Pár důvodů proč netřeba lhát, že Lety byly koncentrační tábor

Pracovní a později cikánský tábor v Letech nikdy nebyl ani nemohl být koncentračním táborem ve smyslu jak jej známe z druhé světové války a to v žádném ohledu. 

Nebyl jím podle německých předpisů a nebyl jím přez všechnu hrůzu ani co se týče míry zločinnosti páchané na vězních. Je to ale geniální klacek na ty, co se nepodrobu’jí politcké korektnosti - přesněji na ty, co prostě odmítají uidržovat společenské mýty. nejhorší je že lež o romském koncentráku v důsledku počkozuje i Romy. To, že se lže a zavádí  o Letech zpochybňuje skutečná fakta o romském holokaustu i skutečné zločiny v Letech. Lety samozřejmě nefigurují na žádném známém seznamu koncentračních táborů ani poboček koncentračních táborů. Důvod je jasný - bylo to zařízení protektorátního  ministerstva vnitra určené k internaci asociálů a později to byl  tábor určený k internaci asociálních "cikánů a lidí žijících cikánským způsobem".   https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Nazi-German_concentration_camps?oldid=179665738 Termíny dnes znějí urážlivě, internace velké části lidí byla z našeho pohledu protiprávní a měla za náledek zbytečnou smrt mnoha lidí. Důvodem smrti ovšem nebylo úmyslné zabíjení ale bohužel krádeže potravin peněz a oděvů a to jak ze strany dozorců tak i mezi samotnými vězni, a hlavně nemoci a otřesná fyzická kondice většiny přinesená z tuláckého  bídného života.  To že Lety nebyly součástí žádného českého projektu na genocidu poptvrzuje dokument který Jiří Letov (referent pro pracovní tábory na protektorátním ministerstvu vnitra) zaslal  německým nadřízeným dopis, kde shrnuje stav v táboře a jeho příčiny a navrhuje způsob nápravy. Dochovaný dopis jednoznačně dokazuje, že stav, ke kterému v táboře došlo, nebyl záměrem ministerstva a další jeho kroky, které prosadil i proti vůli německých nadřízených to jen potvrzují.  (http://www.vzdelavaci-institut.info/q=system/files/Cikansky_pracovni_tabor_v_Letech.pdf)Jiné pracovní tábory například pro odmítače pracovníhio nasazení měly sice tvrdší pracovní režim (vstávalo se např. už ve 3 ráno, rocvičky v mrazu do půl těla, bití třeba jen za nepozdravení) ale lepoší kondice  i přístup českých dozorců neumožnil epidemie jako v Letech. To že z Let putovali Romové do koncentračních táb orů z něj samozřejmě koncentrák také nedělá. tLidé šli do transportů z domovů (také většina romů) z věznic, z ghett.  color="rgb(0, 0, 0)"2) Že Lety nebyly koncentrační tábor konstatovala v roce 1999 meziresortní komise české vlády - ta pro uklidnění politiků vymyslela nový termín - tábor nucené koncentrace.  http://zpravy.idnes.cz/byl-tabor-v-letech-koncentrakem-ano-i-ne-d9y-/domaci.aspx?c=990331_145225_domaci_pezZda byly Lety koncentrák posuzovali znalci ještě ve dvou známých případech, a to když  europoslanec Ransdorf a naposledy Okamura veřejně prohlásili to, co Andrej Babiš - tedy že \ Lety nebyly koncentrační tábor. "Na oba podali aktivisté trestní oznámení a policie je obě na základě posudku znalců musela odložit, protože výrok, že Lety nebyl koncentrák, samozřejmě nijak nepopírá holokaust, ale je dokonce pravdivý.   Zločin je klást na stejnou úroveň Lety a Treblinku Tím, že někdo popírá status koncentráku  táboru v Letech, nejenže nikdo holokaust nepopírá, ale naopak, ten, kdo tábor v letech přirovnává k Dachaou nebo Treblince, nestydatě snižuje peklo v nacistických koncentrácích. Peklo kterým tam procházeli i romské oběti.„Koncentrační tábor , konzentrationslager - je označení pro tábory, v nichž německý nacistický režim zadržoval, vykořisťoval, mučil a zabíjel své skutečné či údajné nepřátele. Koncentrační tábor  je sousloví, u kterého si každý hned vybaví Osvětim, Dachau a podobné tábory, kde zahynuli stovky tisíc až miliony nevinných lidí.Nekteré z nich  - např. Treblinku, krom pár uprchlých nepřežil nikdo. Sadistický a každodenní teror v koncentračních táborech byl něčím, co přesahuje běžnou lidskou představivost. Vraždění, mučení, teror, vražedná práce, hlad.   4) Pár faktůV táboře v Letech zahynulo 326 lidí na následky nemocí a v případě malých dětí krom nemocí i následkem podvýživy. Internovaní dospělí byli v drtivé většině lidé a rodiny těch, kteří měli za sebou nějakou kriminální minulost, žili cikánským životem, tedy i lidé bílé rasy bez řádného bydliště a obživy, což bylo důvodem k internaci.Nemoci a oslabení si velká část internovaných přinesla z kočovného života - kdy zadržené rodiny žily v bídě, špíně , bez jakékoli lékařské péče. Nahromadění lidí infikovanýný a oslabeným na jednom místě bez péče a pomoci muselo skončit katastrofou, kterou prohloubilo zločinné jednání velitele tábora a mnoha dozorců od okrádání o základní zaopatření, nedostatek vody až po tutlání epidemie. Usedlí pracující Romové  zůstali zvětšiny na svobodě až do transportů, kdy do skutečných koncentráků byli odváženi z domovů.  Za některé se dokonce postaviliy jejich domovské obce. Zdá se, že ani tehdy nebyl cikán jako Rom a byli mezi nimi lidé, kteří měli úctu u svých spoluobčanů třebaže měli tmavší pleť.V poměru k intenovaným zůstaly na dočasné svobodě dvě třetiny ze 6500 soupisem podchycených „cikánů a cikánských míšenců“.Transporty do koncentračních táborů začaly počátkem  března 1943. Tam byli z protektorátu postupně několika hromadnými transporty odvezeni vězni obou tzv. cikánských táborů i většina těch, kteří doposud žili na svobodě. Paradoxně letští Romové šli dio Osvětimi později než velká část těch,, co zůstali na svobodě právě kvůli epidemii tyfu.  5) Tábor v Letech - očima hisotrikaTáboru v Letech se krom vládní komise obsáhle věnoval Ctibor Nečas v knize Cikánský tábor v Letech (1942–1943)  s dopněnými mezititulkycituji z http://www.dzaniben.cz/files/1ab31724548f75a1ffe2df7c6f753c2a.pdf

