Tisíc znaků na talíři (11) Daeš a kyselina

„Extremisté z Islámského státu v Mosulu zavraždili skupinu 25 vězňů tak, že je společně spustili do nádrže s kyselinou.“ Hrůzná zpráva, která dnes zazněla do světa. A právě hrůza je podstatou sdělení, co IS světu poslal.

Jestli kdosi provede něco tak příšerného, jako že rozpustí lidi v kyselině, člověka to nutně vyděsí, není-li silně otrlý. Zákonitě však přijde otázka, proč to ti vrazi provedli tak zrůdným způsobem? Proč jim nestačilo své vězně „normálně“ zabít. Odpověď je také nasnadě. To, že teroristé z IS vraždí prakticky denně, nikoho už totiž nepřekvapí. A jelikož vojensky dostává nyní Daeš spíš na frak, musí světu ukázat, čeho je schopen. Příznačné je, že to neumí jinak, než spáchat něco otřesného ve snaze zastrašit nepřátele a zároveň si vybít vztek. I nacisté, když prohrávali, běsnili na územích, co ovládali. Četl jsem kdesi:„Náboženství, které produkuje podobná zvěrstva v dnešní době, nezaslouží žádné omluvy a do Evropy prostě nepatří.“ Všechna náboženství jsou však formou ideologie a každá ideologie umí páchat hrůzné činy, dostane-li šanci. V dějinách je o tom halda důkazů. Vrazi se aktuálně zaštiťují většinou islámem, za jejich děsnými činy je ale obyčejná lidská zloba a touha ovládat druhé.