Teleskopická tyč a divoký rej virů…

Končí druhý týden tvrdého lockdownu a epidemická situace se nelepší. Jaký je smysl omezujících opatření? Stojí jen na dojmu, že bez nich by to bylo horší? (Následující text je satirickou reportáži o cestě na poštu a četbě zpráv.)

Včera jsem si šel vyzvednout na poštu balíček, vlastně teleskopickou tyč, kterou budu nadále nosit u sebe, abych udržoval pasanty na distanc, a měl jsem na ksichtě roušku. Ušel jsem zhruba půl kilometru, aniž bych kohokoli potkal nebo minul. Blbě se mi dýchalo, pod rouškou mi teklo z nosu, ale bylo to nutné, protože kdybych roušku sundal, eskalovala by koronavirová epidemie v Česku do obludných rozměrů. Navíc by se mohli odněkud vyřítit iniciativní městští strážníci a zakleknout mě, protože jsem ještě neměl u sebe onu teleskopickou tyč.

Každopádně mě však hřál pocit, že jsem nikoho nenakazil, a že ani mě nikdo nepředal virus. Na dalším čtvrt kilometru proběhla tři zlomek sekundy trvající střetnutí s protichodci. Zato na poště, kam už jsem vstupoval s hubou opatřenou respirátorem a s totálně zamženými brýlemi, jsem zmáčkl blbé tlačítko, a pak jsem čekal a čekal a ti, kteří přišli po mně, byli dávno odbavení, a viry kolem mě kroužily v divokých rejích…

Nakonec jsem se nasral a nedisciplinovaně pronikl k přepážce a obořil se na úřednici, proč mě přeskočila. Vyčinila mi, že jsem zmáčkl blbé tlačítko, čímž v ní vznikl mylný dojem, že jdu podat a nikoli si vyzvednout balíček, takže mě nechávala vyhnít, neboť si prý takové jedince, kteří nejdou pro balíček, ale s balíčkem, nechávají nakonec. Skutečnost, že v číselné posloupnosti následuje po cifrách 123 a 124 numero 125, nechala úřednici zcela chladnou. Škoda, že jsem neměl už tu tyč a viry kolem mě kroužily v divokých rejích…

Dneska ráno jsem si sedl k počítači a čtu si: „V České republice bylo za pátek zaznamenáno 14 920 nových případů koronaviru. To je téměř o 2000 více než za pátek minulý týden. Současně je to o 3700 více než bylo pozitivně otestováno ve čtvrtek. Reprodukční číslo mírně stouplo z 0,91 na 0,94.“ Dobře, že byla teleskopická tyč daleko, jen bych si zbytečně zničil počítač a k ničemu by to nebylo. Tak proč nosím v liduprázdné ulici roušku, kurvaštelunk, když se situace stejně zhoršuje!

Pak jsem se trochu uklidnil a řekl si – jakých případů koronaviru? Koronavirus je snad název podmnožiny z celkové množiny viru. Zaznamenány mohou být například případy nemoci, tedy konkrétně covidu, ale ne koronaviru. Koukám, že média píšou už stejné pitomosti jako za bolševika, kdy se nedostatky eufemicky nazývaly rezervy, které pak bylo třeba odstranit, bez ohledu na to, že odstranění rezerv (zásob) je sebezničující blbost, neboť to, co je třeba odstranit, jsou nedostatky. 

Kdyby však v textu stálo, že šlo o 14 920 pozitivně testovaných, nemuselo by lidem dojít, že je to alarmující fakt, ale jen jakýsi nic neříkající údaj. Jenže média zjevně programově straší, takže z toho vyrobila případy koronaviru, i když je to naprostá kravina. Skutečnost, že reprodukční číslo R, o kterém se dlouho psalo, že má hodnotu vyšší než 1, muselo napřed klesnout na 0,91, aby pak mohlo stoupnout na 0,94, ponechávám stranou. Národ musí být metodicky zpracováván, aby snáze akceptoval stále více omezujících opatření. 

No a pak jsem si přečetl, že v situaci, kdy spousta lidí bojuje o existenci a stát se jim poskytuje pomoc jen pomalu a skoupě, ministryně financí Schillerová rozdělila 44 vysoce postaveným úředníkům na odměnách 11,5 milionu korun. Ministryně Schillerová odměny prý hájí slovy: „Pro ministerstvo financí pracují špičkoví ekonomičtí a právní odborníci, díky jejichž zkušenostem a praxi Česká republika šetří miliardy korun ročně.” 

Říkám si, jaký by asi musel být schodek státního rozpočtu, kdyby špičkoví ekonomičtí experti ty miliardy nešetřili? Ale myslím si, že si ty prachy při svých nuzných platech zaslouží a zároveň lituji, že moje teleskopická tyč není dostatečně dlouhá, abych s ní dosáhl až na ministerstvo financí, když si tam nemohu dojít, protože viry kolem mě krouží v divokých rejích…