Kořeny Evropy kontra multikulturalismus
Jakým směrem se ubírají ti, co píší o kořenech Evropy? Samozřejmě hovoří o kulturních a duchovních kořenech a záhy dojdou k židovsko-křesťanským kořenům evropské civilizace, případně k jejich popření. Ptejte se ale lidí kolem sebe, co si představují pod „kulturními a duchovními kořeny Evropy“ a buď vás pošlou rovnou do háje, že nemají čas na pitomosti, nebo vám odpapouškují, či vlastními slovy převyprávějí, co si o tom někde přečetli. Chci tím říct, že se vymezením kulturních a duchovních kořenů Evropy zabývají buď ve všeobecné rovině filozofové, neboť jim to kdosi zadal, či nemají nic jiného na práci, to na jedné straně, nebo na straně druhé účelově všichni, co jejich prostřednictvím poukazují na hodnoty, jež bychom měli vyznávat, tedy ponejvíce ideologové různých politických stran, hnutí a směrů.
Když se pak v souvislosti s evropskými kořeny mluví o tradičních hodnotách vycházejících z křesťanské a hebrejské kultury, leckdo cítí, že jedna kultura jaksi chybí, a sice ta antická. No dobře, tak už tu máme tři kořenové systémy Evropy, z nichž vyplývají hodnoty, na nichž údajně stojí naše současnost, ale obyčejní lidé v běžném životě na všechny tři kašlou. A tu kdekdo volá, že Evropa své kořeny ztrácí, že na ně rezignovala, že relativizovala hodnoty, na kterých po staletí stála. Opravdu? Vezměme dvě úplně ty nejvyšší hodnoty – svobodu člověka a nedotknutelnost lidského života a z toho plynoucí nutnost lidský život chránit.
A teď ať mi někdo zodpoví otázku: Kdy v minulosti tyto dvě hodnoty lidé v Evropě fakticky vyznávali a uplatňovali je v praxi? (Myslím plošně nebo aspoň na významnějším území.) Podle mě nikdy. Z antické, křesťanské či židovské kultury tyto hodnoty odvodit nelze, tedy ne v tom pojetí, jak je vnímáme dnes my, nebo jak si myslíme, že je chápeme. Ostatně ta pohádka o evropských kořenech v hebrejské kultuře je dost přitažená za vlasy, uvážíme-li, že židé byli v posledních dvou tisíciletích v Evropě většinou pronásledováni. To jediné, co nás váže s židovskými kulturními kořeny, je Starý zákon v Bibli. Postulát, že člověk má být osobně svobodný a že nikdo nemá právo brát druhému jen tak život, a to že jsou základní a nezadatelná lidská práva, je poměrné mladý a ve větší míře přišel na přetřes až teprve s nástupem kapitalismu. Ideově se pak opírá především o díla francouzských filozofů Jean-Jacquesa Rousseaua a Françoise Marii Aroueta, čili Voltaira.
Mám ale pocit, že o vymezení zdrojů, z nichž rostou tradiční evropské hodnoty, hlasatelům návratu ke kořenům naší civilizace ani neběží. V souvislosti s masivním přílivem imigrantů do Evropy hlavně z islámského světa usilují spíš o obranu současných základních euro-amerických lidských hodnot a jejich nezpochybnitelnosti proti multikulturalismu. Ten totiž staví všechny v Evropě existující kultury a jejich hodnoty na stejnou úroveň. To ale zkrátka nejde. Nikdy nikde to tak nefungovalo a ani nemůže. Jedna kultura se svým systémem hodnot musí být dominantní a ostatní se jí musí podřídit. Dnes tohle ale málokdo chce říct nahlas, tedy málokdo z oficiálních představitelů. Kdo totiž charakterizuje multikulturalismus tak či onak jako hlavní příčinu současné krize Evropské unie, potažmo Evropy, je označen za nacionalistu, populistu...
