O sběratelství obrazů a investování do nich III.

V minulém dílu našeho seriálu jsem začínajícím sběratelům radil nepropásnout příležitost při nákupu uměleckého artefaktu. Jak vypadá promarněná šance, bych rád ukázal na konkrétním případu.

Holešovický sběratel pan P. mi kdysi líčil, jak někdy v letech 1955-57 uviděl ve starožitnictví v Praze na Národní třídě nádherný olej Oskara Kokoschky Pohled na Prahu. Den co den se chodil na obraz dívat a váhal - 15.000 Kč bylo tehdy po měnové reformě hodně peněz. Po třech týdnech představení skončilo. Obraz byl prodán a v tu chvíli si sběratel uvědomil, jakou šanci propásl. Pan P., energický muž, který přežil i věznění v koncentračním táboře, měl ještě po třiceti letech zoufalství v hlase, když končil svoji vzpomínku výkřikem: "Pane Konáši, nejhorší je, že já ty prachy měl doma v šuplíku!!!"

Jiný příklad - slavný malíř Josef Šíma žil po většinu života v Paříži a živobytí v obrovské konkurenci slavných jmen měl velmi těžké. Když se v letech 1946-48 stal kulturním atašé v Paříži jeho starý přítel Adolf Hoffmeister, chtěl Šímovi pomoci. Uspořádal proto na ambasádě Šímovu autorskou výstavu - desítky obrazů zaplnily místnosti i chodby velvyslanectví a byly k mání za velmi přátelské ceny ("za hroudu másla," jak mi řekl svědek této události). Věřte nebo ne, z výstavy se neprodal jediný obraz a dobře placení čeští úředníci se jen ušklíbali nad "těmi mazanicemi." K tomu bych dodal jen tolik, že i nevelký Šímův olej se dnes prodává za 1 milion korun a více.

A do třetice jedno vlastní selhání. V roce 1988 jsme v ateliéru Jaroslava Róny neúspěšně jednali o koupi velkého obrazu. Nabídli jsme 6.000 Kč, autor ale žádal 8.000 Kč, částku, za kterou bylo možné koupit stejně velký olej I. Ouhela nebo F. Hodonského, malířů o generaci starších. Rozešli jsme se přátelsky, ale bez výsledku - nám zůstaly peníze, malíři obraz. O rok později jsme znovu šli k Rónovi nakupovat a smíření s myšlenkou, že zaplatíme autorem požadovanou částku, přinášeli jsme mu v kapse těžce vydělaných 8.000 Kč. Ale ouha, autor žádal za podobný obraz jako minule 10.000 Kč! Držel cenu, kterou si domluvili se spolužáky z Akademie a ustoupit nemohl. Dnes, kdy se ceny tehdejších Rónových obrazů blíží k 500.000 Kč, vím, že autor byl v právu a občas si pro sebe říkám: "Mistře, vše odpuštěno."