Řízení letského tábora zůstalo ponecháno v kompetenci české veřejné správy: Na ministerstvu vnitra spadaly Lety pod pravomoc referátu pro pracovní tábory, na zemském úřadu pak pod pravomoc oddělení I/6 

Službu vykonávali v táboře většinou bývalí četníci, kteří sice byli ozbrojeni (ozbrojeni až v posledních měsících existence tábora, poznámka JN)  a nosili zvláštní uniformy, ukončili však příslušnost v četnickému sboru a své tamní hodnosti nahradili novou titulaturou, neboť se stali civilními zaměstnanci zemského úřadu.

Příčiny úmrtí

Zanedbávání nezbytných podmínek čistoty a hygieny, stísněné podmínky v provlhlých, předchozími uživateli zahmyzených a špatně vytápěných ubikacích, hladové příděly jídla a nedostatek tekutin spolu s výchozí podvýživou a všeobecnou tělesnou slabostí vězňů vytvářely živnou půdu pro výskyt a šíření infekčních chorob. Vedle četných dětských nemocí, jako záškrtu, příušnic nebo spalniček, jakož i obecně rozšířeného svrabu, trachomu a horečnatých chorob horních cest dýchacích, zachvátila tábor také dvě zvlášť nebezpečná tyfózní onemocnění, která od přelomu let 1942-1943 přerostla v hrozivé epidemie.

Zvlášť těžké pacienty zpočátku hospitalizovali ve veřejných nemocnicích v Písku nebo ve Strakonicích, později, když začalo nemocnosti lavinovitě přibývat, umísťovali je na zvláštním izolačním baráku. Ve veřejných nemocnicích a na dalších místech mimo tábor zemřelo  32 letských vězňů (zkusme si jen představit že vězně z koncentráku někod veze do civilní nemocnice pozn JN) 

V táboře zemřelo celkem 326 mužů, žen a dětí. Nejčastějšími příčinami úmrtí byly podle matričních záznamů zápal plic, katar žaludku a střev, břišní a skvrnitý tyfus, srdeční slabost a další nemoci. Podle věku převládala dětská úmrtnost nad úmrtností dospělých a neobyčejně vysoká byla pak úmrtnost novorozenecká a kojenecká: v táboře přišlo na svět celkem 36 dětí, z nichž tam však téměř všechny následkem tělesné slabosti a podvýživy ve velmi krátké době po narození (v okolních nemocnicích poz. J N)zahynuly. 

Důvody internace 

Podobně jako předtím v Německé říši uskutečnily protektorátní bezpečnostní složky 2. 8. 1942 na základě obou těchto nařízení nejprve soupis všech Cikánů, cikánských míšenců a osob potulujících se tzv. po cikánsku. Akce byla označena jako „den podchycení Cikánů“ (Tag der Erfassung der Zigeuner) a byla vstupní branou ke konečnému řešení cikánské otázky.

Z podchycené populace (dohromady šlo o 5 803 Cikánů a cikánských míšenců, 5 108 osob, které „žily cikánským způsobem“ a 948 dalších jednotlivců nacházejících se ve věznicích, nemocnicích a jiných podobných zařízeních) provedla příslušná oddělení kriminální policie ve spolupráci s četnickými pátracími stanicemi výběr „na základě rasy“ (aus dem Wesen der Ras- se). Takto stigmatizovaní lidé byli pak rozřazeni do dvou skupin; větší z nich zůstala ponechána na svobodě a jejím příslušníkům byly z tzv. rasově-hygienických a biologických důvodů odňaty občanské průkazy a nahrazeny cikánskými legitimacemi,kdežto v menší skupině se ocitli asociálové s předpoklady pro uvalení ochranné vazby, kteří pak byli se členy svých rodin zavlečeni do cikánských táborů. Ty byly otevřeny s okamžitou platností na místě dosavadních kárných pracovních, respektive sběrných táborů.

Letským cikánským táborem prošlo nejméně 1 300 mužů, žen a dětí včetně 36 novo- rozenců, narozených už na místě. Není známo, kolik z těchto osob připadalo na etnické Cikány a kolik na cikány bílé neboli světské. Zdá se však, že ona „necikánská“ složka tu měla nepoměrně četnější zastoupení, než jak tomu bylo v táboře hodonínském. čtvrtina vězňů byla propuštěna nebo utekla , přičemž můžeme předpokládat že propuštění byli veznbi necikánského původu.