Hrůza: Jágr skončil až jedenadvacátý
Předesílám, že z časopisového žebříčku „TOP 75 PLAYERS“ nic nevyplývá a samotnému Jágrovi je nejspíš zmíněné pořadí lhostejné i proto, že má nyní jiné starosti. Nicméně se v diskusi pod článkem rozpoutala bitva o „mýtus Jaromíra Jágra a o národní hrdost“. Na pikantnosti jí přidalo, že na 20. místě těsně před Jágrem se umístil slavný český brankář Dominik Hašek a tito dva mají podle mnohých prý protichůdné politické názory.
Článek na Sport.cz vášně v diskusi sám podnítil tím, že v úvodu napsal: „Podle statistik jednoznačně patří Jaromír Jágr k největším legendám NHL všech dob, v historických tabulkách bodování je před ním jen nedostižný Wayne Gretzky, mezi střelci před ním figuruje vedle Gretzkého ještě Gordie Howe.“ Statistiky jsou jasné, ale proč by podle nich měl být někdo legendou? Slovo legenda totiž znamená buď literární útvar vyprávějící o životě a skutcích světců, potažmo o význačné osobě, nebo vysvětlující text, nebo rozšiřovaná nepravdivá zpráva, zkrátka výmysl.
Co z toho by se mělo vztahovat na Jágra? Buď tedy autor článku či já nechápeme správně význam slova legenda, nebo to autor článku myslel tak, že patrně nejúspěšnější český hokejista je někým, o němž se vyprávějí legendy. V Česku je to pravda, protože zprávy o Jaromíru Jágrovi či rozhovory s ním jsou v médiích každou chvíli. Na severoamerickém kontinentu to však tak horké nebude, čímž se dostávám k jádru svého textu.
Jádro spočívá v tom, že mnozí lidé u nás trpí představou, že jsme pupkem světa, což ústí do provinčního nacionalismu, jehož výrazem zase je, že nám celý svět ubližuje a chová se k nám nespravedlivě, když neoceňuje stejně, čeho si ceníme my. V diskusi pod článkem se nezřídka objevoval názor, že je Jaromír Jágr známý po celém světě. V „hokejovém světě“ jistě, ale ve světě obecně ne. Myslím, že v Jižní Americe, Asii, Austrálii, Africe a v Oceánii zná Jágra málokdo. Ani v Evropě a v Severní Americe není příliš známý mezi lidmi, kteří se o hokej nezajímají.
Už kdysi jsem tady psal o seriálu videí „Jak nás vidí svět“, která se připravují v Austrálii. Tehdy jsem psal, že se seriál „orientuje sice především na české jídlo, jež uvařil náš kuchař působící v australské restauraci, které je pak předkládáno náhodným cizincům z různých končin světa k ochutnání a ohodnocení. Nicméně už také hledali Českou republiku na mapě, zhlédli tři české filmy, poslechli si několik českých zpěváků, poznávali známé české sportovce, hodnotili vzhled a oblékání našich politiků... Na tom seriálu je hodnotné, že se opravdu jedná o náhodné lidi, kteří nemají žádný důvod se vůči České republice a lidem zde žijícím nějak vymezovat nebo stylizovat“.
A jak tam dopadli naši slavní sportovci? „Cizincům ukázali fotky Petry Kvitové, Jaromíra Jágra, Gabriely Koukalové, Tomáše Rosického a Martiny Sáblíkové a měli určit, kterému sportu se věnují. Jako tenistku odhadla Petru Kvitovou pouze jedna Číňanka, ale nikoli proto, že by ji znala, nebo věděla něco o jejích úspěších, ale protože je hezká, což prý tenistky většinou bývají. Gabrielu Koukalovou kvalifikovali například jako plavkyni, tanečnici, krasobruslařku nebo tenistku. Martina Sáblíková podle nich dělá moderní gymnastiku, jízdu na koni, curling či nějaké bruslení. Tomáš Rosický je buď hráč kriketu, golfista, hokejista nebo fotbalista, či konkrétně ruský fotbalista. Jaromíra Jágra otipovali jako ragbistu, případně prý provozuje hasičské soutěže.“
Nejedná se pochopitelně o nějaký objektivní průzkum, ale určitý obrázek poskytuje. Takže si to shrňme: mnozí lidé na světě neumí naši zemi ani najít na mapě, nemají sebemenší představu o naší současné společenské a ekonomické situaci, státním zřízení, o naší historii a kultuře, neznají naše osobnosti, a dokonce si i někteří Rakušané myslí, že za jejich severní hranicí žije převážně neveselý zemědělský lid, který se zabývá lisováním slunečnicového oleje a výrobou věžních hodin. V Severní Americe to nebude ohledně znalostí o nás lepší.
