Přečetl jsem si na Sport.cz článek o tom, že prestižní zámořský magazín The Hockey News sestavil vlastní pořadí nejlepších hráčů historie NHL, v němž se Jaromír Jágr umístil až na 21. místě. Prý je to pro mnohé překvapivé.
Předesílám, že z časopisového žebříčku „TOP 75 PLAYERS“ nic nevyplývá a samotnému Jágrovi je nejspíš zmíněné pořadí lhostejné i proto, že má nyní jiné starosti. Nicméně se v diskusi pod článkem rozpoutala bitva o „mýtus Jaromíra Jágra a o národní hrdost“. Na pikantnosti jí přidalo, že na 20. místě těsně před Jágrem se umístil slavný český brankář Dominik Hašek a tito dva mají podle mnohých prý protichůdné politické názory.
Článek na Sport.cz vášně v diskusi sám podnítil tím, že v úvodu napsal: „Podle statistik jednoznačně patří Jaromír Jágr k největším legendám NHL všech dob, v historických tabulkách bodování je před ním jen nedostižný Wayne Gretzky, mezi střelci před ním figuruje vedle Gretzkého ještě Gordie Howe.“ Statistiky jsou jasné, ale proč by podle nich měl být někdo legendou? Slovo legenda totiž znamená buď literární útvar vyprávějící o životě a skutcích světců, potažmo o význačné osobě, nebo vysvětlující text, nebo rozšiřovaná nepravdivá zpráva, zkrátka výmysl.
Co z toho by se mělo vztahovat na Jágra? Buď tedy autor článku či já nechápeme správně význam slova legenda, nebo to autor článku myslel tak, že patrně nejúspěšnější český hokejista je někým, o němž se vyprávějí legendy. V Česku je to pravda, protože zprávy o Jaromíru Jágrovi či rozhovory s ním jsou v médiích každou chvíli. Na severoamerickém kontinentu to však tak horké nebude, čímž se dostávám k jádru svého textu.
Jádro spočívá v tom, že mnozí lidé u nás trpí představou, že jsme pupkem světa, což ústí do provinčního nacionalismu, jehož výrazem zase je, že nám celý svět ubližuje a chová se k nám nespravedlivě, když neoceňuje stejně, čeho si ceníme my. V diskusi pod článkem se nezřídka objevoval názor, že je Jaromír Jágr známý po celém světě. V „hokejovém světě“ jistě, ale ve světě obecně ne. Myslím, že v Jižní Americe, Asii, Austrálii, Africe a v Oceánii zná Jágra málokdo. Ani v Evropě a v Severní Americe není příliš známý mezi lidmi, kteří se o hokej nezajímají.
Už kdysi jsem tady psal o seriálu videí „Jak nás vidí svět“, která se připravují v Austrálii. Tehdy jsem psal, že se seriál „orientuje sice především na české jídlo, jež uvařil náš kuchař působící v australské restauraci, které je pak předkládáno náhodným cizincům z různých končin světa k ochutnání a ohodnocení. Nicméně už také hledali Českou republiku na mapě, zhlédli tři české filmy, poslechli si několik českých zpěváků, poznávali známé české sportovce, hodnotili vzhled a oblékání našich politiků... Na tom seriálu je hodnotné, že se opravdu jedná o náhodné lidi, kteří nemají žádný důvod se vůči České republice a lidem zde žijícím nějak vymezovat nebo stylizovat“.
A jak tam dopadli naši slavní sportovci? „Cizincům ukázali fotky Petry Kvitové, Jaromíra Jágra, Gabriely Koukalové, Tomáše Rosického a Martiny Sáblíkové a měli určit, kterému sportu se věnují. Jako tenistku odhadla Petru Kvitovou pouze jedna Číňanka, ale nikoli proto, že by ji znala, nebo věděla něco o jejích úspěších, ale protože je hezká, což prý tenistky většinou bývají. Gabrielu Koukalovou kvalifikovali například jako plavkyni, tanečnici, krasobruslařku nebo tenistku. Martina Sáblíková podle nich dělá moderní gymnastiku, jízdu na koni, curling či nějaké bruslení. Tomáš Rosický je buď hráč kriketu, golfista, hokejista nebo fotbalista, či konkrétně ruský fotbalista. Jaromíra Jágra otipovali jako ragbistu, případně prý provozuje hasičské soutěže.“
Nejedná se pochopitelně o nějaký objektivní průzkum, ale určitý obrázek poskytuje. Takže si to shrňme: mnozí lidé na světě neumí naši zemi ani najít na mapě, nemají sebemenší představu o naší současné společenské a ekonomické situaci, státním zřízení, o naší historii a kultuře, neznají naše osobnosti, a dokonce si i někteří Rakušané myslí, že za jejich severní hranicí žije převážně neveselý zemědělský lid, který se zabývá lisováním slunečnicového oleje a výrobou věžních hodin. V Severní Americe to nebude ohledně znalostí o nás lepší.
A za tohoto stavu někteří v diskusi pod článkem o žebříčku nejúspěšnějších hokejistů NHL v jednom severoamerickém hokejovém časopisu prezentovali dojmy typu, že Jaromír Jágr byl podhodnocen, neboť pochází z východní Evropy a jeho politické názory redaktorům onoho časopisu nevoní. Kromě toho někteří také tvrdili, že redaktoři onoho časopisu hokeji nerozumí a že nestáli nikdy na bruslích. Jsem přesně opačného názoru. V hokejovém časopisu by redaktoři, kteří hokeji nerozumějí, neuspěli, ale jsem přesvědčen, že ti redaktoři netuší, jaké politické názory zastává Jaromír Jágr ve své vlasti.
Kolikrát jsem si už myslel, že mě žádná další lidská blbost neudiví, ale pokaždé se najde nějaká nová, která to dokáže. Je to na jednu stranu k smíchu, ale na druhou stranu dost děsivé. Lidé, kteří mají takové zmatky v hlavách, jsou totiž snadno manipulovatelní. Stačí jen podchytit jejich ublíženecký nacionalismus a z legračních názorů se stane hrozivá síla. Tím hrozivější, že je naprosto tupá, asi jako razící štít.
