Ministrovo selhání: Knížák kontra Ježek

Dvojí metr uplatňuje ministr kultury na své podřízené šéfy kulturních institucí. Ježek nedokázal prosadit blob - proti vůli pražských zastupitelů a bez podpory vlastního ministerstva. Mezinárodní soutěž byla zpochybněná - je fér říct, že podmínky se za běhu měnily.

Faktem ale je, že vítězný projekt byl z pohledu budoucnosti ten nejlepší možný. Kaplického návrh přinášel do Prahy revoluční stavbu, která by byla přínosem jak knihovně, tak architektuře a stala by se světově proslulou dominantou města. Praha by dostala svou Eiffelovku.
Ježek bezesporu narazil na odpor části ODS. Klaus, Knížák a pražští radní se postavili otevřeně proti. Klausovy důvody jsou záhada, Knížák zjevně nesnáší moderní umění a pražští radní? Ti už vidí na Letné gigantické parkoviště před olympijským stadionem, tunel s šestiproudovkou a několik hotelů. Knihovna v poklidném parku tam nepatří. Taky proč - který developer bude u radních lobovat a mastit kapsy za knihovnu?
Ustát chtíč zastupitelů nadržených na "tučnou" pozornost stavebních firem bylo nemožné - stejně jako chtít zastavit přísun stovek miliard do Temelína - správněji do stavebních a strojírenských gigantů.
Krom výše uvedeného není s Ježkem problém. Jako manažer Národní knihovny byl až dosud nezpochybnitelný, požívá mezi kolegy úcty jako dobrý profesionál. Jen ho nemají rádi vybraní VIP.
Přesně naopak je na tom ředitel Národní galerie. Velká část odborné veřejnosti léta hlasitě kritizuje Knížákovy odborné i manžerské schopnosti. Co se týře odbornosti, je Knížák skutečně diletant bez vzdělání. Talůent je víc než škola a v kariéře umělce by to nevadilo. Manažer ale není umělec. A jako vyhraněný umělec manažer Knížák jedná. Své názory často prosazuje navzdory odborníkům s opravdovým vzděláním a praxí. Navíc není schopen slučně jednat s lidmi. Moderní výtvarnou scénu se mu podařilo rozštěpit na své stoupence (ti kteří v NG vystavují) a na své odpůrce (ti kteří do NG nepáchnou). 
Je to dané zjevně tím, že Knížák má výtvarné ambice - a jako výtvarník soudí jiné výtvarníky. Je to evidentně střet zájmů. 
Jiný autor samouk by z vedení nejprestižnějsí umělecké instituce ve státě dávno letěl. A pokud ne, tak proto, že v civilizovaném světě by ji ani neměl šanci vést. 
Knížák dostal v roce 1990 funkci rektora na AVU jako trafiku - byl jeden z mála výtvarníků, kteří nespolupracovali s komunisty a který také režimu aktivně odporoval. Bylo to v čase, kdy se disidenti z kotelen stávali ministry nebo šéfy tajných služeb. Bylo to nutné - chyběli lidé nezkompromitovaní minulým režimem. Někdy se amatéři osvědčili někdy ne. Jak šla doba, disidenti, co neuspěli z veřejných funkcí mizeli. Knížák zůstal - nikoli pro svou kvalifikaci ale díky úzké vazbě na ODS a zřetelné lásce k Václavu Klausovi. Tahle kvalifikace, spolu s přátelstvím s Pavlem Dostálem ho po opuštění AVU katapultovala do funkce ředitele Národní galerie.
Od té doby NG opustili mnozí odborníci, NG přestala spolupracovat s mnohými galeriem doma i ve světě a stala se z celo-Národní instituce institucí jen Knížákovou. 
Marné jsou stesky a stížnosti galeristů, kunsthistoriků z ciziny i z Česka. Ministr kultury je hluchý. Přestože Knížák výtvarné kultuře v ČR prokazatelně škodí už tím jak zdejší uměleckou scénu rozeštval. 
Přitom Knížákovy aktivity by mohly být vnějšímu pozorovateli k smíchu i k pláči  -hudebník Knížák vyzývá Gotta, aby přestal zpívat - Kdo Knížáka slyšel zpívat - pokud tak lze jeho produkci nazvat, musí smíchy padnout do kolen. Knížákova kritika Kaplického Chobotnice je už spíš k pláči. K tomu abyste dostali záchvat deprese si stačí prohlédnou libovolné Knížákovo výtvarné dílo. Jeho komplex vůči talentovanějším umělcům je pochopitelný.
Co se však Knížákovi daří, je držet se svěřených židlí s pomocí party ve vyšších patrech politiky. Letos na jaře šetřil a policie předražený nákup jednoho uměleckého díla. Knížák koupil řádově o deset milionů dráž jedno dílo Josepha Beuyse. Policie později šetření zastavila. Nikoli proto, že by dílo nebylo desetkrát předražené - ale protože nákup schválila nákupní komise NG, takže se údajně nejednalo o provinění Knížáka. 
Z Knížákova okolí ovšem prosákla další informace - předražené dílo Knížákova NG nekoupila od Knížíkova kamaráda, ale zřejmě přes třetí osobu přímo od Knížáka. Jsou svědci, kteří Beuysův artefakt viděli u Knížáka v bytě.
I to ale není podstatné - důležité je, že v minimálně v jednom případě je doložené, že NG pod Knížákovým vedení vyhodila z okna přes deset milionů.Je na místě audit,který prověří, zda šlo o jednotlivý exces anebo jednu z více akcí, jak tunelovat Národní galerii. Šetření, kdo nakonec inkasoval peníze za předražený Beyusův objekt je na místě stejně, jako postih pro všechny, kdo se na tomhle tunelu podíleli. 
Je na omylu, kdo by myslel že tyhle kroky ihned po aféře navrhlo Ministerstvo kultury. Pan ministr po té, co s v rozporu s doporučením své strany volil prezidenta Klause opakovaně odmítl jakkoli prošetřit Klausova kamaráda a vyhodil Ježka, jehož Chobotnice tak nadzvedla Klause s Knížákem.