Nejlepší seriálové závěry a jak se k nim dostat (část třetí)

V tomto článku přináším třetí díl seriálu o nejlepších závěrech seriálů. Tentokrát si připomeneme seriály Westworld, Hra o trůny a Temný případ.

V tomto článku přináším třetí díl seriálu o nejlepších závěrech seriálů. Po temném scifi Westworld a v současnosti asi nejznámějším "rodinném" seriálu Hra o trůny dojde ještě na brilantní krimithriller Temný případ.

13. místo: Westworld (Westworld): konec první série

V souladu se současným celosvětovým vývojem se i americká televizní stanice HBO v posledních letech ve vlastní tvorbě zaměřuje na seriály, produkuje jich velké množství a umisťuje je pro nás dost nepřehledně do týdenního programového schématu. Výjimkou jsou seriály pokládané sebehodnocením HBO za nejatraktivnější, které běží zásadně v neděli večer amerického času, tedy brzy ráno v pondělí času našeho a jsou pro české diváky chtějící sledovat nové díly v lidskou dobu na HBO reprízovány v pondělí od osmi večer. Do této špičkové kategorie seriálů se zařadil i Westworld, i když je to podle mne oprávněné pouze u jeho první série.

Westworld má nesmírně atraktivní námět spojující v sobě prvky sci-fi a westernu, podobně a současně zcela jinak než miláček seriálových diváků Firefly (Světluška). Zatímco Firefly je feel-good seriál s hromadou hlášek a bandou sympaťáků v zastalé vesmírné kocábce cestující po hraně zákona a po okrajích Mléčné dráhy najednou (kde jinde uvidíte pašování krav vesmírem, nahého kapitána lodě zanechaného uprostřed pouště nebo skupinu banditů na koních se samopaly v rukách, zatímco jejich vůdce plachtí mezi nimi vzduchem na vznášedle ve tvaru závodního auta), Westworld je značně nepřehledné temné scifi, kde si s vámi  scénárista a režiséři hrají dost nefér a více, než by bylo zdrávo.

Seriál exceluje právě v segmentech přímo probíhajících v nádherných exteriérech zábavního parku Westworld zaplněného kovboji, zloduchy, kráskami a děvkami, sice původem roboty, ale k nerozeznání od lidí (krásky a děvky mohou spadnout i do  stejné skupiny, zastoupené třeba Thandie Newton), kde hostům parku nelze ublížit, zatímco si mohou k robotům dovolit cokoli, včetně nespravedlnosti, neslušného chování, brutality, znásilnění a (mnohokrát opakované) vraždy (pro úchyly skutečný ráj, mohou si znásilnit a zabít stejnou ženu třeba dvacetkrát). Zkušenému seriálovému divákovi pak hned dojde, že právě tento axiom bude v seriálu zpochybněn a nejvíc úchylní návštěvníci zábavního parku se časem začnou hodně divit, že se to jejich obětem nelíbí, že jsou s tím dokonce schopné něco dělat, a že jim jde vlastně o krk.

Poslední díl série zapůsobí trochu rozporuplně. Nejprve zjistíte, že vás scénárista po všechny předchozí díly velice nefér a hodně tahal za nos, což byste mu možná i odpustili, protože nás opravdu dostal a navíc velmi vynalézavě, kdyby to nemělo za důsledek, že jste se při sledování seriálu často v složitém ději zcela ztratili. A pak přijde úplný závěr, velké sólo herecké modly Anthony Hopkinse a twist, který tak trochu připomíná Prokletý ostrov a Leonarda di Capria, s tím rozdílem, že Leonardo sedí na schodech a pokuřuje, zatímco Anthony řeší podobný problém se sklenkou vína v ruce. Je lepší žít jako zrůda anebo zemřít jako dobrý člověk?

