Otázka v titulku vyvolává dojem, že na ni znám odpověď a v textu ji čtenářům sdělím jako pointu. Nic takového. Neznám žádnou definici zla a pochybuji, že někdo ano. Každý jistě obecně ví, co je zlé či špatné a co dobré, ale...
Přečetl jsem si text nazvaný „Kde leží kořeny zla?“ zde na blogu, v němž se autor pokouší v souvislosti s tragédií v Nice odhalit příčiny skutečnosti, že na evropském kontinentu útočí teroristé poslední dobou hlavně ve Francii. (Odkaz na tento text je na konci článku.) A jak už to tak při podobných analytických úvahách bývá, zabrousil autor do širších souvislostí. „Chudoba a ztráta naděje na lepší budoucnost je vždy nebezpečná. Byla to chudoba, která přivedla na svět ty nejhorší totalitní režimy,“ napsal a jmenovitě uvádí bolševismus v Rusku, fašismus v Itálii a nacismus v Německu. Chudoba byla jistě důležitým aspektem při zrodu zmíněných totalitních režimů, zdaleka ne však jediným. Pro úspěšný nástup totality musí být splněno mnohem víc podmínek a musí dojít i k souhře různých faktorů. Nemíním teď ale přednášet na téma vzniku totalitních režimů.
Autor ovšem pokračuje: „V současné době dochází k nebezpečnému jevu. Ti nejbohatší stále více bohatnou, na druhé straně stále více a více lidí upadá do chudoby. Situace nepříjemně připomíná situaci ve Francii před vypuknutím Velké francouzské revoluce. Většina bohatství celé země se koncentrovala v rukou malého množství lidí. Možná nás cosi podobného čeká v globálním měřítku.“ A nyní, co říká o počátku Velké francouzské revoluce Wikipedie: „Francie se již delší dobu potácela na pokraji státního bankrotu. Hospodářská situace se výrazně zhoršila, od začátku osmdesátých let 18. století začaly být uskutečňovány reformy pro povzbuzení výroby. K hospodářským problémům se přidala i nepřízeň počasí, která byla zapříčiněna erupcí islandské sopky Laki v roce 1783.“ K tomu připočítejme, že Francie byla tehdy absolutní monarchií, že třetí stav (první stav – šlechta, druhý stav – duchovenstvo, třetí stav – poddaní, 97 procent obyvatelstva, ale hlavně buržoazie) vedl politický boj o podíl na moci a že předpoklady výbušné situace vytvořilo osvícenství, hlavně myšlenky filozofa Jeana Jacquesa Rousseaua.
Nevím jak komu, ale mně současné poměry ve Francii a v celém světě moc nepřipomínají situaci Francie před Velkou francouzskou revolucí. Sice je asi pravda, že se rozvírají nůžky, jak se říkává, mezi opravdu bohatými a opravdu chudými, ale museli bychom si napřed ujasnit, co považujeme za skutečnou chudobu, aby toto tvrzení o něčem vypovídalo. Letos na začátku roku byla zveřejněna studie mezinárodní charitativní organizace Oxfam, která uvádí, že jedno procento nejbohatších populace na planetě vlastní totéž, co zbylých devadesát devět procent. Studie byla hned nato zpochybněna jako nesmysl, protože podle toho by platilo, že mezi nejchudšími obyvateli světa je každý pátý z Evropy nebo USA. Kritici studie uvádějí, že s metodou, kdy od majetku byly odečteny dluhy, kterou Oxfam použil, lze dojít i k dalším absurdním závěrům. „Americký student, který si půjčil desítky tisíc dolarů a směřuje ke kariéře dobře vydělávajícího vysokoškoláka, by podle statistiky Oxfamu byl chudší než čínský zemědělec, který sice nemá dluh, ale dře na rýžovém poli.“
Autor textu „Kde leží kořeny zla?“ vidí příčinu zla v prohlubování chudoby na jedné straně a bohatnutí úzké skupiny lidí na straně druhé. A jaké je z toho východisko? Ve větší míře přerozdělování, čili v socialismu! Ale k takovému masivnímu přerozdělení bohatství, co by ho odebralo těm nejbohatším a spravedlivě rozprostřelo mezi všechny lidi, lze stěží dojít pokojně a nenásilně. Podle mého jde tedy autorovi onoho textu v podstatě o to, aby vyvinil třeba pachatelé teroristických útoků, neboť ti vlastně konají pod vlivem frustrace z chudoby a odpovědnost svalil na bohaté, kteří mamoněním způsobují chudobu stále většího počtu lidí. Vypadá to logicky, ale tak jednoduché to není.
Zlo má totiž mnoho podob a odstraněním chudoby (pokud ji vůbec odstranit lze) zcela určitě nevymizí. V diskuzi pod textem „Kde leží kořeny zla?“ se objevila například reakce jistého zdejšího blogera, který je odpůrcem státního zřízení (jakéhokoli) a propagátorem takzvaného anarchokapitalismu: „Kořeny zla leží vždy tam kde je znásilňováno přirozené právo. V dnešní době lze najít zlo ve státním zřízení, které je na zlu existenčně závislé.“ Porovnejme to s výrokem Bedřicha Engelse: „Stát je organizované násilí vládnoucí třídy.“ Otázkou zůstává, zda je třeba hledat kořeny zla, tedy převelice širokého pojmu, který označuje mnoho různorodých jevů? My dnes totiž zcela zřetelně žijeme v době střetu civilizací, jak psal ve stejnojmenné knize americký profesor Harvardovy univerzity Samuel Huntington. Přinejmenším v době střetu dvou civilizací – euroatlantické (Evropa, USA, Kanada) a islámské. Dalšími civilizacemi jsou: konfuciánská (Čína), japonská, hinduistická, latinskoamerická, slovansko-ortodoxní (Rusko). Za osmou africkou klade profesor Huntington velký otazník, co se podle mého mínění právě začíná měnit ve vykřičník.
Svým způsobem je to prosté. Dobro a zlo v elementárních obrysech rozpoznávají už děti v mateřských školách a v pohádkách vždycky fandí dobru. Jenže tytéž děti rovněž vědí, že násilí a agrese může přinést zisk, například když agresivnější a silnější chlapeček vezme na hřišti tomu slabšímu a mírnějšímu hračku, po které zrovna touží. Obávám se proto, že kořeny zla jsou coby pretendence v každém z nás. Potlačovat a korigovat ho, je pak velmi, velmi a ještě jednou velmi složité a spletité.
http://janota.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=536953
