Pro mě je zlo v tom, že jsme s panem Kvapilem nenašli nejmenší shodu. Jsme ze stejného národa, žijeme ve stejné zemi a pan Kvapil píše poutavé nadpisy blogů. V těch nadpisech je to, co je důležité: zlo - dobro, pravda - lež. Tyto pojmy jsou mi blízké a rád se jimi zabývám. Chybí mi jejich důkladná výuka pro celou naši zemi. Myslím, že jsou dnes také zmanipulované, relativizované. A to je asi důvod, proč pan Kvapil má potřebu "zvracet", stát v opozici proti mě, poslednímu v řadě na chytrost? Za ten odkaz ke Stvořiteli pane Kvapil děkuji, také Vám přeji dobré setkávání s Králem králů.

Odpověď není jednoduchá. Ale pro ty skutečně hledající lze uvažovat. Nabízím odpověď jednoho současníka, který ví o dobru a zlu hodně. Jsou to slova papeže Benedikta XVI:

... Zlo jednoduše existuje. Na rozdíl od dualismů a monismů, o nichž jsme krátce uvažovali a shledali je skličujícími, nám víra na vysvětlenou říká: existují dvě tajemství světla a jedno tajemství noci, které je však obklopeno tajemstvími světla. První tajemství světla je toto: víra nám praví, že neexistují dva principy, jeden dobrý a druhý špatný, ale jenom jeden princip: Bůh stvořitel, a tento princip je dobrý, jenom dobrý, beze stínu zla. A proto také bytí není směs dobra a zla; bytí jako takové je dobré a proto je dobré být, je dobré žít. To je radostné poselství víry: je pouze jediný dobrý zdroj, Stvořitel. A proto je život dobrem, je dobré být mužem, ženou, je dobré žít. Potom následuje tajemství tmy, noci. Zlo nepřichází ze samotného zdroje bytí, není stejně původní. Zlo pochází ze stvořené svobody, ze zneužité svobody.Jak je to možné? Jak se to stalo? To zůstává skryto. Zlo není logické. ...

(http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=10479)

Nevím, jestli jste pochopil, že tímto svým textem nehledám, co je zlo a co je dobro, o tom můj článek nebyl. Abyste pochopil, o čem jsem vlastně psal, musel byste na chvíli opustit svou fascinaci stvořitelem a uvažovat vlastní hlavou. To, co jste napsal, mi žádnou odpověď nedává. Podle mého jsou to jen plané křesťanské řeči. Napřed se rozplýváte nad dobrotou stvořitele a nad dobrým principem, tvrdíte, že bytí není směsí dobra a zla, ale když dorazíte ve výkladu ke zlu, neumíte ho vysvětlit a tvrdíte, že pochází ze zneužité svobody a není logické. Ale to jste se toho snadno zbavil. Připouštíte, že každý člověk má emoce, podléhá touhám, vášním, má všelijaké spády, že je v každém radost i hněv? Jestli ne, pak se my dva nemáme o čem bavit, neboť jsme každý jinde. Pokud to připouštíte, pak vám musí být jasné, že v každém člověku je dobro i zlo, obojí jako pretendence a záleží na výchově a okolnostech, co kdy převáží. A promiňte, tímto způsobem lze vysvětlit jak dobro, tak zlo a nepotřebuji k tomu teoretické scholastické plky o stvořiteli a jediném principu dobra.

Ostatně podle judaismu i křesťanství stvořil bůh člověka k obrazu svému a člověk akorát vlivem prvotního hříchu ztratil nesmrtelnost. Čili je člověk v podstatě stejný jako bůh a když uvážíme, že každý každičký člověk spáchá v životě nějaké zlo a přitom je obrazem boha, potom z logiky plyne, že i bůh musí páchat zlo.

Odkazy na Radio Vatikán nepotřebuji, párkrát jsem to poslouchal a jsou to příšerné kecy.

Těch podobností se situaci ve Francii v době před Velkou revolucí je více. První a druhý stav například neplatily daně. V současnosti díky daňovým rájům platí ti nejbohatší v podstatě zanedbatelné daně oproti například střední vrstvě. Myslím, že to byl Waren Buffett jeden z nejbohatších lidí na světě, kdo řekl, že díky daňovým úlevám platí sám menší daně než jeho vlastní asistentka! A stejně jako ve Francii ani dnes se ti nejbohatší s nejnižším daňovým zatížením dobrovolně nepřihlásí k vyšší daňové povinnosti. Daňová zátěž tak stojí především na střední vrstvě, která se kvůli tomu propadá do nižších vrstev. Střední vrstva, která ještě nedávno tvořila většinu obyvatel ve vyspělých zemích je na ústupu. Stále více členů střední vrstvy se propadá mezi nízkopříjmové. Je jen otázka času, kdy se většina odmítne nadále podílet na financování přepychového života nejvyšších kruhů. Tak jako ve Francii.

Řekla bych, vzhledem k početnosti vrstvy nazývané nesmyslnými jménem potřebni, tak většina plátců daní přispíva právě na jejich živobytí a existenci. Nejvyšší kruhy se o sebe umí postarat samy.