Umělé oplodnění ještě jednou a pořád dokola

Už půl života mě fascinuje a leká suverenita, s jakou průměrný Čech rozhoduje o cizím majetku a, bohužel, i o cizích osudech. A co teprve, stane - li se poslancem !

                 Opakovaně se v diskuzích kolem oplodnění single žen vytváří falešný mýtus: model sobecké podivínky, které žádný muž není dost dobrý a dítěte ubožáka vychovaného bez mužského vzoru.

                 Snad je dobré na prvním místě připomenout, že život bez partnera a zplození dítěte umělou cestou je pro ženu dvojí trauma, není to volba z rozmaru. Myslím, že téměř vždy je to až poslední krajní možnost, kterou žena podstoupí.

                  Jiným zmiňovaným mýtem je  " mužský vzor ", tato oblíbená berlička psychologů a advokátů obhajujících recidivisty. Odhlédnu - li od tisíců mužských vzorů v médiích - řekněme od Woody Allena po Terminátora- co by vzorů pozitivních, příp. neškodných, jsou tu ještě ty druhé. Jakým asi může být mužským vzorem některý z těch statisíců českých alkoholiků, zlodějíčků, gamblerů, podvodníků, násilníků, narkomanů atd., kterým kupodivu nikdo nezakazuje rozmnožování, ba o jejich potomky i o ně samotné stát pečuje " s péčí řádného hospodáře ".

                   A jsme u peněz. Každý čtenář jistě vysype z rukávu tucet způsobů, jak stát utrácí naše peníze nesmyslně, ba podezřele. Státní zdravotnictví brání matkám v domácích porodech / jsou zadarmo / a nutí je k pobytům v porodnici, které ovšem stát / zdravotní pojišťovna / ochotně platí.

                     A ta schizofrenie ! Kdekdo včetně státu  naříká, že vymíráme a rodí se málo dětí. Úřady lákají přistěhovalce z Ukrajiny, z Bulharska i odjinud a na peníze přitom  nehledí. Zato z pohledu státního rozpočtu / resp. zdravotních pojišťoven / nicotná částka na umělé oplodnění osamělých žen naráží u mnohých spoluobčanů na pobouření hodné lepší věci.

                      A volání po zdravém rozumu stále nezabírá.