Babiš vs. Zeman aneb jestřáb kontra jestřáb

Babiš je výpraskem, který jsme dostali všichni. I my, kteří jsme si ho nezasloužili. A místo poučení se dál motáme v kruhu.

EVROPSKÁ KOMISE - NIC. OLAF - NIC. POLICIE - NIC. SOUDY - NIC. JEŠTĚ, ŽE MÁME OBECNÍ ÚŘAD V ČERNOŠICÍCH !

Co všechno měl AB spáchat, víme do detailu. Postarali se o to novináři ruku v ruce s opozičními politiky. A je to dobře. Ovšem hon za zveřejněním co nejpikantnějších informací o otřesnosti Babišových zločinů začíná nabývat obrysů frašky a neměl by nám zastřít zdravý úsudek.

Zapomínáme, že AB, jakkoliv nenáviděný, má i své plusy, které mohou celé zemi prospět. A nikoliv nevýznamné.

Na argument, že Babišova vláda není o nic horší, než kterákoli předchozí, premiérovi kritici asi slyšet nebudou.

K rozpočtu s nízkým schodkem podotknou, že to není Babišova zásluha. Ale mýlí se - nasekat do rozpočtu dalších 50 až 60 miliard dluhů by bylo to nejlehčí. A že se to nestalo i v loňském roce, to už zásluha Babišovy vlády rozhodně je.

CHceme-li spravedlivě posoudit či odsoudit současnou éru neoblíbeného premiéra, je nutno položit na misky vah nejen Čapí hnízdo a korunové dluhopisy, ale také jejich protiváhu. Nuže, pojďme to zkusit.

EKONOMIKA

Poprvé v historii země máme v čele vlády člověka, který vybudoval a je zvyklý řídit gigantický ekonomický celek. Pohled na jeho předchůdce je v tomto smyslu tristní - Sobotka, Nečas, Topolánek, Paroubek. O takovém Špidlovi či Grossovi nemluvě. Všechny tyto provinční amatéry a kuloární stranické výpěstky AB mnohonásobně převyšuje nejen odborně /chcete-li byznysově/, ale nepochybně i lstivostí a mazaností. A prosím čtenáře, aby dobře rozumněl - je rozdíl mezi mazaností Kolibříka Béma a mazaností Warrena Buffeta.

JAZYKY

Poprvé máme v čele státu politika jazykově vybaveného do té míry perfektně, že je schopen jednat s francouzským prezidentem nebo německou kancléřkou mezi čtyřma očima a bez tlumočníka. To umožňuje "osobní chemii", ale také uvolněnější a diskrétnější rozhovor mimo protokol - právě takové chvíle jsou leckdy zásadní pro úspěch důležitých státních jednání. Smutně proslulé záběry mlčícího B. Sobotky, trapně stojícího stranou skupinek evropských politiků, čile diskutujících na setkání premiérů, jen tak z naší paměti nevymizí.

STRANICKÁ DISCIPLÍNA

Často bývá AB haněn jako majitel hnutí ANO a nelítostný vládce nad svými stranickými poddanými. Ne každý je ochoten připustit, že věc je jednodušší - Babiš má u svých poslanců a spolustraníků autoritu. Zcela mimořádnou, ale nikoliv absolutní.

A můžeme vidět i první Babišovy kroky,které ho puncují jako schopného premiéra, v další důležité oblasti.

ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKA

Navzdory manželství z nezbytí je jeho politika překvapivě nezemanovská.

Vydání ruského hackera Nikulina do USA bylo jasným zahraničněpolitickým gestem a událo se proti vůli i všem nasazeným pákám prezidentské kanceláře.

Vyhnání ruských diplomatů v souvislosti s kauzou Novičok /opět v rozporu s prezidentovou vůlí/ by si nedovolil snad žádný z Babišových předchůdců. Nedávné odkázání drzého čínského velvyslance do patřičných mezí šlo možná na vrub premiérově výbušnosti, ale i tak potěší, a rozdíl mezi vládním a hradním přístupem ke kauze Huawei nelze rovněž přehlédnout.

