Pračlověk chlastal už jako zvíře

Člověk je s alkoholem jedna ruka už od prvního krůčku po téhle planetě. I největší abstinet ve svém těle díky metabolickým procesům má relativně konstantní hladinu alkoholu ve výši asi 0,003 procent. Moderní člověk má schopnost odbourávat alkohol pomocí enzymu zvaného alkohol dehydrogenáza. Podle vědců se gen odpovědný za tento enzym vyvíjel možná miliony let. 

Člověk a jeho předci tedy po celou dobu svého vývoje požívali v nějaké formě alkohol a přivykali mu. Ne ovšem všechny lidské rasy. Například Austrálci anebo severoameričtí indiáni, kteří alkohol neznali, mají geneticky sníženou schopnost alkohol odbourávat. Podobně jsou na tom i ženy. 

Velmi zajímavou genetickou teorii proč ženy mají menší schopnost odbourávat alkohol jsem kdysi objevil na internetu: „V soutěži o přenos genu mají výhodu ženy, které jsou hned sťaty, před ženami, který snesou jak chlap. Pokud žena sleduje co nejlepší přenos svých genů, tak je výhodné, když je rychle povolná, hlavně dřív, než ten chlap odpadne. Ty žensky, který dovedly uchlastat chlapy, nemají pak s kým dělat děti.“ 

Je zřejmé, že jakmile člověk okusil kouzlo kvašených nápojů obsahujících alkohol, propadl jim na věky. V tomto ohledu není nijak výjimečným tvorem. Sklon k alkoholismu má velká část živých tvorů.

Chlastají i zvířata

Záliba v alkoholu je mnoha vědci popsána i u ostatních živočišných druhů. V Austrálii a na Novém Zélandě jsou celá hejna notorických papoušků a dalších ptáků, kteří se opíjejí popadanými a zkvašenými ovocnými plody. Zajímavé je, že do takového ovoce v normálním čerstvém stavu neklovnou, ale trpělivě čekají až dostane správné promile. Takové nachmelené hejno agresivních papoušků je pak stejně příjemné jako parta skinů v Karlíně těsně po zavírací hodině. 

V Norsku se občas po lesích potulují opilí losi. Místní list Aftenposten v roce 2004 napsal, že díky nezvykle teplému počasí na severu během několika dní dozrála spousta ovoce. A losi si na něm velmi rádi pochutnávají. Padaná jablka však zkvasila, a tak jim tato dobrota způsobila pořádnou losí opici. Následky požití zkvašeného ovoce se prý projevovaly tak, že losi neutíkali, když zahlédli člověka, naopak se chtěli "kamarádit". Norští ochránci zvířat varovali: Dobrá nálada může u losů lehce přejít v agresivitu. 

Opilá zvířata mohou vskutku i zabít – například v Indii, vniklo do skladu místního obchodu několik slonů. Vypili celou zásobu rýžového piva a v opilosti zabili šest vesničanů, kteří se je pokusili od piva odehnat. Sloni jsou vůbec považováni za milovníky alkoholu a tradují se historky o slonech, kteří podnapilí tančí v pralese na jedné noze. 

Opilé straky
Gerald Durrell ve své knize O mé rodině a jiné zvířeně píše, jak se umějí z piva zřídit straky: "Když jsem se zas vrátil dolů, zašel jsem na verandu zkontrolovat prostřený stůl, který byl připraven ve stínu révy. Uprostřed, kde předtím byla velmi působivá květinová ozdoba, trůnila Dráčata a mírně se motala ze strany na stranu. Zděšením mne až zamrazilo, když jsem obhlížel stůl. Příbory ležely nazdařbůh po celé tabuli, na krajních talířích bylo rozmazané máslo a po ubruse křížem krážem máslové šlápoty... Usoudil jsem, že se s těmi darebnicemi děje něco podezřelého. Místo aby co nejrychleji ulétly, zůstaly dřepět mezi rozcupovanými květinami, kolébaly se sem a tam, oči se jim leskly a spokojeně se na sebe uchichtávaly. Jedna na mne chviličku civěla s napjatou pozorností, pak si to velmi škobrtavě namířila přes stůl - s květinou v zobáku - až ztratila rovnováhu na kraji ubrusu a skulila se na zem jak padavče. Druhá zvesela a chrchlavě kuckla, strčila si hlavu pod křídlo a usnula. To jejich neobvyklé chování mi bylo záhadou. Tu jsem si povšiml rozbité pivní lahve na dlaždicích. Ihned mi bylo jasné, že Dráčata si uspořádala hostinku na vlastní pěst a že jsou pod obraz..." 