Nemůže ale přece platit manželství jako svazek jednoho muže a jedné ženy (registrované partnerství) a zároveň mnohoženství. Ženy nemohou být rovnoprávné a nerovnoprávné současně. Stát nemůže být sekulární i teokratický. Nemůže platit zákaz fyzických trestů a trestu smrti a přitom existovat tresty bičováním a popravy třeba stětím či ukamenováním... Těch zásadních rozporů je spousta. Jenže právě toto multikulturalisté prosazují, jestliže staví v Evropě naše současné základní hodnoty naroveň hodnotám islámské kultury, které s sebou muslimové přinesli a nadále přinášejí. Avšak dnešní muslim bez hodnot, způsobů a tradic, co jsem postavil do kontrastu s našimi hodnotami, není už skutečným muslimem, proto je pro něj nepředstavitelné, že by se jich vzal. Když současný křesťan nebo žid hřeší a zpronevěřuje se svému náboženství, je to v podstatě každému jedno, až jedině snad na církev, ale ani ta ho nemůže nijak zvlášť potrestat. Kdyby ale někdo třeba v 15. století řekl, že žádný bůh není, že má každý právo vyznávat, co chce, že poddaný nemusí poslouchat svou vrchnost a žena nemusí poslouchat svého muže, se zlou by se potázal.
Chceme-li se tedy vybabrat z krize, musíme začít tím, že prohlásíme multikulturalismus za scestný a budeme bránit základní hodnoty, jež si v průběhu staletí naši předci vybojovali, které dnes uznáváme a jsou zakotveny v evropských ústavách, bez ohledu na to, kde mají původ. Hrabání se v nepřehledných kulturních a duchovních kořenech Evropy poskytuje totiž příležitost nanejvýš pámbíčkářům, aby se pokoušeli restaurovat vliv hlavně katolické církve. A nemusíme se také zabývat tím, jestli je islám z podstaty zvrácené náboženství. Stačí, když víme, že to, co dnes muslimové uznávají a vyznávají, je pro nás nepřijatelné a že to v Evropě nebudeme tolerovat. A muslimové ať si to přeberou, jak chtějí.
Jaroslav Kvapil
Pravda o Červené Karkulce
Je hrozné, jak se dneska v zájmu genderové i jiné korektnosti upravují literární díla klasiků. A považte, že dokonce i pohádky. Ještěže na to upozornila jistá učitelka češtiny a dala tím směr našemu vědeckému bádání.
Jaroslav Kvapil
Ježíš na krumpáči
Smrt čeká na všechny, ale v zařízeních, kde tráví své dny lidé na sklonku života, se připomíná naléhavěji než jinde. Následující příběh začíná v roce 1996 v Domově důchodců v Radkově Lhotě, kde je právě hodně živo.
Jaroslav Kvapil
Marie Kudeříková, zatvrzelá až k obdivuhodné statečnosti, popravená právě před 80 lety
Není dobré zlehčovat oběť kohokoli, kdo bojoval proti zlu. To se nám vždycky vymstí. Je ovšem tragicky absurdní, že nemálo z lidí, kteří proti jednomu zlu bojovali, posloužili v konečném důsledku třeba nevědomky jinému zlu.
Jaroslav Kvapil
Rok, kdy umřel vynálezce ostnatého drátu
(Povídka) Stojím před zchátralým nárožním činžákem, z kterého jsem odstartoval do života. Až po delším vyzvánění na kdovíkolikátý zvonek otvírá vchodové dveře starší muž a kupodivu přistoupí na mé přání se po domě rozhlédnout.
Jaroslav Kvapil
Ruský voják v zákopech bojuje… za vás za všechny?
Rajchlova demonstrace na pražském Václavském náměstí se maskovala za název „proti bídě“ a sám svolavatel se nejspíš moc snažil, aby uřezal co nejvíc proruských, proputinovských rohů trčících z davu... Všechny ale neuhlídal.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Klimatičtí aktivisté ochromili letiště v Mnichově, vybrali si rušné svátky
Letiště v Mnichově dnes ráno dočasně přerušilo provoz v důsledku protestu klimatických aktivistů z...
Spolupředsedové AfD vyzvali Bystroně, ať opustí předvolební kampaň
Spolupředsedové německé pravicově populistické strany Alternativa pro Německo (AfD) Alice Weidelová...
Západ má strach z ruské porážky stejně jako z té ukrajinské, soudí Zelenskyj
Sledujeme online Západ se bojí porážky Ruska stejně jako porážky Ukrajiny, což je absurdní. Řekl to v pátek...
Kvůli nehodě kamionu je uzavřena D35 u Olomouce ve směru na Mohelnici
Kvůli nehodě kamionu byla dnes časně ráno uzavřena dálnice D35 u Olomouce-Nemilan ve směru na...
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1022x
https://kvaj.blogspot.com