12. místo: Hra o trůny (Game of thrones) – konec devátého dílu první série

Seriál Hra o trůny asi opravdu není nutné českému divákovi představovat. Celosvětová seriálová událost druhého desetiletí nového milénia s prvními sériemi natočenými podle rozsáhlé fantasy ságy G.G.Martina (právě díky němu jsem na stará kolena začal číst namísto jedné knihy ročně třicet a více), v průběhu děje se stále více odchylující dějově a stylově od originálu, a nakonec se vydávající vlastní cestou, protože Martinova předloha byla vyčerpána a namísto slíbených dvou pokračování autor rozmělňuje původní děj a sosá peníze z různých podivných projektíků s původní ságou souvisejících. G. G. Martinem (prozatím?) opuštěná sága tak byla završena již zcela samostatně scénáristy najatými HBO.

Mizející zapojení G. G. Martina spolu s rostoucí popularitou a přísunem peněz mělo přímý dopad na celkové vyznění seriálu. Jestliže první série jsou plny především úžasných dialogů, dramat a soubojů  odehrávajících se na malém prostoru, a ukazují tak, že přemrštěná rozsáhlost expozice není nutná pro nastartování diváckého úžasu, sází druhá polovina seriálu stále více na atraktivní exteriéry a virtuální simulace zapojené do obrovské plochy bitev, tedy na prvky atraktivity oslovující především „jednoduššího“ diváka, a činí tak stále na vysoké úrovni, nicméně na úkor kladů pozdvihujícíh první polovinu děje do seriálového ráje.

V každém případě ale nesouhlasím s masovou kritikou poslední séríe a speciálně posledního dílu seriálu, kdy většina diváků zcela propadla vlastním představám o ideálním vyústění děje a zatratila autory scénáře poté, co obdržela něco zcela jiného. Tento častý rys současného diváka, až hystericky reagujícího na to, že mu scénárista sebral jeho oslintanou milovanou hračku, by si zasloužil vlastní rozbor. Za sebe mohu říci, že poslední série i poslední díl rozhodně stojí za to vidět, přes negativní reakce části diváků, která se na seriál navalila poté, co se více prosadily komerční prvky a diváci neunesli to, že se jeho poslední díly nevyvinuly ve stylu Hvězdných válek, ale byly tak trochu v režii Pianisty.

Původně bylo mým záměrem zařadit mezi nejlepší závěry slavnou scénu z úplného konce první série, kdy Daenerys pohřbívá Khala Drogo a v souladu s tradicí Dothraků za ním spolu s dračími vejci vchází do hořící pohřební hranice, a je ráno nalezena jako živá, nahá a nezraněná Matka draků. Včas jsem si ale uvědomil, že konec devátého dílu první série je ještě mnohem silnější a zásadně předznamenává přístup tvůrců seriálu ke svým hlavním hrdinům, včetně těch nejsympatičtějších. Co mohli vlastně tvůrci seriálu dělat, když jim dějové linky narýsoval G. G. Martin, a v prních sériích se jich chtěli držet jako klíště?

Konec devátého dílu je skutečným šokem pro způsob, jakým se vzpírá zažitým nepsaným konvencím, s nimiž běžný seriálový fanoušek počítá. Navíc jde o po všech stránkách skvěle natočenou scénu, při které slabší jedinci nestíhají ani utéci od televize a jejich vědomí odmítá připustit, že to, co se stalo, se stalo opravdu a že si to scénárista mohl dovolit.

11. místo: Temný případ (True Detective) – konec 4.dílu 1.série

Temný případ je jedním z prvních zástupců nejnovější vlny seriálů produkovaných ve stále větší kvantitě televizní stanicí HBO v posledních zhruba pěti letech. A protože se seriálů točí čím dál víc, dochází přece jen k určitému posunu nebo spíše rozšíření spektra kvality. Jinak řečeno, už se automaticky nemůžete spolehnout na to, že když si pustíte HBO, bude to bomba, a musíte si vybírat a případně i po jednom, dvou nebo i více dílech seriál opustit.

