Pivovarnictví chybí literatura na úrovni

Čechy jsou zemí piva, navzdory tomu jsme ojedinělá země, která nemá prakticky žádnou pivní kulturu. Chybí tradice, kultura pití a mimo jíné také literatura věnovaná pivu. 

O vínu vychází rok co rok desítky knížek a publikací. Čas od času i velmi kvalitních. Pokud jde o pivo - vidíme poušť a vyprahlou savanu. 

Nakladatelé čas od času s oblibou recyklují Encyklopedii piv od Berry Verhoefa - což je velmi povrchní a místy i nepravdivý popis několika stovek pivních značek. Vypovídající hodnota knihy je prakticky nulová.  

Nakladatelství Grada nadělilo milovníkům piva k loňským vánocům dárek - vydalo knihu Ladislava Chládka Pivovarství. Nakladatelství odborné literatury by mělo bý zárukou, že čtenář dostane do ruky odbornou literaturu. Bohužel - je to hrubý omyl. Chládkovo Pivovarnictví je velmi nepovedený kompilát starších autorů, kteří se pivu věnovali. Pozoruhodné je, že s výjimkou Staňka a jeho knihy Blahoslavený sládek, jsou tyto zdroje téměř odborné a renomované. Chládkovi se však podařilo poplést a smotat původně správná fakta. Přiznám, že jsem neměl sílu číst celou knihu, moje nadšení z publikace o pivu skončilo po prolistování několik prvních stran věnovaných historii piva. 

Čtenáře musí pobavit už úvod ve kterém se Chládek domnívá, že cukr pro výrobu piva se získává ze škrobnatých surovin a hned vzápětí uvádí, že v Brazílii dělají pivo z brambor a v Mexiku se pivo vaří z agáve. Dovolím si připomenout, že pivo je kvašený obilný nápoj. Zkvašenina z brambor může být cokoli jen ne pivo. Pokud jde o agave tak její šťáva jednak neobsahuje Chládkův vytoužený škrob a pochopitelně se z ní ani nedělá žádné pivo. Autora zřejmě popletl mexický lidový nápoj pulque (původně aztécké octli), který se skutečně kvasí z agávové šťávy. Za latinskoamerické prapivo můžeme považovat kukuřičné pivo, pro který se vžil název "incký" čiča (Inkové mu ovšem říkali aka). Další strany ovšem úvod trumfují - autor zcela vážně uvádí jako jednu z teorii o původu piva, že někdo kdysi zapomněl nádobu s obilnou kaší mimo obydlí při dešti se do kaše dostala voda a  na horkém sluníčku kaše samovolně zkvasila". Vzápětí tuto hloupost přebíjí ještě lepší teorií, že "kdosi rozkousal pro nemocného chleba a dal ho do vody, tento pokrm zůstal v teple" ... atd.

Faktem je, že podobné nesmysly kolují po internetu v amatérských článcích o historii piva. Že je někdo vážně převezme bych nikdy nečekal.  

Autor dále tvrdí, že původně bylo v Egyptě vaření piva privilegium faraonů a později ho vařil i obecný lid. Ve skutečnosti tomu bylo naopak - a je to i logické. Teprve v pozdějších dobách faraonové budovali a vlastnili velkopivovary, které ovšem nikdy neměly monopol. Vaření piva bylo pro staré Egypťany naopak velmi chráněné osobní privilegium - takové, že námezdní dělníci měli každý měsíc nárok na dovolenou na vaření piva pro vlastní potřebu. Autor se stále odkazuje na nějaké historiky, ovšem nevím o nikom, kdo by mu jeho fantazie potvrdil.

Čtenáře pak už nepřekvapí, že na velmi nekvalitně reprodukované fotografii vidí figury starých Sumeřanů, jak pijí typickou dlouhou kovovovou trubičkou pivo ze džbánu a v popisku se dočte, že to jsou Egypťané. Autor si plete tak zásadně odlišné pojmy jako je sladovník - tedy řemeslník, který vyráběl slad a nákladník - tedy právovárečník, který si vlastním nákladem nechával vařit pivo ve společném pivovaře. Autorovi oba pojmy splývají v jeden - byť i laik s trochou znalosti českého jazyka by pochopil, že tu bude rozdíl.

V další části knihy autor popisuje pivovarské technologie a píše také o pivovarských školách. mimo jiné nic netuší o tom, že první dřevěné sudy vynalezli Keltové žijící i na našem území a že kovový sud vynalezl poličský sládek Bitner.  

Nemá smysl citovat nesmysly či vyložené nepravdy, která se kupí na každé straně jedna za druhou. Ani připomínat to, co chybí. Pozoruhodné ovšem je, že v knize inzerovaly 4 pivovary. To, že pivovarští vrazili peníze do knihy takové úrovně vypovídá o nouzi, která na knižním trhu v oblasti tematiky piva panuje. Svědčí o tom koneckonců i cena - 229 korun za černobílou brožuru s vloženou barevnou inzercí a několika obrázky je ukázkou nakladatelské drzosti. Výrobní cena, troufám si odhadnout, přitom nepořekročila 30 korun, včetně sazby. Smutné je, že i těch 30 korun by za kompilát téhle úrovně bylo moc.

Jaroslav N. Večerníček 

Ladislav Chládek, Pivovarnictví, nakladatelství Grada, 2007, 208 stran, cena 229 Kč