Pozvánka do země blahobytu

Nezanedbatelné množství lidí má dnes pocit, že žije ne-li v bídě, tedy alespoň na hranici chudoby. Chtějí se mít lépe, a proto někteří z nich budou volit komunisty. Vydejme se tedy po cestě, kterou vytýčili projektanti lepšího příštího – Karel Marx a Bedřich Engels.

Cesta ke všeobecnému blahobytu je v proslulém Komunistickém manifestu shrnuta do deseti stručných bodů:

    1. Vyvlastnění pozemkového vlastnictví a použití pozemkové renty na státní výlohy.
    2. Silně vzestupné daně.
    3. Zrušení dědického práva.
    4. Konfiskaci jmění všech vystěhovalců a rebelů.
    5. Soustředění úvěru v rukou státu prostřednictvím státní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem.
    6. Soustředění dopravy v rukou státu.
    7. Rozmnožení národních továren, výrobních prostředků, zúrodnění a zlepšení ladem ležících pozemků podle společného plánu.
    8. Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zvláště pro zemědělství.
    9. Spojení výroby zemědělské a průmyslové, působení na pozvolné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem.
    10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dnešní formě. Spojení výchovy s hmotnou výrobou atd.

Většina těch bodů je vcelku jasná, ale zkusme na ně pohlédnout kritickým zrakem, vycvičeným životní zkušeností a letitou praxí s komunistickou vládou:

    1. Tento bod byl minulým režimem naplněn takřka beze zbytku. Se všemi důsledky, které scelené pozemky s sebou nesou. A to jak kladnými, tak zápornými, jež podle mého názoru převažují.
    2. Silně vzestupné daně mají dnes na programu nejen komunisté, ale i socialisté. Toto opatření je trestem pro úspěšné za jejich znalosti a snahu a poslouží stejně dobře, jako za minulého režimu posloužily devadesátiprocentní odvody do státního rozpočtu, z nichž se dotovali ti neúspěšní.  Výsledek byl přesvědčivý – degradace celého ekonomického systému.
    3. Veškeré pozůstalosti propadnou ve prospěch státu. Myslím, že nic nebrání komunistům a jejich příznivcům, aby svůj majetek odkazovali státu už dnes.
    4. Marx počítal s tím, že bohatí budou komunistický ráj opouštět. V reálu minulého režimu ho však opouštěli i ti méně bohatí, a dokonce i chudí. A kdo jsou ti neemigrovavší rebelové?  Inu, nejspíš lidé neposlušní, kteří mají jiné názory, než ty, jež jsou oficiálně povoleny. Jak nás to komunisté učili? Když se kácí les, létají třísky.
    5. S úvěrovou "politikou" státních bank máme své vlastní nedávné zkušenosti.
    6. Dobrodiní státní dopravy si užíváme dodnes. I když nám ho začínají kazit soukromé firmy nekale konkurující státu nižšími cenami a vyšší kvalitou.
    7. O hospodaření státních podniků a vysušování krajiny zúrodňujícími melioracemi dnes už také víme své. Stejně jako o poroučení větru a dešti.
    8. Stejná pracovní povinnost pro všechny v dnešní době stupňující se dělby práce je docela iluzorní. Kdo bude u pásu a kdo bude třeba skladník? Budou všichni dělat všechno a nějak se střídat? To asi těžko. Ale mně už samo slovní spojení pracovní povinnost vyvolává husí kůži, protože evokuje představu pracovních táborů, kde na splnění pracovní povinnosti dohlížejí státní dozorci...
    9. Odstranění rozdílů mezi městem a venkovem se minulému režimu také docela podařilo. Dnes bereme půdu jako běžný výrobní prostředek a šetrnější jsme k traktorům než ke krajině.
    10. Psal jsem už o bezplatné a veřejné výchově dětí v ortodoxních kibucech, kde rodiče navštěvují svoje děti na pár hodin po práci. Je to ideální stav pro vymývání dětských mozků a výchovu režimu oddaných polovzdělanců!

Samozřejmě, Komunistický manifest byl psán v polovině 19. století a jde v podstatě o historickým vývojem překonaný blábol, v němž je politická moc považována za organizované násilí jedné třídy k potlačování druhé (patrně na způsob náboženských konfliktů blízkého Východu). Ale proč, proboha, ve druhém desetiletí století 21. u nás existuje politická strana, která se k učení jeho autorů hlásí? Nebo snad Komunistický manifest už neplatí a z Marxova učení zůstaly v platnosti jenom nějaké povšechné teze? Tak proč se ta strana jmenuje komunistická? Na tyto otázky těžko hledám odpovědi.

Ale ještě hůř se mi hledá odpověď na otázku, proč chtějí lidé tuto politickou stranu volit. Proč chtějí věnovat svůj hlas nebezpečné komunistické myšlence, která se při všech pokusech o její realizaci ukázala jako utopická, a za kterou po celém světě zůstaly jen desítky milionů mrtvých? Není to náhodou ono typicky české strkání hlavy do oprátky?

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jaroslav Jonáš | pátek 28.12.2012 17:55 | karma článku: 38,22 | přečteno: 5392x
  • Další články autora

Jaroslav Jonáš

Ať žije fungující stát!

7.11.2013 v 21:15 | Karma: 12,63

Jaroslav Jonáš

Životní jistoty a jejich cena

7.10.2013 v 16:59 | Karma: 16,94

Jaroslav Jonáš

Konec politiky v Čechách?

15.7.2013 v 21:30 | Karma: 15,52

Jaroslav Jonáš

Boj proti korupci? Směšné!

20.6.2013 v 16:35 | Karma: 20,19