Opilí brouci
Alkoholu podléhají i broučci: "Viděl jsem už párkrát v Chorvatsku, na fíkovníku s přezrálými plody, mraky ožralých zlatohlávků. Ze stromů doslova padali," vzpomíná Jan Andreska z katedry biologie a ekologické výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. 

Zkušenost s alkoholem mají hlavně živočichové, kteří se živí ovocem a šťávami, které mohou samovolně zkvasit. Sem patří ptáci, blanokřídlý hmyz ale třeba i šelmy. Například včely, vosy a sršně se po požití zkvašené šťávy z padaného ovoce motají a mohou pak zůstat i mnoho hodin bezvládně ležet. Pro člověka by to bylo málo, ale aby se namazal motýl nebo sršeň, na to obsah alkoholu v plodech bohatě stačí. Vyložený "alkoholik" je podle biologa Andresky babočka admirál. "Znám ho z vlastní zahrady. Když na podzim začnou padat hrušky, admirál je tu první. Pustí se do lihovatých hrušek tak, že večer ani neodletí. Celou noc se dává do pořádku," líčí Jan Andreska.
Opilé opice
V tropech roste více ovoce než v mírném pásu a řada druhů je tu ještě mnohem cukernatějších než v mírném pásmu. Zkvašené ovoce milují zejména primáti. Pořádně opít se umí třeba chápani a paviáni. Zcela záměrně si nechávají přezrát ovoce ve špičce stromů. Nesbírají ho, šetří si ho, hlídají, a když dozraje, jednotlivě nebo hromadně se opijí, porvou, pokoušou, kříčía, blábolí a chovají se prostě jako zvířata. Tedy přesněji řečeno spíš jako lidé.

Alkoholových radovánek se nezříkají ani lidoopi - například šimpanzi. V odborné literatuře je popsán případ, jak se známému ruskému vědci a experimentátorovi se zvířaty I. P. Pavlovovi opili šimpanzi v Koltuších u Petrohradu. Nikdo netušil, jak pozorně sledují řemeslníky, kteří při práci popíjeli kořalku. Ve vhodné chvíli se opice vodky zmocnily a "velice se ožraly". "

Lidoopi, jak ukázala další pozorování, k alkoholu tíhnou zcela přirozeně. Příchylnost k lihu se projevila i při zcela jiném výzkumu - když měli šimpanzi lidem ukázat, co umějí nakreslit, a do rukou dostali lihové fixy, zálibně je ocucávali. A to i tehdy, když se dosud nikdy alkoholu nenapili a ze zajetí nakvašené ovoce neznali. 

Opilí psi
Zvláštní kategorii alkoholové nabídky pro zvířata představují hrozny ve vinicích. Nakvašené kuličky chutnají šakalům, požírají je jezevci, medvědi i lišky. Známá je bajka o lišce na vinici, která touží po hroznech. Když spadne kulička z keříku vinné révy, naruší se slupka a proces kvašení se odstartuje. Podle odborníků nejde v prvé řadě zvířatům možná o líh, ale o cukr. V okamžiku, kdy účinky alkoholu zvířata zakusí, už mu neodolají. 

Alkohol k nám patří

Dlouhá historie opilství všech živočichů bez rozdílů rasy, náboženství, opeření a počtu kopyt také vyvrací tvrzení mnohých o škodlivosti alkoholu a hlavně o jeho negativním vlivu na intelekt a potenci. Lidstvo, jak laskavý čtenář sám vidí při pohledu do dětského pokoje, se bez problému množí i po pravidelných návštěvách restaurace, často aniž bychom se s manželkami letos v ložnici potkali. Také lidský intelekt mnoho netrpí ani po masivních dávkách plzeňského s rumem. 

Vědci donedávna tvrdili že po dvacátém roce našeho života se zastavuje růst mozkových buněk a pokud je zabíjíme alkoholem, pak jde o nenávratnou ztrátu. Dnes už věda ví, že mozkové buňky se obnovují až do smrti a nejen to, s věkem přibývá propojení mezi nimy a zlepšuje se jejich činnost. Navíc lidé používají jen malou část mozkové kapacity. 

Pro ty, kdo prochlastají i ten malý zbytek myslícího mozku, mám útěchu – jeden z posledních sociologických výzkumů říká, že s klesající inteligencí roste spokojenost se životem. Recept na velmi spokojené stáří se tu nabízí sám.

Jaroslav N. Večerníček