Nedávná ukrajinská cesta ministra zahraničí Petříčka nemůže být za žádných okolností přičítána oportunisticky opatrné ČSSD - bez souhlasu a požehnání AB i celé vlády by tak demonstrativně protiruské vystoupení nebylo možné.

Nepozvání Miloše Zemana na důležitý volební sjezd ANO je už zřejmým distancováním od Hradu a jeho čím dál nebezpečnější politiky.

KONČÍ LEGRACE

Premiérovi se zajisté časem dostane spravedlivého soudu, ale atmosféra v zemi houstne.

Všichni, kdo viděli sedět Babiše u jednoho stolu s prezidentem Trumpem, viceprezidentem, ministry zahraničí, obchodu a jinými těžkými váhami americké politiky, mohli pochopit, jak vážná je situace v naší zemi. Američané stáli před volbou Babiš nebo Zeman. Na rozdíl od Číňanů nebo Rusů si vybrali Babiše. Proč asi ?

Nevím, zda jsme si my všichni vědomi, že stojíme dnes před podobnou "Sofiinou volbou". Házení Babiše a Zemana do jednoho pytle, jak to nedávno učinila pražská demonstrace "Proti Babišovi a Zemanovi", je kardinální chybou úsudku. Jejich zájmy a směřování jsou protichůdné a pnutí mezi nimi rostoucí. A je stále více možné, že Babiš a jeho slábnoucí vláda jsou poslední velkou překážkou proti prokremelské tsunami, která zvyšuje tlak na všech frontách.

Odstraněním Babišovy vlády by vznikl prázdný prostor, který hrozí zaplnit to nejhorší, co se v české politice hemží a proti čemu je Čapí hnízdo jen jednohubkou na nekonečné hostině státních zakázek, korupce a dotačních zvěrstev.

Jako již několikrát v českých dějinách je nadějí na záchranu demokracie někdo, kdo si to nezaslouží. Jako již tolikrát stojíme před volbou špatného a ještě horšího. Jak rychle lze zvrátit demokratický vývoj, můžeme vidět i v těchto dnech.

Staronová ministryně spravedlnosti jako by se vynořila ze zlého snu let devadesátých.

Jen před pár dny zabránil senát jmenování zemanovsky neochvějného soudce Gerlocha ústavním soudcem.

Panu V. Klausovi ml. nechybělo mnoho /snad jen trochu trpělivosti/, aby převzal nejsilnější pravicovou stranu, dosud nevyléčenou ze starých korupčních ran a již napadenou snětí protievropského nacionalizmu.

Je-li vyhazov fundovaného a mezinárodně respektovaného ředitele Národní galerie "jen" ukázkou arogance a osobní pomsty, pak volba "mediálního odborníka" Ladislava Jakla do RRTV je ukázkou toho, jakou cestou by se mohla ubírat rusifikace státu. Mnohým z nás tato volba připomněla časy opoziční smlouvy, kdy v podobné nebo stejné Radě sedávali machři podobného kalibru, např. paní Čurdová, majitelka penzionu v Podkrkonoší nebo bodrá moravská vrhačka koulí paní Fibingerová.

VČERA, DNES A ZÍTRA

Prokremelská chobotnice již delší dobu útočí na media, vládu i soudy, včetně ústavního a trpělivě rozleptává všechno, co jí stojí v cestě.

Sledujeme-li dnes bezmocné řečnění předsedy ODS prof.Fialy, nelze než znovu připomenout, jak tragickou chybou byly kvazimravné postoje dnešních opozičních statistů při volbách před dvěma lety. Chybou, která se teď může vymstít celé zemi.

Oč jiná by dnes byla pozice této strany i nás občanů i voličů, kdyby pan Fiala mohl jednat jako místopředseda vlády a ministr vnitra /např./.

Jestli dnešní politický rozval nebude pro opozici i nás voliče ponaučením, tak už nevím. Jen, aby už nebylo pozdě !