Je vrcholový sport k něčemu dobrý?

To je jistě špatně položená otázka. Tisíce manažerů a obchodníků denně profitují z byznysu, který je s profesionálním sportem spojený. Správný dotaz zní: Je sport veřejně prospěšný? 

Sportovní discplíny vznikaly původně jako tréning na válku a zábava pro plebs. Později když Coubertain vzkřísil Olympisjké hry pokusili se nadšní amatérčtí sportovci vtisknout sportu myšlenky jako je čest, fairplay a zdraví ve prospěch vlasti.

Od té doby profesionální sport zdegradoval - nebo popravdě řečeno, se spíš vrátil ke svým gladiátorským kořenům. 

Neslouží zdraví - naopak dělá ze sportovců doživotní mrzáky anebo je rovnou zabíjí.

O cti a poctivosti si nedělá iluze ani fotbalista třetí ligy - podplácí se, kde to jde, týmy "lékařů a vědců" vyvíjí a aplikují výkonnější a nepoznatelnější drogy k vybičování sportovcova organismu.

Co je cílem veškerého snažení?

V prvé řadě obrovský byznys - reklama, sázky, televizní přenosy a další. 

Sami sportovci pracují také za peníze - otázka je, zda je to dost v poměru ke ztrátám na zdraví. 

Nesmíme zapomenout, že sport je také propagace země. I proto byl a je vždy v oblibě diktátorských režimů. Nacistické Německo a komunistický Sovětský svaz  si Olympijské hry jistě nemohly vynachválit. Sportovní hry skvěle posloužily propagandě nacismu i komunismu a vítězství stranických "borců" ukázalo převahu diktatur nad liberálními demokraciemi.

Pokud jde o demokracie i tam si dokáží mnozí občané svůj díl ukousnout. Politici, úředníci a podnikatelé tu profitují z veřejných zakázek spojených s konáním monstrózních akcí. Platí daňoví poplatníci. 

Česká republika je v tomhle směru ještě velkorysejší - kromě státu a měst přispívá sportu i loterijní společnost Sazka. Ta dostala kdysi do vínku téměř celý loterijní trh a dodnes ho také dominantně ovládá. Jinde ve světě to sice funguje podobně - ovšem část výtěžku loterijní firmy dávají na skutečně veřejnoprávní účely - tedy zdraví, charita, kultura. 

V ČR je klima vůbec pozoruhodně nakloněné sportu. Jak víme parlament se sice neshodne na tom, jak financovat důchody a zdravotnictví, ale není problém odhlasovat miliony na šatny fotbalistů v Dolní lhotě ani do akvaparku na kopci bez vody.

Sport samozřejmě baví miliony díváků. Sledování sportu v televizi zabíjí čas - nepředává ovšem zádnou informační hodnotu - hodnou slova hodnota. Zdravotní nepřínos sezení u zbytečných pořadů je dnes už jasný i dětem v základní škole.

Sledování sportu v tribunách sportovišť přináší adrenalin alespoň na čerstvém vzduchu. S tím, že velká část diváků vzduch filtruje přes cigarety a zavlažuje alkoholem. Malá, ale velmi výrazná část diváků pak u státem nejpodporovanějšího sportu, fotbalu, adrenalinu pravidelně podlehne a jde masakrovat jiné diváky. O jejich bezpečí se pak za peníze všech občanů stará policie. I to je poselství, které předává současný profesionální sport.

Je tu nějaké plus? 

Snad jen v motivaci nevyvolených, hlavně dětí sportovat alespoň pro zdraví. 

Podečteno shrnuto - negativa plynoucí ze sportovního byznysu společnosti nic nenahrazuje.

Vrcholový sport velmi nefér parazituje na celé společnosti a tváří se, jako by byl přínosem. Je to zátěž, velmi komerční a proto by sport měl být doménou pouze soukromníků. Kdo si chce ničit pod vidinou zisku zdraví ať tak dělá ale za své. Kdo chce pořádat hry pro svůj výdělek ať tak svobodně činí - ale za své.

Jistě, jsou sporty, které neničí zdraví ani nevyžadují milionové dotace - třeba šachy nebo sumo. Tyhle sporty ovšem už léta žijí jen za svoje.

Jaroslav N.Večerníček