Nestoudnost bohatých v covidové válce?

Modelka Diana Kobzanová se „pozastavila nad chováním některých známých osobností, které zásobují sociální sítě několika příspěvky denně ze svých dovolených v zahraničí“. Proč? Přijde jí to v covidové době asi nevhodné.

V článku na Super.cz (zde) stojí: „Kobzanová nekritizuje potřebu lidí z Česka odjet, tomu rozumí, nechápe ale, proč se tím lidé chlubí. Zvlášť v době, kdy je spousta těch, kteří doslova bojují o přežití. Nehledě na zdravotníky, kteří ve dne v noci pečují o nemocné a o delším volnu si mohou nechat jen zdát.“

Modelka sice kritizuje neomalenost či nestoudnost některých lidí, s jakou předvádějí, že mají prachy a co si všechno mohou dovolit, jenže tohle boháči dělali vždy v historii a dnes v tom různé „celebrity a hvězdy“ pokračují. Zazobaní se přitom na chudé a trpící obecně neohlíželi a neohlížejí. Proč by to nyní mělo být horší nebo jiné? Protože žijeme v době pandemie? V tomto momentě se úvaha rozbíhá dvěma směry.

V prvním jde o odpovědi na otázky: 1. Zda je nemorální být bohatý? 2. Jestli je nemravné bohatství předvádět? 

Ad 1) Někteří boháči v konfrontaci s chudobou, bídou a utrpením jiných lidí asi cítí jakousi nemravnost své pozice a „vykupují si špatné svědomí“ příspěvky na charitu a charitativní činností. Na druhé straně pracháči za chudobu jiných nejsou tak úplně odpovědní a jistě nemůže jednotlivý boháč pomoci všem. A proč by se měl někdo vlastně stydět za to, že dokáže vydělat či jinak zákonným způsobem získat peníze, nebo že se narodil do bohaté rodiny? Oni se ve skutečnosti nestydí ani ti, kteří zbohatli nezákonně nebo přímo zločinně, ale to do této úvahy nepatří. 

Konsensu lze asi dosáhnout na tom, že když už někdo „žere, neměl by u toho mlaskat, nebo aspoň ne tak hlasitě, aby to slyšeli ti, co čekají pod okny na kosti z jeho hostiny“. A to už se dostávám k druhé otázce nemravnosti předvádění bohatství.

Ad 2) Vůdce Velké francouzské revoluce Maximilien Robespierre, fanatik práva a chudoby, bránil z revoluce vzešlým novým zbohatlíkům prezentovat svůj luxus, a to ho stálo život. Tento skvělý řečník byl v Konventu ukřičen a po thermidorském převratu gilotinován na pařížském náměstí Revoluce (dnes Place de la Concorde), kam dřív sám posílal ke stětí gilotinou stovky svých odpůrců (1119).

K čemu je vůbec bohatství a přepych, když se nemůže předvádět? S penězi a v dostatku se jistě žije snáze a pohodlněji, člověk si může koupit spoustu věcí a zážitků, ale štěstí a lásku, totiž radost ze života a duševní vyrovnanost se koupit nedají.

V druhém směru úvahy jde o odpověď na otázku, jestli existují doby, kdy je předvádění přepychu a toho, co si člověk za prachy může dovolit, nemravnější než jindy. Třeba za války, kdy tolik lidí bojuje a nasazuje všechno, co má, a spousty dalších trpí a brodí se po krk v problémech, jak říká Kobzanová, je takové počínání bez debat odporné. Ale jsme my právě v nějaké covidové válce? To je to, oč tu běží.

Mnozí – třeba ministr Karel Havlíček přímo, nebo teď Diana Kobzanová nepřímo – říkají, že v covidové válce jsme. Kdybychom nebyli, nebo kdyby si to modelka nemyslela, nebyl by k podobným výrokům důvod. Je totiž zřejmé, že lidé stonají a umírají na různé nemoci od nepaměti, že lékaři léčí a zdravotní personál se stará o pacienty stále, že spousta lidí trpí, žije v chudobě, nebo rovnou v bídě, a většině ostatní je to jedno a v klidu si prohlížejí krásný zadek tu jedné tu druhé hvězdičky, který si právě vymáchala v jakémsi exotickém moři.