Ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk

Bydlíte-li v domě o šedesáti bytech, musíte počítat s tím, že klidu si zde moc neužijete. A tak, když v neděli odpoledne z ničeho nic uslyšíte vrtačku přímo nad vaší hlavou nebo údery kladiva od sousedů naproti, ani vás to už nepřekvapí, oblečete se a vyrazíte na neplánovanou procházku, abyste tak vytěžili z dané situace maximum.

Po dvou hodinách se vracíte z procházky domů, kladivo odnaproti však za tu dobu neustalo. Naopak, jeho intenzita se vám zdá ještě silnější než předtím. Napadá vás jediné vysvětlení. U sousedů založili firmu na výrobu rakví. Jak jinak si totiž vysvětlit tolik úderů kladiva. Mezitím si uvaříte odpolední kávu, vezmete do ruky tužku a papír a zaposloucháte se do úderů, jejichž pravidelnost vám nahání hrůzu.

Ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk. 
Dvacetkrát dopadá kladivo na hřebíček. Následuje pět sekund ticha a znovu: ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk. Opět dvacet úderů, další pauza a znovu: ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk-ťuk.

Po dvou hodinách se rozhodnete udělat krátkou rekapitulaci, přestože naproti ještě neskončili. Dvacet ťuknutí a pět sekund pauzy znamená přibližně patnáct sekund na jeden hřebíček. Za minutu jsou to čtyři hřebíčky. Za hodinu pak hřebíčků 240. Za čtyři hodiny vaši sousedé zatloukli dohromady 960 hřebíčků, při kterých udeřili kladivem celkem 19200 krát.

Údery kladiva najednou ustávají. Napadá vás jediné. To je ticho! Dlouho si ho ale neužijete. Po chvíli znovu slyšíte kladivo. Ne, tentokrát jsou ta kladiva dvě.