Nejlepší seriálové závěry a jak se k nim dostat (část sedmá)

V dnešním, již opravdu a definitivně předposledním, pokračování "seriálu o nejlepších koncích seriálů" se budeme věnovat závěru seriálu Breaking bad, který si vybojoval stříbrnou pozici. Navážeme tím na předchozích šest pokračování v článcích na tomto blogu, přibližujících patnáct seriálů se skvělými závěry epizod nebo sérií, které se umístily za ním.  

2. místo: Perníkový táta (Breaking bad) – konec seriálu

Seriál Breaking bad pro mne není pouze jedním z vrcholných děl kategorie moderního dramatického seriálu, ale i určitým vývojovým předělem spočívajícím ve využití nových formálních nástrojů (někdy podprahového) působení na diváka. Pět sérií brilantního scénáře neztrácí tempo a je doslova nacpáno originálními a při natáčení obtížně realizovatelnými nápady, a barvotiskovými prvky pop-artu (plyšová figurka v bazénu v titulkové scéně na počátku epizod pomalu zhmotňujících řešení hádanky, o které tušíte, že bude stát za to, hodinová epizoda s mouchou a jejími dvěma „lovci“ v hlavní roli, scéna „není vana jako vana, když v ní chcete vymizíkovat nepohodlného svědka“, a tak dále).

Podobně jako u několika jiných ultimátních děl především americké seriálové tvorby se bohužel českým nákupčím a jejich nohsledům povedlo sledovanosti seriálu pustit žilou ještě před jeho uvedením. Převést originální a těžko přeložitelnou slovní hříčku Breaking bad do češtiny jako Perníkový táta znamenalo poslat tento geniální seriál vstříc náruči těch sledovatelů Ulice, co si k tomu občas něco šlehnou, a posléze se snad dokonce divit, že na ně Heisenberg nezabral.

Významným atributem seriálu Breaking bad je neobyčejný důraz na osobnostní rozvoj jeho hrdinů (pokud tedy přežijí dostatečně dlouho, aby se rozvíjet mohli). Jestliže některým seriálům, byť s kvalitní akcí, jsou vytýkány ploché charaktery a nulový vývoj postav, Breaking bad je především o vývoji postav, dopadech vývoje jejich psychiky na prostředí je obklopující a zpětném působení již pozměněného prostředí na hrdiny samotné a jejich následné činy.

Hlavní hrdina se tak během seriálu propadá po spirále z pozice nezajímavého, ale slušného človíčka, jakých jsou v Americe miliony, nejprve do šedé sféry mimo zákonné a etické normy a následně, ve druhé polovině seriálu, i skrze tuto sféru až na úplné dno, odkud není cesty zpátky a kde jeho protivníky i partnery už nerodí inteligentní a své zásady ctící gangsterská špička, ale jsou jimi jen úchylné lidské trosky a pár nejbližších, jež na dno strhnul s sebou. Při své cestě naráží Walter na řadu mezníků, jež ho vždy a bez výjimky neomylně posílají o patro níž. Kdyby to nebylo tak těžkopádné, možná bychom mohli vystihnout název Breaking bad v českém jazyce třeba jako Krajíc chleba padá na zem vždy namazanou stranou dolů.

„I am not in a danger, I am the danger!“ („Nejsem v nebezpečí, já sám jsem tím nebezpečím“) otevírá hlavní hrdina oči své ženě v šesté epizodě čtvrté série a dokončuje tím přerod v monstrum. Tak, jak seriál pokračuje, Walter White nosí stále častěji a častěji tmavé oblečení, což byl záměr, který měl zcela v souladu s vymazlenými podprahovými vychytávkami za cíl esteticky projektovat jeho proměnu do zlého obrazu, později ještě zesíleného kontrastem způsobeným slunečným počasím, v němž se odehrávají všechny série a epizody (i když ve zmíněné epizodě s mouchou si ho moc neužije).

Z dosavadního popisu seriálu je zřejmé, že tahle podívaná není tak úplně pro slečinky. Scénárista Vince Gilligan prozradil, že mu televizní stanice striktně omezila počet užití výrazu "fuck" (údajně na jedno plhohodnotné „fuck“ za sérii, ale tomu osobně nevěřím). Gilligan nicméně využil plnokrevně prostředí, ve kterém se seriál odehrává a používal toto hezké slovo za všech okolností s náležitým efektem. Během seriálu mnoha různými a někdy vynalézavými způsoby zemře 272 lidí (i když si seriál v samotné krvi nijak nelibuje). Walter White je přímo zodpovědný za smrt šestnácti z nich a spolu se zprostředkovanými zabitími, včetně nepřímého zavinění výbuchu letadla, dělá celkové skóre mrtvých jeho vinou 198 osob.

Úplný přerod hlavního hrdiny doprovází v pozdějších fázích seriálu i přejmenování, kdy se z krotkého Waltera White stává ničeho se neštítící Heisenberg. Právě toto jméno se v Americe stalo symbolem seriálu a před pár lety jsem v San Franciscu narazil na obchod plný opravdu pěkných, většinou tmavých triček s ještě tmavším Heisenbergem (pro ty, kteří seriál neviděli – pozor, nejde o barvu pleti!) na všechny možné způsoby.

