Greta mluvila v OSN: a co teď?

Projev Grety Thunberg v New Yorku u několik dní vyvolává spousty reakcí, které jsou často stejně emotivní jako projev samotný. Beru jej jako výraz skutečnosti, že se mladá generace důrazně hlásí o slovo.  

Nabízí se však otázka, jaká reakce na Gretino vystoupení, v kterém obvinila zejména světové státníky z nečinnosti, by byla odpovídající, správná? Podle mého názoru k němu nelze zaujmout žádné racionální stanovisko. Napadá mě jediná otázka – a co teď? Co by se teď mělo konkrétně stát nebo začít dít, aby to mladou švédskou aktivistku přesvědčilo, že se proti klimatické změně a ničení životního prostředí a přírody opravdu dělá něco, co zvrátí vývoj? 

Greta na summitu mimo jiné řekla: „Svými prázdnými slovy jste mě připravili o dětství a mé sny, přesto jsem jedna z těch šťastlivějších.“ Tuto větu citovali mnozí, ale zkusím o ní ještě zauvažovat. Greta neprozradila, co přesně myslí tím, že byla připravena o dětství, ani jaké sny měla. Nicméně se dá dovodit, když se považuje za tu šťastnější, že šťastné dětství a sny tak nějak samozřejmě spojuje s životem v moderní civilizaci a v dostatku. Mělo by se však nějak zařídit, aby takový život neničil planetu. Ale opravdu, nejen prázdnými slovy.

Pokud by měla na mysli něco jiného, pak by měla nejspíš považovat za štěstí vyrůstat a snít v lůně nedotčené přírody uprostřed nějaké skupiny přírodních lidí. Jenže tam by zase vznikl ten problém, že by právě ona, jako dívka s poruchou autistického spektra, možná už ani nežila (já bych v takovém prostředí také už dávno nežil). Zřejmě by jí nepomohlo, že je třeba velmi inteligentní. 

Česká spisovatelka a režisérka Monika Le Fay (původně Elšíková, nové jméno si dala po bájné čarodějnici Morganě Le Fay) v obhajovacím článku o Thunbergové napsala: „Greta má sice Aspergerův syndrom, ale v hlavě to má naprosto v pořádku.“ Je to možné. Třeba je nadprůměrně inteligentní. Co si ale zcela určitě nedovede v plném významu představit – co znamená pro většinu lidí vydělávat si na živobytí a na plnění si svých snů. I kdyby se Greta snažila sebevíc, tohle nedomyslí, dokud s tím neučiní vlastní zkušenost.

Jan Lipold v komentáři na Seznam.cz ke Gretinu vystoupení v OSN citoval českého filozofa Milana Machovce (1925–2003), a já ho teď zase ocituji zde spolu s Lipoldovými poznámkami: »…na sklonku života hodně uvažoval o tom, jak odvrátit hrozící zánik. „Lidstvo zřejmě nelze zachránit skrze jeho vlastní vůli, protože k záchraně života na planetě prostě člověk není ani geneticky naplánován (vyvíjel se v statisících letech, kdy ekologické hrozby neexistovaly), ani „vychovatelný,“ napsal Milan Machovec. Bojovat s hrozbami globální smrti je podle něj samo o sobě málo: jde o duchovní a kulturní hodnoty, v jejichž jménu se takový boj vede, a bez mravní obrody je vše marné.«

Jan Lipold pak v závěru ještě dodal: »Ždímání planety nedostaneme pod kontrolu jen „opatřeními“ ani „vědou“, ale hlavně skrze myšlení.« A to je právě ten problém. Greta emotivně hlásá své názory, její hlas je slyšet daleko. Mnozí ji za to odsuzují a haní, někteří ji chválí a obdivují a z obou „táborů“ znějí rovněž emoce. Z hlasu samotné Grety je pak cítit hysterie a fanatismus. A to všechno jsou věci, které myšlení příliš nepřejí.

Odkazy na texty, z kterých jsem citoval:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/komentar-jak-mame-zmenit-zpusob-zivota-co-greta-v-osn-nerekla-79458

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/komentar-za-jeden-rok-dokazala-vice-nez-nekteri-jeji-kritici-za-cely-zivot-mladi-se-hlasi-o-slovo-a-greta-je-toho-dukazem-79367?seq-no=2&dop-ab-variant=&source=article-detail