»Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp« – sluje zlatý nápis na budově občerstvení na hoře Říp, devět výškových metrů pod památnou rotundou svatého Jiří. V době protiislámských nálad a velké migrace je to dost odrzlé heslo.
Samozřejmě vím, co ta hláška znamená: Tak jako každý správný muslim má aspoň jednou za život po vzoru proroka Mohameda vykonat pouť do Mekky a navštívit tam svatyni Ka´ba, měl by každý Čech jednou zdolat Říp, kam prý vystoupil praotec Čech a řekl tu průpovídku o zemi oplývající mlékem a strdím a podívat se tam do kaple v rotundě svatého Jiří. Rozdíl je v tom, že muslimovi, jenž byl v Mekce, náleží čestný titul »hadži«, kdežto Čechovi po pouti na Říp nenáleží nic, ale může si tam koupit pamětní minci, plaketu nebo pohlednici.
Já jsem cestu na Říp vykonal asi tak v pěti šesti letech a teď na důchod v neděli podruhé, mezitím mě na Říp nic netáhlo. Při první výpravě mi žádné souvislosti nedocházely. Nyní mě napadlo, že se praotci ani nedivím, že tady chtěl zůstat. Vylezl na vrchol Řípu, posilnil se tam v občerstvení, prohlédl si rotundu, navíc si mohl připlatit i za odborný výklad... Co mu scházelo? Ačkoli, když jsem se ládoval podřipskou klobásou (speciálně vyrobenou asi pro nějaký market), zhlédl katastrofální stav toalet, viděl hnusný binec kolem odpadkových košů, doštrachal se na roudnickou vyhlídku a zjistil, že je totálně zarostlá křovím, tak to tedy nevím. Za těchto okolností bych na praotcově místě pravděpodobně táhl dál. Možná by to bylo pro další osud národa i lepší. Těžko říct.
Už si ale z praotce Čecha nebudu dělat šoufky. Je mi jasné, že za jeho časů to vypadalo na vrcholu Řípu úplně jinak. Občerstvení bylo v těch dobách nuznou chatrčí a mělo doškovou střechu, prodavači mluvili keltsky nebo germánsky a nabízené potraviny byly domácí a poctivé a dopravovaly se tam koňskými povozy. Praotec by si také těžko mohl objednat smažený hermelín s hranolky a kečupem či tatarkou. Považte, že brambory byly jen v Jižní Americe, co tenkrát neexistovala, neboť ji ještě Kryštof Kolumbus neobjevil, o hermelínu se Čechovi ani nezdálo, snad by si mohl dát nanejvýš nějaký camembert, kdyby znal nějakého Gala, rajská jablíčka tady nerostla a na internet stejně tehdy neuměl nikdo vyvěsit žádné pořádné recepty na kečup. A kde byl v těch dávných dobách konec Tatarům?
Třeba ale v tom občerstvení prodávali plástve medu (to je prý ono strdí), na zapití mléko a možná i medovinu. A jestli si pratáta řádně přihnul, následně se rozdivočil a začal blábolit pak o tom oplývání. No a možná na plástvi seděla včela, která ho bodla. Odtud rčení, že divočí jako bodnutý včelou. Na co jiného než na včelu mohli praotcovi mluvčí svést jeho řádění a blábolení? Chápejte, že o virózách v pračasech neměli ponětí. Je totiž nesmysl, že by praotec, navíc posilněný medovinou, mohl z Řípu vidět nějaké brtě, i brtníka by bylo lze těžko spatřit. Osobně jsem z toho kopce nezahlédl ani krávu, natož abych dokázal na tu dálku prozkoumat jejich vemena, jak jsou nalitá mlékem. Je ovšem fakt, že se dobytek vyskytuje občas i na vrcholu Řípu. Nepoštěstilo se mi s ním sice přímo setkat, ale stopy po něm tam zůstaly patrné, zejména kolem pytlů na odpad a na záchodě.
Na Říp jsem pochopitelně nešel sám, ale doprovázela mě manželka, dcera a vnouček. Ty první dvě, aby mi mohly poskytnout resuscitaci, kdybych náhodou při výstupu zkolaboval, konečně ani praotec Čech tam nelezl sám. A vnouček tam byl proto, aby měl pro budoucí časy nějaký zážitek, který si podobně jako já nebude pamatovat. A poněvadž sbírá pořád nějaké šutry, poradila mu jeho matka a má dcera v jedné osobě, aby si vzal na památku kamínek také z Řípu. Okamžitě jsem jí vyčinil, že kdyby si odtud vzal kámen každý, brzy bychom měli místo posvátné hory posvátnou rovinu, nebo přímo ďolík. Jak by to vypadalo v učebnicích dějepisu? Praotec Čech vystoupil na posvátný ďolík? Sami nejspíš cítíte, že by to postrádalo logiku i patos. A co by z nějaké placky asi viděl?
Už tady byla řeč o roudnické vyhlídce. Odtud jsem zhlédl akorát tak půl metru před sebou zelenou plechovou desku s nápisem: »Na tomto místě byl 10. května 1868 vyzvednut základní kámen na stavbu Národního divadla.« No prosím, už tehdy začali horu rozebírat. A to si říkali buditelé. Fuj! Hanba! Stejně v tom Národním nic pořádnýho nedávaj. Ovšem rotunda svatého Jiří je vážně hezká. Teď se musím ale přiznat k malinké lži. Za praotce Čecha tam ještě nestála. Ta je na Řípu na počest vítězné bitvy jistého knížete Soběslava I. nad německým králem Lotharem z 18. února 1126 u Chlumce, poblíž Ústí nad Labem. Sv. Jiřímu je zasvěcena, protože byl patronem orby, což zase nejspíš souvisí s odvozováním původu Přemyslovců od legendárního Přemysla Oráče. Tedy, jestli prvním přemyslovským vládcem byl vážně zemědělský pracovník, pak se nemůžeme divit, že se o českém národu hovoří jako o plebejském.
Avšak teď už na tom tolik nezáleží. Stejně již brzy budou na horu Říp konat poutě hlavně muslimové. Nebudou se přece trmácet z Česka až někam do Mekky. Z Čech až na konec světa se mohl vydat akorát tak nějaký Šašek či Vašek nebo někdo z Bířkova, případně tam odněkud.
Nakonec pár vážně míněných fotek.