A za tohoto stavu někteří v diskusi pod článkem o žebříčku nejúspěšnějších hokejistů NHL v jednom severoamerickém hokejovém časopisu prezentovali dojmy typu, že Jaromír Jágr byl podhodnocen, neboť pochází z východní Evropy a jeho politické názory redaktorům onoho časopisu nevoní. Kromě toho někteří také tvrdili, že redaktoři onoho časopisu hokeji nerozumí a že nestáli nikdy na bruslích. Jsem přesně opačného názoru. V hokejovém časopisu by redaktoři, kteří hokeji nerozumějí, neuspěli, ale jsem přesvědčen, že ti redaktoři netuší, jaké politické názory zastává Jaromír Jágr ve své vlasti.
Kolikrát jsem si už myslel, že mě žádná další lidská blbost neudiví, ale pokaždé se najde nějaká nová, která to dokáže. Je to na jednu stranu k smíchu, ale na druhou stranu dost děsivé. Lidé, kteří mají takové zmatky v hlavách, jsou totiž snadno manipulovatelní. Stačí jen podchytit jejich ublíženecký nacionalismus a z legračních názorů se stane hrozivá síla. Tím hrozivější, že je naprosto tupá, asi jako razící štít.
Jaroslav Kvapil
Od radnice Prahy 5 Smíchovem až na Jiráskovo náměstí
Fotografická procházka Smíchovem od radnice Prahy 5 na Jiráskův most (pohledy z něj na obě strany po toku i proti proudu Vltavy) a Jiráskovo náměstí.
Jaroslav Kvapil
„Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil!“
Titulek je citátem výroku významného českého vlastence, novináře a spisovatele, slavného epigramatika Karla Havlíčka Borovského. O něco v tom smyslu jako v citátu mi totiž v textu půjde.
Jaroslav Kvapil
Kdo rozpoutal II. světovou válku? Její příčiny
V souvislosti s výročím konce II. světové války, a hlavně se sjezdem SdL v Brně se ve veřejném prostoru vedou spory o to, kdo vlastně nejhorší válku dějin rozpoutal. To je ale špatně položená otázka.
Jaroslav Kvapil
Když „zlí“ Sudeťáci blahem vrní, našim vládním politikům hlavy Brní
Kdykoli se někde objeví téma Benešových dekretů či Sudetoněmeckého krajanského sdružení, část naší veřejnosti i politiků hned zaujme obrannou pozici. A teď, považme, budou mít Sudeťáci sjezd v Brně.
Jaroslav Kvapil
Kde je konec rozrazilu?
Po létech jsem zase narazil na báseň Na břehu řeky Svratky od Vítězslava Nezvala a objevil v ní dávno již zapomenuté skvělé rýmy „...a v létě se tu tyčí kukuřičná zrna... / ...kéž žil bych s tebou, matko, dodnes ve zdech Brna.
| Další články autora |
Aloha, namaste, salud! Znáte význam celosvětově známých frází?
Na dovolené, ve filmech i na sociálních sítích. Některé cizojazyčné výrazy používáme téměř každý...
Praha promlouvá ze zdí i chodníků. Vzkazy kolemjdoucích pobaví, překvapí i zamrazí
Stojíš na mým fleku! Nemusíte číst knihu, abyste se dozvěděli o městě víc, než je někdy zdrávo....
V těchto dnech se láme osud českého Tesca. Britové už hledají kupce pro své obchody
Britští vlastníci Tesca podle mnohých finančních médií rozjíždějí prodej svých aktivit ve střední...
Barrandovský kopec bez pozlátka luxusu. Nafotili jsme zákoutí, kterým se filmová čtvrť nechlubí
Filmový magnát Miloš Havel. Režiséři a herecké star. Takhle obvykle vnímáme Barrandov, hlavně jeho...
Obluda mezi nádražími. Tam, kde řezali sovětské vagony, zastaví metro D nad rybníkem
Pokud by se vyhlašovala anketa o nejošklivější nádraží v Praze, to v Krči by mělo určitě medaili....
Jdeme se k vám zchladit. Vedro přivedlo návštěvnky do středověkých štol
Vlna horkého počasí přivádí návštěvníky do míst, kde se mohou příjemně zchladit. V kurzu jsou...
Starý mlýn vystřídala budova pro školu či minipivovar, akcionáři budou i občané
Čtyři staletí zde stál mlýn, nyní však zchátralou stavbu v Bílovicích nad Svitavou na Brněnsku...
Naftu šel krást s desetilitrovým kanystrem, dalších 200 litrů vyteklo na zem
Nafta v tomto týdnu opět podražila, tak si dosud neznámý pachatel na Jindřichohradecku zřejmě řekl,...
- Počet článků 681
- Celková karma 12,41
- Průměrná čtenost 978x
https://kvaj.blogspot.com



















