Nesnesitelná lehkost antievropanství

        V posledních měsících stále častěji a hlasitěji zaznívá volání po čexitu - vystoupení České republiky z EU. Kupodivu zcela nepřiměřeně křivce problémů, které Evropskou unii opřádají.

     Až dosud byl čexit denní potravou především všelijakých pošetilých národovců, zastydlých panslavistů , jakož i principiálních negativistů , jakých rodila česká země vždy požehnaně.

      I na blogu idnes se množí stále častější články o opuštění Evropské unie jako o dobrém nebo přijatelném řešení. Dokud podobné úvahy zůstávaly doménou různých individuí zmatených myšlenek a chabého pravopisu, nebylo třeba  jim věnovat pozornost. Je však realitou, že v poslední době se český exit stává přijatelným tématem i pro kolegy blogery, jejichž názoru si cením a jejichž myšlenky jsem až dosud  mohl sdílet s jistým respektem. Lehkost, s níž bývají vyslovovány a elegance, s níž jsou formulovány, lekají a přiznám se, že  na mne působí čím dál tísnivěji.

       Není pochyb, že si stále molochovitější  EU zaslouží nejen drsnou kritiku ale jistě i totální rekonstrukci nejméně takovou, jakou provedla v levicově zdegenerované Británii Margaret Thatcherová v letech 1979 až 1990.

       Není pochyb, že politické směřování EU ovládli levicoví extrémisté, bývalí kavárenští revolucionáři a salonní komunisté typu Junckera, Mogheriniové, Schulze nebo Barrosa.

       A není pochyb, že tato neomarxistická individua zavedla EU do největší krize od jejího vzniku, krize, která vyvrcholila brexitem a stále jí není konec.

        Ale co s tím ? Opustit Evropskou unii ? Opravdu to někdo zodpovědný může myslet vážně ?

        Pokud kolega bloger obhajuje ve svém článku čexit s odůvodněním, že osamostatněním nám nic nehrozí, neb máme mezinárodní smlouvy, dohody, úmluvy atd., zmocňuje se mě zoufalství.

        Je tak těžké si představit Adolfa Hitlera ve veselém rozhovoru s Reinhardem Heydrichem na téma "mezinárodní smlouvy a úmluvy ČSR ?

        Je tak těžké představit si J.V. Stalina a Lavrentija Beriju cynicky vtipkující na téma mezinárodních smluv a dohod, slavnostně podepsaných prezidentem Benešem a premiérem Gottwaldem ?

        A opravdu je tak obtížné představit si pana Putina s panem Lavrovem při vtipkování o mezinárodních smlouvách a dohodách, které uzavřeli se sotva chodícím a věčně přiopilým starcem ?

        Kdo jiný, než právě Češi by měl být poučen o bezcennosti všech mezinárodních smluv a dohod malé východoevropské zemičky ve chvílích velkých mezinárodních krizí, ve chvílích, kdy  ke slovu  přicházejí političtí predátoři nejhrubšího zrna, vždy znovu šokující  hrůzami, jež jsou ochotni rozpoutat.

        Doslova v přímém přenosu můžeme sledovat mstivost a nenávist, s jakou se neschopní evropští političtí ouřadové snaží poškodit bohatou, mocnou a vlivnou Velkou Británii. Je opravdu tak těžké si představit, s jakou rozkoší by eurounijní koryfejové odkopli od evropských břehů bárku "samostatné ČR" ? Kormidlovanou všemi těmi Zemany a Klausy, Chovanci a Kalousky ? Všemi těmi megakorupčníky, kolaboranty, psychopatickými egomany či zcela neschopnými nastrčenými kašpary s IQ na pomezí oligofrenie, leč s diplomem z plzeňské Sorbony ?

        Neříkám to rád, ale celoživotní zkušenost mě vede k závěru, že Češi by neměli mít zcela vlastní stát. Stejně jako ho už 150 let nemají naši historičtí protihráči Bavoři a Sasové. Aneb, jak říká Khon Roubíčkovi ve známém vtipu o manželské nevěře: " Je lepší mít 20% akcií dobré firmy, než 100% špatné".  Naše členství v EU je takovou účastí. A je nadějí, jaká se nemusí opakovat příštích 200 let.

        Vznik Evropské unie, tohoto velikého a impozantního díla Adenaurova, de Gaullova a dalších velkých mužů 20. století, je zázrakem,  který si ještě před sto lety neuměli Evropané ani představit .  A zachování tohoto díla je pro nás životně důležité, ba důležitější, než pro velké národy - Němce nebo Francouze.

          A našim dětem a vnukům bychom měli dokázat, že umíme nejen utíkat a ničit, ale také bojovat a budovat.