Výzva Petrovi, synovi „toho a toho“ z hnutí ANO

Petře, synu „toho a toho z hnutí ANO“, nerad tě takto oslovuji, ale nemohu jinak, když tě právě těmito slovy zahalil tajemnem autor článku 

Děti zástupců ANO se před volbou prezidenta musely zpovídat před celou třídou.Rád bych ti porozuměl. I tvému otci a dalším zástupcům tohoto hnutí, jejichž téměř dospělé děti mají tu tuze trpkou zkušenost s kantorem vyšinutým tak, že bylo by všem ku prospěchu, kdyby byl začal o sobě včas rozjímat.Prý učitel si „vychutnával, jak ses klepal“, když se tě zeptal, koho volil bys. Tys opravdu měl strach, že bys byl středem jeho podlé pozornosti? Že zasedne si na tebe? Bál ses ho jaksepatří odkázat do příslušných mezí? A neříkám, že rovnou do háje. Jen někam poblíž. Víš? Někam, kde nikdo z něho nemohl by být jak ty a tvoji spolužáci bez sebe.A nebo bál ses snad, že by si pozval tvoje rodiče? A že by je pak ve svém kabinetu vyděšené trestal? Klečící před ním na kolenou? Na hrachu? A že by jim tam uplakaným, trýzněným a poníženým deklamoval ta svá přesvědčení? Ta zdůvodnění, proč není tomu rád, že ve třídě má studenta, jenž tátu má, který je s hnutím ANO víc než kamarád?Petře, když tohle nechtěl jsi, pak kdo naprášil toho kantora? Jaká to musela být potvora, která se zastala tě u kohosi kdesi do té míry nesměle, že z toho ten pan Holoubek se stal tak skoupým na slovo, jako by oznámení oněch skutků bylo unáhlené natolik, že později snad téměř nechtěné? Nebo je normální, že na mou otázku mi odpověděl pouze to, že „věc se řeší“? K tomu já dodávám, že kdesi kýmsi kdovíjak, když o tom celé ANO svorně ani nezasrší. Mlčí.Když ani neřeší to policie, jak sdělilo mi její prezidium. Tedy že kdosi jiný snad v té věci kdesi ryje a zkoumá ono z nenávisti vzniklé martyrium.Ale teď už, Petře, věcně, křepce k meritu:Předseda hnutí ANO mne překvapil. Jeho kritika těch, kdo mu nekonvenovali, byla vždy adresná. Vždy k nim uměl být velmi příkrý. Nezdráhal se je kritizovat tváří v tvář ani na půdě parlamentu. Proč se tedy zdráhal na brífinku hnutí ANO uvést jména viníků z řad učitelů nebo uvést alespoň, ve kterých školách si pěstují tak pomatené kantory? Nepadlo ani jediné jméno jeho spolupracovníků šokovaných tím „největším hnusem“, jak se velmi kriticky vyjádřil o důsledku práce médií. Možná ti taťka řekl, kdo a komu oznámil celou tu záležitost s fanatickými příznivci generála Pavla. Možná se ti i svěřil, proč s tím dělá hnutí ANO takové tajnosti.Budu k tobě upřímný, Petře. Není to jen věcí hnutí ANO, pokud někde došlo k tak okázalému porušení Zákona o ochraně osobních údajů a jejich shromažďování v listinné podobě, navíc k jejich vynucení na nezletilých občanech zneužitím autority učitele. Vyvstává také otázka, jak se v těch školách, kde podle Andreje Babiše došlo k tomu „největšímu hnusu“, vyučuje občanská nauka. A to by mělo zajímat nejen rodiče studentů, ale i příslušný odbor školství a Českou školní inspekci. Neboť pokud je v nějaké škole možné snadno zmanipulovat celou třídu tak, že přestane ctít práva vlastních rodičů, je možné, že se těm téměř dospělým lidem dosud nedostalo ani elementárního pochopení smyslu svobodných voleb, tedy smyslu tajného (bezpečného) hlasování.Nevím, kdo věc oznámil tam, kde se údajně řeší a současně redakci PrahaIN, kde se jí chopil pan Holoubek, tajnosnubný se zdroji pozoruhodných informací. Jedno však vím jistě, Petře, synu toho a toho z hnutí ANO. Od 4. února, kdy vyšel článek, jímž pan expremiér tloukl zlovolná média po hlavách a chladných srdcích, proteklo veřejným prostorem mnoho kalné vody v podobě všelikých desinformací a lží, a přesto dodnes není veřejnost seznámena s výsledkem onoho údajného řešení. Ta veřejnost, která je vystavena trvalému tlaku rozmanitých manipulací zahraniční i tuzemské provenience. Ta veřejnost, jíž je státní moc povinována pomáhat se v tom všem šálení orientovat a rozpoznávat lež od pravdy. A proto tě, Petře (synu toho a toho z hnutí ANO) žádám o součinnost ve jménu obecného blaha. A s tebou i tvého mlčícího taťku a další mlčící členy hnutí ANO, stejně tak i všechny studenty té třídy údajně pražské školy (jakož i jejich rodiče), kteří, kupodivu, údajně podlehli jeden každý nátlaku vyšinutého pedagoga.Dovolil jsem si předpokládat, že když věc neřeší policie, pak oním řešením pan Holoubek dozajista nemínil nějakou akci Sdružení rodičů a přátel škol X, Y, při níž by si to ctění rodičové vyříkali s pošahanými kantory někde u piva. Po krátké a zralé úvaze jsem usoudil, že panem Holoubkem popsané jednání učitelů natolik připomíná padesátá léta, že by se to jistě nedalo „řešit“ jen na půdě škol. Ostatně pojmenování použité Andrejem Babišem (největší hnus) a důraz, jaký svým slovům dal, odpovídaly závažnosti předmětných údajných lidských i profesních selhání.Protože redakci PrahaIN je údajně znám název alespoň jedné předmětné pražské školy, zaslal jsem datovou poštou Odboru školství Krajského úřadu Středočeského kraje žádost o poskytnutí informací ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. (o svobodném přístupu k informacím). Ve své žádosti jsem místně příslušný odbor školství požádal o odpovědi na tři otázky. Vycházel jsem při tom z předpokladu, že ono zmiňované řešení má již konkrétní výstupy, neboť přímých svědků (a současně osob poškozených) jsou celé třídy studentů nebo alespoň jedna celá třída místně příslušné nejmenované pražské školy.Pro případ, že by jmenovaný odbor školství dosud neměl ty informace od nejmenovaných škol, jež byly poskytnuty redakci Praha IN, žádám tě, Petře, tvého taťku, všechny ostatní dotčené studenty a jejich rodiče a rovněž školy, na jejichž půdě došlo k již řečenému největšímu hnusu, aby své zkušenosti s největším hnusem oznámili co nejdříve na adresu výše jmenovaného úřadu (kontakty zde).Všem osloveným děkuji předem za součinnost v kauze Největší hnus. Pokud jsi však, Petře, pohádková bytost (a s tebou i ostatní mnou oslovení), čert aby pohádkáře spral.