Kompro na Klause?

Nevěřím, že exprezident České republiky má její občany za podlá, prohnaná, neupřímná a nenávistná hovada.

Ve včerejším pořadu 168 hodin bylo připomenuto vyjádření Václava Klause, kterým komentoval solidaritu současné vlády a občanů této země s válečnými uprchlíky z Ukrajiny:

Teď najednou ze všech přímo tryská láska k Ukrajině a Ukrajincům. Není tato láska jenom zástěrkou nenávisti k Rusku?

Toto vyjádření na mne působí jako arogantní stupidita, jež je v mohutně příkrém rozporu s realitou a navíc není zhola ničím podložena.

Považuji za nevšedně odporné takto urážet občany ČR.  Solidarita projevovaná obětem války vedené Ruskem je projevována mnoha způsoby, včetně konkrétní pomoci konkrétním Ukrajincům. Od poskytování materiální pomoci až po poskytování bydlení ve vlastních domech. Podsouvat nám toužení po zničení Ruska a sprostě degradovat soucit na předstíranou empatii maskující nenávist k Rusku by si zasloužilo velmi přesvědčivou a pokornou omluvu. Toho však někteří potentáti rozmazlení svými příznivci až k nepříčetnosti nejsou schopni, což nám dokázal před exprezidentem i současný prezident Zeman v Kauze Peroutka.

Klaus si svá slova nevycucal z prstu! Opírá se o slova nejmenované pisatelky:

Stejná pisatelka mi napsala, že všichni jsou zaslepeni touhou Rusko zničit, i za cenu sebezničení a hospodářské likvidace Evropy. Už je na čase odvážit se toto téma nastolit.

V roce 89´ byl za svou zpupnost a nesoudnost Miroslav Štěpán vypískán. Na rozdíl od Václava Klause lidi popudil vlastními slovy a neschovával ze za nejmenovanou pisatelku. Lidé tehdy skandovali my nejsme děti.  Tomu předcházelo jeho vyjádření měsíc před 17. listopadem 89´: „Nechceme dialog s lidmi, kteří nám říkají, abychom odešli.“ Motivace Miroslava Štěpána k obraně tehdejšího režimu je tedy jasná a srozumitelná. Demokracii, byť ještě nedávno velmi nahnutou, máme. Co je tedy příčinou takové sprostoty Václava Klause vůči nám?

Nemůže to být vytěsňování nepříjemné reality, projevené ve třetí minutě  včerejšího pořadu?

Ke snímkům a záběrům devastovaných měst a povražděných lidí řekl: „Já nevím, já zaprvé tím se neživím, že bych sledoval tyhle ty obrázky. A prostě určitě jsou tragické, na druhé straně by bylo dobře vědět, co z toho je skutečně autentická fotografie a záběr a co z toho nastylizovaná propaganda.“

Sledováním obrázků se Klaus jistě neživí. Věřím. Tím se neživí nikdo. Jen někteří lidé je potřebují sledovat, aby mohli dobře dělat svoji práci a kompetentně se vyjadřovat k dění na Ukrajině. Ostatní je sledují proto, že nejsou lhostejní.

Při nepochybné inteligenci Václava Klause nepovažuji za možné, aby si přál šokovat veřejnost jen proto, aby byl zajímavým. Petr Honzejk v pořadu 168 hodin vyslovil kromě této možné motivace i jinou možnost (6 min. 20 vt.).  Že by to dělat opravdu musel? To by na něj musel někdo mít opravdu velmi ožehavý kompromateriál.

Jisté je, že se Václav Klaus těší mnohem větší úctě a respektu v Rusku než doma, a to nejen u občanů sledujících ruskou státní televizi s posvátnou úctou k diktátorovi, ale i u představitelů ruského režimu.

Věřím, že lidé, kteří projevují solidaritu s Ukrajinou a pomáhají válečným uprchlíkům, si váží každého Rusa, který nesouhlasí s Ruskem vedenou válkou na Ukrajině a se způsobem, jakým Rusku vládne Putin. Pokud u někoho odpor k ruskému režimu dospěl touto válkou až k nenávisti k vypjatě autoritářskému způsobu držby moci, není divu.

Věřím, že exprezident Klaus na tom není tak, jako muž, o němž je tato píseň. I slevu na vlak by mohl využít. Povýšeným plácáním o možných nastylizovaných záběrech udělal pravý opak toho, co by mu jako osobě veřejně činné a ochotně komentující kdeco, více než slušelo – podívat se zblízka.

Na závěr trochu humoru: „Cílem Institutu Václava Klause je šířit myšlenky svobody a volného trhu, bránit tradiční hodnoty a podporovat politickou demokracii."