Vlastenecká o sirotcích a minulosti

Básnička jedna taková, co mě včera večer napadla, když sledoval jsem v televizi chobotnici, jak má dlouhá chapadla.

Rve se pan Bureš
se svou minulostí,
nikdo mu nevěří,
že není estébák.
Zlobí se pan Bureš,
je to věru k zlosti,
přestože láteří,
je to zkrátka tak.

Sirotky nechce,
patří do Sýrie,
dost svých máme tady,
to přec je jasná věc.
Říká to tak lehce,
ruka ruku myje,
ctí vždycky zásady,
je to vlastenec.

Případná podobnost se žijícími osobami je čistě náhodná a nezamýšlená.