Heineken malé pivovary neohrozí

První komentáře ke vstupu Heinekenu do Drinks Union vyjadřují obavy, že ze Zlatopramene se stane eurobír, nebo zanikne.  Zaznamenal jsem i názor, že "nám" zůstane už jen Bernard. To by bylo dost komické, protože ani Bernard už dávno není ryze českou firmou. Od roku 2001 tu má poloviční podíl belgická společnost Duvel Moortgat.

Vstup Heinekenu do Drinks Union není žádná převratná událost. Snad jen pro Zlatopramen - znamená šanci na posílení značky. Zlatopramen má totiž ze všech značek nového pivovarského uskupení nejlepší startovací pozici a růstový potenciál.  Otázkou je, zda ho Heineken chce využít. 

Ke skupině patří pivovar Starobrno - to ovšem nemá z historických důvodů v Čechách i na velké části Moravy šanci. Boj na českém hostinském trhu se dnes vede hlavně o dominantní příznivce Gambrinusu a Prazdroje. Ti v dohledné době Starobrno jako rovnocennou náhradu nepřijmou. To neznamená, že by snad Starobrno bylo horší pivo, ale chuť či kvalita nehraje roli. Jde jen o marketing a povědomí značky u konzumentů.

Druhý potencionální lídr by mohly být Krušovice. Kdysi jedno z nejlepších piv v Čechách. Majitel, společnost Binding doktora Oetkera, ovšem kdysi vsadila na eurobír. Do hospod se ho na konci devadesátých let minulého století rozhodla dostat pomocí tehdy nestandardních podpor pro smluvní hospodské. Pivovar poskytoval hostinským zdarma kompletní výčepní zařízení a nevratné peněžní úvěry splacené výtočí. V roce 1997 díky tomu výstav Krušovic překročil milion hektolitrů za rok. V momentě, kdy stejné podmínky hostinským začaly poskytovat i další velkopivovary, strategie Krušovic ztroskotala. Pivo bez chuti a barvy na českém trhu neobstálo. Navíc štedrá podpora rychlokvašených hostinských zlatokopů se podepsala výrazně na úpadku kvality a kultury čepování piva v restauracích. Krušovice přivedly do hospod masově tlačné plyny - v první fázi CO2 a nastartovaly trend podchlazování piva. To mělo zakrýt podprůměrnou chuť piva. Z těchto ran se česká pivovarská kultura už nevzpamatovala. Krušovice se pro většinu pivařů staly synonymem eurobíru a nechutného piva. Od tédoby pivovar už dávno upravil své receptury, Mušketýr a Imperial jsou piva prvotřídní jakosti, ale averze  pivařské veřejnosti ke Krušovicím jako značce tu stále je a ještě nějakou dobu bude. Její potenciál je v současnosti jen ve směru do zahraničí, kde také úspěšně expanduje.

Třetí velkou značkou ve skupině je Zlatopramen. Ten si vede skvěle už několik let. To neznamená, že by to bylo to nej ze skupiny Drinks Union. Březňák z Velkého Března získal letos v Táboře titul Pivo piv. Také Louny jsou pivo s výrazným charakterem - mají jedno z nejkrásnějších chmelových aroma vůbec.

Ale faktem je, že Zlatopramen je na boj o hospody s Gambrinusem a Staropramenem nejlépe připraven. Má nejen dobré jméno a chut, ale zákazníci ho začínají vnímat na stejné úrovni jako Gambrinus. To je velmi důležité. Spousta hospodských by ráda vyměnila Gambrinus za jiné pivo, ale nedovoluje to setrvačnost hostů. Mnozí to řeší už dnes tak, že Zlaťáka tzv. podtáčejí. Na pípě je značka Gambrinus, Krušovice nebo Staropramen, ale ze sudu teče Zlatopramen. Host tak platí devítku Gambrinus, ale dostává jedenáctku. Je to podvod, ale mnozí hosté si pochvalují, jak dnes to Géčko skvěle chutná a zapřísahají se, že tohle je opravdu nejlepší pivko na světě. Abychom byli spravdliví - podtáčí se i jiná piva, nejen Zlatopramen. 

Výše uvedené důvody dávají tušit, že posílení Heinekenu na Českém trhu znamená nebezpečí pro velké pivovarské skupiny Prazdroje a Staropramene a pro pivovary s obdobným typem piva a stejnou cílovou skupinou - což  je např. uskupení PMS, pivovary Litovel, Holba, Zubr.

Malé pivovary jsou sice stále pod tlakem, ale je v podstatě jedno, jestli na ně tlačí Prazdroj, Driks Union nebo Heineken. Drinks hospodským nabízel stejné finanční podpory, ne-li větší než ostatní velkopivary. Naopak případná unifikace piva skupiny Heineken by malým pivovarům jen pomohla. Heineken navíc český trh zná a je mu jasné, že pro tovární velkopiva je český trh obtížný oříšek. Spotřeba se zřejmě zvyšovat nebude. Nejlehčí cetou k růstu je proto export.

V české a moravské populaci stále roste procento lidí, kteří se nebojí experimentovat, vyhledávají nová a speciální piva a kteří si oblíbili piva výrázná s plnou chutí a vůní. 

Z pivních gurmánů - žroutů, se stávají kultivovaní gourmeti. Díky tomu roste počet druhů a typů piv vařených v ČR a roste také každoročně počet pivovarů. Přibývají hlavně malé restaurační minipivovary. To je trend, který v nejbližších letech bude utvářet podobu českého pivovarství a v tomto ohledu mají zajištěnou budoucnost všechna dobrá piva.