Miloš Zeman v televizi obhajoval tzv. Opoziční smlouvu tvrzením, že se s její pomocí podařilo společnost spojit a stmelit. A nastolil tak otázku: Má být společnost spojována, nebo rozdělována?
Odpověď je dvojznačná: Společnost má být spojována i rozdělována. Spojována má být ve smyslu stanovení dlouhodobých i krátkodobých cílů a způsobů jejich dosahování. Rozdělována má naopak být tak, aby byli odděleni zloději, tuneláři, násilníci, podvodníci a další gauneři od slušných lidí, neschopní a všehoschopní od schopných apod. V obou ohledech Opoziční smlouva selhala. Ono v ní vůbec nešlo o nějaké politické nebo společenské cíle, ale jen a jen o rozdělení moci.
Během několika týdnů byli z vedení státních institucí, společností a organizací vyhozeni dosavadní představitelé, a to bez ohledu na kvalitu své práce. Namísto nich byli dosazeni straničtí kamarádi, pro změnu bez ohledu na své schopnosti. Pod záštitou opoziční smlouvy docházelo k největším zvěrstvům našeho dosavadního vývoje od roku 1989. Vzpomeňme třeba likvidaci elitních policejních útvarů, zejména těch na odhalování organizovaného zločinu a korupce, připomeňme kauzu Olovo, Štiřín, Český dům, i Srbovo plánování vraždy novinářky Sabiny Slonkové...
Zkrátka řečeno: Opoziční smlouvou začíná masové prorůstání zločinu do politiky, u Opoziční smlouvy musíme hledat kořeny současného tristního stavu naší společnosti a politické kultury. Pokud se Miloš Zeman holedbá stmelovací rolí Opoziční smlouvy, je třeba mu připomenout: spíše než spojování bylo zapotřebí rozdělování. Nebýt Opoziční smlouvy, mohli jsme na své cestě ke kultivovanému státu být pravděpodobně o hodný kus dál.