Nicméně platí, že seriál s českým názvem Temný případ vystihujícím jej stejně dobře jako anglický True Detective (Opravdový detektiv) na kvalitě rozhodně neutrpěl a ve své kategorii temného atmosferického krimi thrilleru je možná tím nejlepším, co bylo kdy natočeno. Velkou zásluhu zde má ústřední dvojice hrdinů, klasická dvojka detektivů skvěle podaná hollywoodskými hvězdami Matthewem McConaughey a Woody Harrelsonem (další ukázka toho, jak seriály přebírají největší borce klasické filmové tvorbě). Tvůrci seriálu pak oprávněně  tvrdí, že další hlavní postavou seriálu je vlastně atmosféra prostředí.

Hlavním mottem propagujícím seriál bylo Man is the cruelest animal (Člověk je nejkrutějším zvířetem) a celý seriál se důsledně nese v jeho duchu, ani ne tak skutečnými krvavými dopady existence krutých zvířat mezi námi (jsou zde přítomny většinou v náznacích), ale nepolevující hutnou atmosférou smečky a krajiny, v níž s námi krutá zvířata žijí a kde nemůžete tušit, kdy na ně k vlastní škodě narazíte. Matthew McConaughey byl scénářem tak nadšený, že podepsal účast na projektu ještě předtím, než se ho ujala HBO, ve chvíli, kdy vůbec nebylo jasné, jestli a pod kým se dílo zrealizuje, a kdy původně dostal nabídku na roli Martina Harta, která nakonec připadla Woody Harrelsonovi poté, co po přečtení scénáře k prvním dvěma epizodám sám Matthew podmínil svou práci na filmu tím, že dostane roli Rusta Cohlea. Osobně si ale oba umím v seriálu dobře představit i v rolích navzájem prohozených.

Další dva příběhy natočené později pod stejnou hlavičkou se zcela nezávislými scénáři jsou stále ještě kvalitní krimi podívanou, ale při srovnání s úvodní sérií představují přesně rozdíl mezi hodně dobrým a zcela výjimečným. A mimochodem – pro porovnání atmosféry první série s něčím co už známe, nemusíme chodit daleko, protože se přímo nabízí produkt evropské větve HBO – v Česku a česky natočená Pustina, která oproti tomu, na co jsme zvyklí z naší televizní produkce, vyhlíží jak zjevení z jiné planety a její podobnost s Temným případem je opakovaně zmiňována i v českých recenzích a v komentářích na csfd, kde je hodnocena na české poměry neuvěřitelnými osmdesáti devíti procenty.

Konec čtvrté série je i v tomto excellentním seriálovém díle něčím zcela výjimečným a určitě vyžadovalo hodně odvahy a víry ve vlastní schopnosti ho natočit právě tak. V souvislém šest minut trvajícím záběru ruční kamery zpacifikuje a vleče zdrogovaný „true detective“ Matthew McConaughey alias Rust Cohle svého bezejmenného nedobrovolného souputníka z infiltrovaného motorkářského gangu, klíčového svědka pro hlavní větev případu, dynamicky natočeným peklem nočního černošského gheta mezi kulkami eskalující bitvy drogových dealerů s několika právě dorazivšími policejními jednotkami. Nepřerušovaný šest minut dlouhý záběr je skutečně bez jediného střihu, přestože měl režisér připravená dvě místa, kde by mohl v případě potřeby záběr přerušit. V hektickém tempu produkce se celá sekvence nacvičovala pouhého jeden a půl dne, což je při shlédnutí výsledku natáčení naprosto neuvěřitelné. I pro náruživého a hodně vytíženého seriálového diváka jde o jeden z těch vzácných okamžiků, kdy si říkáte, že něco takového jste ještě nikdy neviděli a dlouho zase neuvidíte.

V příštím pokračování zmíníme dokonce dva závěry ze seriálu Černé zrcadlo (Black MIrror) a dále se podíváme na dva seriály s výraznými hlavními hrdiny - Californication s Davidem Duchovnym a Dexter s Michaelem C. Hall a podle mne nejlepším seriálovým záporákem Trinity Killerem v podání Johna Lithgow.