Text Petry Kišové »Věrohodné svědectví o uprchlících od konspiračního teoretika?« se zabývá Martinem Herzánem, autorem »Svědectví z uprchlického tábora: Migranti jsou jako časovaná bomba, Unie ztratila soudnost«.
Zde jsou odkazy na oba texty:
http://petrakisova.blog.idnes.cz/c/493961/verohodne-svedectvi-o-uprchlicich-od-konspiracniho-teoretika.html
http://www.novinky.cz/domaci/393789-svedectvi-z-uprchlickeho-tabora-migranti-jsou-jako-casovana-bomba-unie-ztratila-soudnost.html
Petra Kišová se pokouší znevěrohodnit Martina Herzána argumentací ad hominem, a to v naprosto krystalické formě. S Herzánovým textem vůbec nijak nepolemizuje. Herzán zase charakterizoval svůj text jako »svědectví«, čili by mělo být čímsi jako reportáží, ale k té má jeho text hodně daleko. Není v něm nic, co by jeho konstatování a tvrzení učinilo autentickými. V podstatě jde o to, že něco podobného mohl napsat klidně od stolu a vůbec kvůli tomu nemusel strávit šest týdnů v uprchlickém táboře. Nechť si však Martin Herzán píše, co chce a Petra Kišová konečně také.
Vzpomněl jsem si ale, jak mi kdysi můj kamarád (stoupenec spikleneckých teorií, i když spíš vlažný, který ony teorie ani sebe nebral příliš vážně) poskytl úryvek z nejznámější knihy Martina Herzána Totalitní světovláda: Fakta a důkazy o zákulisí světové politiky, lidských právech a globalizaci (1. vydání Třebíč, Mezinárodní komise svědomí, 2000).
Prostudoval jsem jej a kamarádovi odpověděl:
»Už po prvním přečtení mi bylo jasné, že je to celé naprostý blábol. Herzán mixuje jakási fakta a jejich části, často spolu nesouvisející a velmi rozdílné váhy a hodnoty, konkrétní údaje a výroky vytržené z kontextu se zcela nepodloženými tvrzeními, výmysly a spekulacemi, které se snaží uvést do vztahů, vytvořit z nich konstrukci a vyvodit závěry, jež mají dokázat existenci nějaké světovlády. Herzánův text si zkrátka nezaslouží žádnou pozornost.
Ostatně, kdyby skutečně byla tajná světovláda, je málo pravděpodobné, že by zrovna jistý Martin Herzán jako jediný (nebo jeden z mála) její existenci odhalil, pochopil její spády a rozkryl, jakými způsoby a cestami se snaží podrobit si lidstvo. Nebo naopak, kdyby na to všechno doopravdy Herzán přišel, zjistili by to i mnozí další, kteří k tomu mají nepochybně více informací, prostředků a možností. Ale o to mi ani tak nejde.
Spíš mě úplně fascinovala první věta úryvku jeho knihy. Opakovaným čtením celého textu jsem se snažil pochopit, proč je uveden tak evidentním nesmyslem, navíc stylisticky velmi neobratným? „Každá totalita v historii světa začínala právě tím, že se začaly shromažďovat osobní údaje o všech lidech dané země.“ Nemám probádané všechny totality, které na všech kontinentech za posledních pět až šest tisíc let, kdy se dá hovořit o státních útvarech, vznikly a pochybuji o tom, že Herzán ano. Ale budiž, připusťme to. Pak by ovšem měl vysvětlit, která státní zřízení považuje za totalitní a proč, a která naopak ne a také proč.
Nicméně jsem se zajímal o ty hlavní diktátorské režimy na území Evropy za uplynulá dvě století a ani jeden z nich nezačal shromažďováním osobních údajů o všech lidech země, kde totalita vznikla. Ať už jde o napoleonskou totalitu, Mussoliniho a Francův fašistický režim, Hitlerovu nacionálně socialistickou Třetí říši nebo Leninovu a Stalinovu komunistickou totalitu a její deriváty v satelitních zemích, ani jedna z nich se neprodrala k moci tím, že by začala shromažďovat nějaké údaje. Nástupy těchto totalit se ale vyznačují jinými shodnými rysy. Především to bylo vytvoření ideologie, pro níž se buď její tvůrci nebo objevitelé a propagátoři snažili získat nadšené stoupence, kteří ji ochotně, se zápalem a alespoň z počátku zadarmo a bez nároku na odměnu rozšiřovali a získávali pro ni další a další lidi, následovalo „zbožštění“ nějakého vůdce, který byl po uchvácení moci postaven do čela vzniklého totalitního režimu. Teprve potom přišlo na řadu ono shromažďování osobních údajů (dříve k tomu režim neměl ani možnosti a ani to nepotřeboval) coby jedno z mnoha opatření, kterými si režim podroboval obyvatelstvo.
