Praha město výkalů

Psí hovínka na ulici jsou problém - existuje elegantní řešení, ale nikdo ho nechce. 

Nikde na světě jsem neviděl tolik psích výkalů na chodnících jako v Praze (a to část roku bydlím v největší světové aglomeraci Ciudad de Mexico). Jsou čtvrtě - Dejvice, Bubeneč, části Vinohrad, kde chůze po chodníku ráno či večer je slalom. Pokud jedete s kočárkem, máte jistotu že si na kolech domů přivezete spousta psího zlata. Pokud jdete s dítětem, pevně ho držte - jinak vám co chvíli na hovínku uklouzne nebo do něj rovnou obličejem spadne.

Stejně zle na tom jsou obchodníci - kamarád Tomio Okamura má na Puškinovš náměstí obchůdek s japonskými potravinami - několikrát denně tu vytírají podlahu, protože zákazníci mají boty od psích - víte co. 

Jiný kamarád, populární zpěvák přišel kvůli psímu hovínku o smlouvu s německým vydavatelem. když byznysmen vystoupil z limuzíny ujela mu noha na čerstvém hovínku. Nasedl a odjel. Nikdy se už nevrátil. Princ Charles v Praze také šlápl do h... ale s noblesou aristokrata to přešel.

Stojí nám ty hovínka za to?

Samotný úklid výkalů stojí řádově desetimilony ročně. Další miliony stojí nákup techniky. Pár set tisíc stojí taky úrazy - moc neví o tom, že ročně jen v Praze uklouzne na výkalu několik desítek lidí a zlomí si nějakou končetinu

Už před léty mě napadlo jednoduché a levné řešení - psovi se při registraci odebere DNA a potom při úklidu se zjistí, který majitel hovínko po svém psu neuklidil. Dostane pokutu a zaplatí také výdaje spojené s uklidem a analýzou DNA. Celkem pár tisícovek.

Řešení jsem konzultoval s odborníky na DNA - je to reálné a firmy jsou dokonce s pomocí grantu EU takový projekt samy financovat a hříšníky zjišťovat na klíč. Asi tak jako jiné firmy pro magistrát hlídaly parkoviště nebo odtahovaly auta. Není také problém aby vše dělala sama obec s pomocí najatých odborníků. tedy analýzu provede firma a magastrát pak zjistí, kdo je viník a pošle mu složenku.

Co je důležité - obec by to nestálo ani korunu - vše by zaplatili ti, kdo po sobě, tedy po svých psech neuklízí. 

Je to velmi spravedlivé - v milionové Praze je totiž asi 60 000 majitelů psů - z nich pak neuklízí jen malá část - dalo by se říci malá menšina terorizuje většinu a ta na ni také finančně doplácí.

A jak jsem už psal -na řešení je možné žádat dokonce o grant EU.

A co je hlavní je to velmi výchovné - myslím že od okamžiku spuštění takového systému nikdo si nedovolí po svém psu neuklidit. Takže nakonec ani pejskařům nehrozí nějaká likvidace. Restrikce samozřejmě platí jen pro místa, kde je zakázaný volný pohyb psů. Tedy ulice a dětská hřiště.

Pochopitelně jsem nápad už předloni poslal na magistrát. Dodnes se nikdo neozval - přestože jsem psal primátorovi i jeho opozičnímu náměstkovi. Nebo práve proto?

Pak jsme se chtěli sejít nad peticí občanů proti psím výkalům. Pan primátor přes svoji PR manažerku vzkázal, že ho to mrzí, ale když nepřijal starosty s peticí proto olympiádě, nemůže teď přijmout ani nás se psím h... 

Naposledy minulý týden atakovala primátora TV NOVA - mluvčí vzkázal, že psím hovínkům se nehodlají věnovat - mají jiné problémy. Ta olympiáda dá opravdu zabrat. 

Je to tak a je to logické - psí hovínko na chodníku má totiž pro spoustu lidí a firem cenu zlata. Doslova. Jeden sběrač výkalů (vysavač, traktůrek) přijde řádově od dvou set tisíc do 2,5 mil. Kč. Další miliony jdou do provozu - tohle jsou peníze, ze kterých je živo spousta lidí - na magistrátě i v soukromých firmách. 

Představte si, že lidé by začali po svých psech výkaly uklízet. Kdo by z toho co měl? Když vynecháme spokojené občany a jejich čisté boty.

V rozpočtu pražských obcí miliony nehrají roli - o to větší, ale hrají v rozpočtech mnoha lidí spojených s tímhle byznysem. 

Ona ta zmíněná pražská olympiáda je krásným příkladem filozofie mnoha veřejných činitelů - hry jsou sice nereálné, ale na jejich přípravu je možné utratit tolik peněz, že jen blázen by se jich vzdal. 

Vždyť ty peníze leží na chodníku - přesněji v kapsách daňových poplatníků. A psí hovínko stejně jako olympiáda jsou dobré, když nějakou kačku z těch kapes vydolují.

Jaroslav N. Večerníček