Kolik je na světě pohlaví? Tak rychle, děti, kdo to ví?

Mnozí se nedokážou vyrovnat s tím, proč se dnes věnuje tolik pozornosti homosexualitě, sexuálním odchylkám, genderovým otázkám, počtu pohlaví a jiným „bizarnostem“, když dříve nic takového nebylo, nebo jen v nepatrné míře.

Jenže dříve toho nebylo víc. Množství věcí a jevů, které neexistovaly, respektive se neprojevovaly, roste s tím, jak hluboko do minulosti ono „dříve“ umístíme. Tak nebyl třeba telefon, nelétala letadla, nejezdila auta. V minulých dobách dokonce nebyly ani tiskárny, ba ani papír, na který by se tisklo, neboť ten snese všechno, jak se říkalo.

A hlavně dříve nebyla elektronická média, internet a sociální sítě, které snesou mnohem víc než papír, a naopak existovala tvrdá cenzura, taková, jakou si ti, co vykřikují o dnešní cenzuře, neumí představit. A nejen cenzura, existovaly i těžké postihy včetně likvidačních za hlásání a šíření tezí a názorů, které neodpovídaly vládnoucím ideologiím a doktrínám. A nejen to. Byla také různá tabu, o nichž se nesmělo pod pohrůžkou sankcí mluvit ani psát. A do třetice nejen to – místo a prostor pro šíření názorů a dojmů byly vzácné, drahé a kontrolované.

To všechno nabízí snad jasnou odpověď na otázky: proč se dnes věnuje tolik pozornosti homosexualitě, sexuálním odchylkám, genderovým otázkám, počtu pohlaví a jiným „bizarnostem“? Jsem si přitom vědom, že pojem „bizarnost“ používám v tomto případě nepřesně a nespravedlivě, protože představy například těch, kteří nekompromisně trvají na existenci „jen dvou pohlaví“, jsou často ještě bizarnější. Díky moderním publikačním možnostem se zkrátka probírají záležitosti dříve nemyslitelné a věnuje se velká pozornost všem představitelným i nepředstavitelným věcem, a to včetně úplných pitomostí.

Pro mnohé je absurdní, že se někdo jeví jako žena, a přitom se vnitřně cítí jako muž, ale berou jako normální víru, že vesmírná židovská zombie, která byla svým vlastním otcem, může nechat člověka žít věčně, pokud budeme jíst symbolicky její maso a telepaticky jí řekneme, že ji přijímáme za svého pána, čímž nás ona oprostí od zla, které je v podstatě lidstva schované proto, že jakousi ženu, která vznikla z žebra, přemluvil mluvící had, aby snědla jablko z magického stromu, jak to vyjádřil Bobby Henderson, vůdčí osobnost parodického náboženství pastafariánství.

Zrovna tady na blogu idnes napsal jistý František Mikeš článek „Stvořitel dal světu jenom dvě pohlaví!“ (zde). Dovolává se v něm některých biblických podobenství o vzniku světa, a ty, kteří se tyto zjevené „pravdy“ snaží přetvořit, odkazuje na učebnice základních škol, aby pak od židovsko-křesťanské kreacionistické představy o vzniku světa přešel plynule k evoluci a dovolával se zase Gregora Mendela, Charlese Darwina, k nimž přiřazuje trochu podivně Lawrence Kohlberga.

Jestliže se kdysi říkalo, že papír snese všechno, a když k tomu dodám, že do jediného textu lze včlenit spoustu protichůdných myšlenek a tezí, jak jsem se právě pokusil ilustrovat, pak to není nic proti tomu, co všechno je namícháno v každém z nás. Třeba já jsem nikdy nedokázal vnitřně pochopit, jak mohou takoví výsostní vědci, jako například světově proslulý slovenský fyzik Julius Krempaský, nebo český astronom a astrofyzik Jiří Grygar zároveň věřit v židovsko-křesťanského boha. Bohužel v případě Krempaského je nutné použít minulý čas. Uvědomuji si ale, že jiní zase neumí pochopit, co je namícháno ve mně.

Věci ale nemusí být tak složité, jak se často zdá. Tak třeba k myšlenkám a dojmům v článku Františka Mikeše se jasně, stručně a skvěle vyjádřil diskutér David Ondrejkovič: Překládat slovo „gender“ pojmem „pohlaví“ je podobně pošetilé, jako překládat slovo „butterfly“ pojmem „létající máslo“. Bůh dal člověku pouze dvě fyzická pohlaví a na tom nikdo nechce nic měnit. Sociální konstrukt pohlaví – tedy soubor sociálních stereotypů, které se k tomu kterému konkrétnímu pohlaví vážou, to si ale vymyslel člověk sám. Třeba to, že „chlap = pivo + fotbal + auto“, nebo „ženská = kuchyň + postel“. 

To je tak vše, co jsem chtěl napsat k počtu pohlaví.