Bryan Cranston v hlavní roli seriálu získal během pěti sérií čtyři nominace na Zlaté Glóby a tu poslední v roce 2014 proměnil spolu se svým seriálovým parťákem Aaronem Paulem, který dostal Zlatý Globus za vedlejší roli Jesseho. V kuloárech se povídalo, že se s Glóby čekalo až na poslední sérii, kdy nominaci proměnil i celý seriál, ale je otázkou, co by si s nimi Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu počala, kdyby šla kvalita seriálu v poslední sérii výrazně dolů. Každopádně si natáčení celý tým určitě užil. Například ve druhé epizodě třetí série hlavní hrdina vztekle odhazuje krabici s pizzou tak, že pizza spadne na střechu domu. Před natáčením scény štáb spekuloval, kolikrát budou muset scénu pro dokonalé natočení opakovat, ale Bryan Cranston to zázračně zvládl hned napoprvé k úplné spokojenosti. Statistiky ze Zlatých glóbů pak ještě vyblednou při pohledu na ceny Emmy, kde Breaking Bad získal neuvěřitelných 58 nominací, které proměnil šestnáctkrát, a jen v hereckých kategoriích 17 nominací a osm vítězství, z toho samotný Bryan Cranston čtyři.

K žádnému měřitelnému poklesu kvality během mnohaepizodových pěti sérií nedošlo a poslední z nich má na csfd neskutečných 97%, i když já osobně toto nadšení nesdílím, protože celá série, ovšem výjimkou závěrečné epizody, je pro mne až příliš depresivní. Oba hlavní hrdinové seriálu se při natáčení skutečně naučili vařit metamfetamin a útržkové informace, které nejčastěji Cranston ohledně výroby v seriálu sděluje, jsou pravdivé, nicméně by neměly postačit potenciálním napodobitelům v řadách diváků k tomu, aby si rozjeli podobný byznys.

Velkým příznivcem seriálu je i oscarový herec Anthony Hopkins, kterého v této sérii článků o koncích seriálů zmiňuji v souvislosti s brilantním koncem první série seriálu Westworld. Hopkins po dokoukání seriálu nelenil a napsal děkovný e-mail Bryanu Cranstonovi, kde vyzdvihl herecké výkony a práci celého tvůrčího týmu, který se na výrobě seriálu podílel a zároveň přiznal, že nikdy předtím neviděl nic tak brilantního.

Perfekcionistický charakter seriálu dokládá i malá drobnost vztahující se k našim reáliím, kdy v osmé epizodě poslední série je na detailním záběru vidět adresa, na kterou se posílá pervitin do Česka. Adresou je Dagmar Hrabal, ulice Za Opravnou, Praha a tato ulice v Praze skutečně existuje a je na ní provozovaných téměř třicet firem. V období, kdy šel seriál na prémiérové obrazovky televizní stanice AMC, se jím nechali inspirovat existující drogoví dealeři a pro lepší prodej přibarvovali své produkty na modro.

Rozložíme-li název finálové epizody Felina, dostaneme Fe jako železo, převládající chemický prvek v lidské krvi, Li jako lithium, nejpoužívanější kov při výrobě methamphetaminu, a Na jako sodík, důležitý prvek v slzách. Tyto substance konečný díl více než vystihují. „Felina" je také anagram pro „Finale“, tedy konec, a když se Walt ve finální epizodě vrací autem do Nového Mexika, poslouchá píseň „El Paso“ od Martyho Robbinse, ve které se zpívá o muži, který se vrací do města, kde je hledaným zločincem, aby našel svou milovanou ženu. Ta se jmenuje Felina – a právě tak je pojmenována i daná epizoda. Walter White alias Heisenberg má při návratu na sobě stejné šaty jako před první várkou pervitinu roky nazpátek.

Finální díl seriálu prolomil v USA rekordní hranici více než 10 milionů diváků. Klip s pár posledními velice originálně pojatými minutami by se ve filmových učebnicích mohl promítat jako zhmotnění významu slov melancholie a ještě spíše katarze. Nejméně polovinu silného vyznění opět jako v podobných případech tvoří hudební podkres, kde tvůrci seriálu využili zapomenutou písničku Baby blue z alba welšské skupiny Badfinger z roku 1971, která v UK dokonce nikdy nevyšla jako singl. O 42 let později se krátce po uvedení poslední epizody seriálu Breaking bad stala na krátkou chvíli nejstahovanějším songem na iTtunes.

A ještě malá perlička jako přídavek. Při nedávném interview v Radiožurnálu český prezident Miloš Zeman v souvislosti s činností ruských agentů v ČR zesměšnil informaci, že by mohl být ricin prvkem spektra vražedných nástrojů efektivně využívaných tajnými službami k odstranění nepohodlných, protože ricínový olej už požili mnozí z nás. Zřejmě ještě neviděl seriál Breaking bad a především jeho závěr, kde ricin použil samotný Heisenberg a příznaky jeho požití jsou popsány barvitě a detailně. Jedině, že by snad měl od tajných služeb lepší informace než autoři seriálu...