Na současnou diplomatickou krizi ve vztahu s Ruskem a roli, jakou v ní hraje Miloš Zeman, reaguje petice vyzívající Senát k podání ústavní žaloby proti prezidentovi.
Vymrazování vztahů s naším východním slovanským bratrem došlo v roce 1968 tak daleko, že mráz přicházející z Kremlu byl náhle blíže než blízko. Proto není překvapením, že na prvním místě mezi signatáři petice je jméno Michaela Kocába, bývalého ministra vlády ČR a předsedy Parlamentní komise pro dohled na stažením sovětských vojsk z ČSSR.
Potud nic nenasvědčuje tomu, že by na Michaleu Kocábovi bylo něco záhadného nebo dokonce tajemného. Mohlo by se zdát, že na jeho polistopadové kariéře coby osobnosti našeho veřejného života nic neodporuje logice a dosavadním poznatkům vědy. Alespoň mně se to tak ještě včera jevilo.
Ovšem jen do okamžiku, kdy jsem si v diskusi pod článkem pana Miroslava Závorky přečetl větu diskutujícího pana Luboše Krimla: „Pan Kocáb byl tváří a ne organizátorem odsunu.“
Jak víme, v marketingu se pěkných tváří využívá velmi často, ať už jde o prodej hrnců, hygienických potřeb nebo automobilů. Ale že by pro odsun sovětských vojsk naše tehdejší politická reprezentace potřebovala k obměkčení Sovětů důmyslně vybraného maskota (pro jeho exteriér), zdálo se mi více než nepravděpodobné. Ostatně zkušenosti pana Kocába slova pana Krimla nijak nepotvrzují: „Křičeli, že se odsun musí zastavit, že je nereálné v něm pokračovat."
Proto jsem jmenovanému diskutujícímu poskytl odkaz na rozhovor s Michaelem Kocábem, jenž jsem považoval za dostatečně přesvědčivý a poskytující informace vyvracející význam pana Kocába jako dobře vyhlížejícího panáka. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem svou nedůvtipností, ač nerad, pana Krimla rozesmutnil: „Opravdu si to myslíte že pan Kocáb byl ten, kdo zařídil a řídil odchod sovětských vojáků? Jak smutné.“
Nejprve jsem z neznalosti protestoval. Později rozesmutniv se nad sebou jak dávní truchlenci, jsem přikročil k meditaci nad tématem. Ač se dlouhé hodiny zdálo, že tato je neúspěšná, nakonec jsem, noře se do kontemplativního očekávání, zaslechl hlas Neznámého. Bůh to podle pana kardinála Dominika Duky nebyl, neb tento pražský arcibiskup svého Pána neshledal vybaveného ústy , tedy ani schopného řeči.
Tak tedy Neznámý (obyvatel Pantheonu), aniž vybaven hudebním nástrojem, mi nejprve zahrál pár tónů písně Boleslav Boleslav, ale když jsem přesto neporozuměl, řekl tiše: „Alfréd.“ V tu chvíli jsem byl zcela otevřen a cítil, jak do mne proudí část vševědomí Neznámého. Stačilo už jen několik vteřin na to, abych si uvědomil, že otec Michaela Kocába byl jako evangelický duchovní v roce 1969 povolán na sbor v Mladé Boleslavi. V tu chvíli mou mysl i srdce naplnilo mocné vnuknutí. V jasu náhlého vědomí příčinných souvislostí se mé rozesmutnění rozpouštělo doprovázeno tryskajícími slzami dojetí nad moudrostí pana Luboše Krimla, který mne ve spolupráci s Neznámým udělil nezapomenutelnou lekci. Asi už tušíte hlubiny poučení, jež bude následovat a co vše bylo ukryto ve zdánlivě prosté a zdánlivě naprosto nejapné větě pana Luboše Krimla.
Poučení:
Věnujme pozornost slovům bližního svého, neboť i to, co se může jevit jako zlovolná lež, nadutost, jízlivost a snaha druhé zmást vemlouvavě poskládanými slovy nebo je dokonce urazit a ponížit, může být pobídkou k zamyšlení a objevení do té chvíle netušené pravdy. Už chápu, co pan Luboš Kriml mínil větou, jež zdála se být zpochybněním významu a podílu Michaela Kocába na odchodu sovětských vojsk.
Že jeho význam byl mnohem větší, než jsme mohli tušit!
Kdo byl tím, kdo si Michaela Kocába vybral k tomuto úkolu? Kdo to skrze něho celé řídil a zařídil? Možná ani Michael Kocáb dodnes neví to, co tu pan Luboš Kriml připravil ke zvěstování. Možná dodnes neví, že byl nástrojem vyvoleným Neznámým. Tvaří? Dá se to tak říci, když si představíme, že každý jeho úsměv z očí do očí někdy i sveřepým protějškům byl naším Neznámým doplněn Jeho světlem. Zjednodušeně řečeno, pan Luboš Kriml nám poskytl tajenku, jejíž rozluštěním je slovo vyjadřující přesně to, čím byl Michael Kocáb v jednání se Sověty především. Exorcistou! Amen.
Bravo pane Krimle! Těším se na další Vaše pobídky k rozuzlení záhad naší historie......
