Když jsem ve svém minulém zdejším textu psal o kontroverzi mezi prezidentem Milošem Zemanem a premiérem Bohuslavem Sobotkou, zmiňoval jsem také Andreje Babiše. Nyní se k němu vracím v jisté retrospekci.
Ano, je to pecka, prý bude líp – tak jsem nazval úvahu, kterou jsem uveřejnil 3. září 2013 na svém blogu http://www.kvaj.blogspot.com. Nyní ji předkládám zde v té podobě, jak jsem ji téměř před dvěma a půl lety publikoval a laskaví čtenáři mohou posoudit, co z ní od té doby zastaralo, v čem jsem se mýlil a případně i to, v čem jsem se nemýlil.
»Jméno Andrej Babiš jsem poprvé slyšel asi v roce 1996. Záhy jsem ho ale vypustil z hlavy, ač mi někde v odlehlých končinách mozku uvízla na jméno toho člověka vzpomínka, na jeho firmu Agrofert a další termíny s ním spojené. Nechal bych plavat i skutečnost, že se nyní chce dostat do velké politiky prostřednictvím politického hnutí »ANO bude líp«. Když mohou být politiky jiní, proč ne on? Pak se mi ale vnutil domů předvolebním dopisem a na jeho obsah chci reagovat.
Hned zkraje píše: „Za dvacet let jsem v České republice od úplné nuly, bez privatizace a bez korupce vybudoval největší tuzemskou soukromou firmu...“ Zdali. O zmíněné »úplné nule« jsem si ve Wikipedii přečetl: „Na podzim 1985 byl vyslán jako delegát Petrimexu do Maroka, kde zastupoval asi 15 podniků zahraničního obchodu, například Lignu a Motokov. V Maroku pobýval i v době sametové revoluce. Poté se vrátil do PZO Petrimex. Stal se ředitelem obchodní skupiny, která dovážela veškeré suroviny pro výrobu hnojiv. (…) V roce 1992, když bylo jasné, že se Václav Klaus a Vladimír Mečiar domluvili na rozdělení Československa, navrhl zřízení kanceláře Petrimexu v Praze, a tak vznikl 25. ledna 1993 Agrofert. Začátkem roku 1995 pak došlo k navýšení jeho základního kapitálu švýcarským investorem. Vývoj Agrofertu je spojen hlavně s americkou bankou Citibank, která podniku jako první poskytla úvěr na provozní financování ve výši 4 milionů dolarů.“
Jistě, to banky rády dělávají, zvláště americké – vidí čestného a poctivého nýmanda v jakési porevolučně zdivočelé zemičce a už se mohou přetrhnout, aby mu půjčily miliony dolarů. Ta úplná nula je věrohodná asi tak stejně, jako když psal Stephen Leacock ve své humoristické povídce »Jak vydělat milion dolarů«: „Jeden známý mi například vykládal, jak se jednou octl dole v Mexiku bez centíku v kapse a tam přišel na to, že tam nemají žádné elektrárny. Tak jich pár postavil a nadělal peněz jako želez.“
Wikipedie uvádí rovněž i to, že byl Andrej Babiš v letech 1980-1989 členem KSČ a dle slovenského Ústavu paměti národa měl být od 1982 do 1985 vědomým agentem StB, ale to pro tuto mojí úvahu není podstatné.
A co Andrej Babiš tvrdí dál? „Češi jsou šikovný a perspektivní národ, dvacet let je ale řídí neschopní politici, kteří před volbami pouze slibují.“ Budiž, proč nesouhlasit s tím, že jsme dvacet let řízeni neschopnými politiky, zvlášť když se člověku předtím zamedí, že on je šikovný a perspektivní. „Do politiky proto musí přijít lidé, kteří mají morální kredit a ve svých profesních životech něco dokázali,“ píše dále pan Babiš. Ať si myslím o morálním kreditu cokoli, tu větu si překládám tak, že jsme si museli počkat na Andreje Babiše, který nám jako pravý spasitel ukáže cestu, zvedne nás z marasmu a vyvede z bídy. A že mluví o lidech v množném čísle, nás nesmí zmást. Ježíš Nazaretský coby Kristus také nehlásal Království nebeské sám, nýbrž byl provázen učedníky-apoštoly a ve svém salvatorském, tedy profesním životě dokázal uzdravovat, měnit vodu ve víno a nasytit zástupy pěti chleby a dvěma rybami. Nahradíme-li pět chlebů firmou Penam a dvě ryby Kosteleckým masem a uzeninami, máme tu mesiáše Andreje Babiše jako vymalovaného.
„Vím, jak vybrat daně od velkých neplatičů, aby bylo na důchody. Vím, jak zabránit rozkrádání našeho státu a mrhání našimi penězi,“ slibuje pan Babiš. Čo trepem sľubuje? „Nejsem jako naši politici, neslibuji,“ uvádí se přece v dopisu. Takže – neslibuje a tvrdí, že ví, zatím to však nedokázal, ale slib to není, co je to? Prostě nám to předkládá k věření.
V článku pro jistý deník prý pan Babiš řekl, že by stát řídil stejně jako firmu, ve prospěch občanů. V tom je pár háčků. Ještě má hodně daleko k tomu, aby řídil stát, a to i přesto uspěje-li ve volbách. A pak – firma se řídí, neboť v ní působí vedoucí a podřízení, stát se však spravuje, a to je sakra rozdíl. Leda by to pan Babiš myslel jako Limonádový Joe: Co je dobré pro Kolaloku, je dobré i pro zákon! Čili co je dobré pro Agrofert (Kostelecké maso a uzeniny, Penam, Vodňanskou drůbež, Prechezu Přerov atd.), je dobré i pro Česko.
A nakonec Andrej Babiš říká, že nejde do politiky kvůli penězům, neboť žádné další už nepotřebuje. Aby měl do smrti na živobytí a svou spotřebu, jistě další peníze nepotřebuje. Avšak Andej Babiš je velkopodnikatel a podnikání neexistuje bez expanze, a na tu je třeba nejen stále nových a nových peněz, ale i strategických pozic, prestiže, vlivu...«
Podotýkám, že údaje o Andreji Babišovi doznaly ve Wikipedii od té doby i vzhledem k vývoji událostí a situace změny. Přiznám se, že i proto se teď cítím poněkud zmaten, když jsem si svou úvahu po čase po sobě přečetl a snažím se ji porovnat s naší současnou politickou situací.