Ještě důležitější však je, že to, co každá z uvedených totalit potřebovala ze všeho nejméně, bylo nějaké utajení. Publicita byla naproti tomu tím nejpodstatnějším, o co tyto totality v čele se svými vůdci usilovaly. Dá se říct, že vůdce a jeho stoupenci nepotřebovali nejdřív vědět všechno o každém z lidí země, kterou chtěli ovládnout. Naopak bylo nutné, aby pokud možno každý věděl o vůdci, že je to právě on, kdo jim ukazuje cestu a že je to právě on, kdo jim vládne, když moc získal. Konečně – vládnout zemi a natož světu v tajnosti je nesmysl. To přece vládci nepřináší žádné uspokojení, protože není před kým triumfovat. A právě triumf, pocit, že mu stát, potažmo svět leží u nohou, že se před ním plazí bohatí i chudí, je to, po čem každý diktátor baží. K prostému vědomí, že jsem mocný, bohatý a že si mohu užívat všech radostí a dovolit si luxus, je světovláda nesmírně nákladná, vyčerpávající a venkoncem zbytečná. Tím spíš, nemá-li o ní nikdo vědět, nebo jen úzký okruh lidí.
Je možné, říkal jsem si, aby si tohle Martin Herzán neuvědomoval a plácl hned v úvodu své knihy takovou blbost? Stačilo přece napsat nějakou prostou pravdu, s níž by se téměř každý snadno ztotožnil. Mohl přece říci, že každá totalita v historii světa se vyznačovala mimo jiné tím, že shromažďovala osobní údaje o všech lidech dané země. Pod to bych se klidně podepsal a nezkoumal bych ani, zda Herzán zná opravdu každou totalitu. Jenže takto konstruovaná úvodní věta není to pravé ořechové, protože v ní už neplatí, že shromažďování osobních údajů o lidech musí nutně vést k totalitě a právě to se pokouší Herzán dokázat. Prosím, mohu připustit, že cesty, které k uchvácení světovlády zvolily zmíněné totality, jsou dnes již natolik profláknuté, že současní světovládci volí jiný postup – napřed v tajnosti zmapují každého člověka na zemi, čímž si ho podrobí, očipují, a pak teprve vystoupí na veřejnost a budou triumfovat. Ovšem i pak by úvodní věta musela znít jinak. Například: „Zatímco každá (nebo většina) z minulých totalit uchvátila vládu pomocí veřejné prezentace svých záměrů, současní světovládci jdou cestou zcela opačnou.“ To by ale Herzána postavilo před neřešitelný problém, a sice přesvědčivě doložit, že prostřednictvím tajného shromažďování osobních údajů o lidech lze světovlády dosáhnout, jaké struktury se k tomu vytvářejí, jak je to organizováno, jak a čím světovláda přinutí často se měnící vlády jednotlivých států, aby jí postupovaly sebrané údaje a tak dále a tak dále. To už by nestačilo smést na hromadu různé střípky faktů, dílčích zjištění a promíchat je se svými nepodloženými spekulacemi a výmysly, jak to učinil.
A tu jsem si uvědomil, že Herzán prostě musel hned v první větě lhát, nebo lépe – plácnout nesmysl a spoléhat, že se najdou lidé, kteří to nepostřehnou a uvěří pak jeho další pseudoargumentaci. Neměl jinou volbu. Pokud by uvedl svůj text pravdivým faktem nebo dokazatelným argumentem, musel by tak pokračovat i dál, protože jinak by se rázem obnažily všechny jeho výmysly, nesmysly, lži a slabiny jeho tvrzení.«
Když jsem si to všechno teď dal dohromady, jsem smutný z toho, jakými všemi unfair metodami se různí lidé snaží ovlivnit veřejnost. Jenom doufám, že mě tak brzy neunaví na argumentační fauly upozorňovat.
