Stačí mít trochu Filipa. A po něm mohou přijít noví, mladí. A ti se nezakecají, jak by řekl vizionář Ladislav Smoljak. Dokonce už jsou připraveni a plni šíleného odhodlání převzít tu planoucí pochodeň zničující revoluce. Proč zničující? Protože, jak jsem se přesvědčil na internetových stránkách, mají tu zlou vůli sprostě lhát o své vlastní temné historii. O temnotě, do níž uvrhli ve svém infernálním běsnění mnoho nevinných obětí. Dokonce v běsnění genocidiím, neboť vraždění v Katyni nebylo nic jiného, než pomsta na polském národu. Pomsta barbarská, s cílem srazit polský národ, zničit jejich elitu, inteligenci. Tedy oslabit genofond národa.
Vím, zní to velmi nepřátelsky, ale já nemohu komunistům tolerovat takovou zhůvěřilost, jakou je lež o Katyni.
A nemohu je omlouvat ani tím, že ta militantní levice má kořeny v dělnickém hnutí, které bylo odezvou na hamižnost bezohledných průmyslníků, kteří tehdy ještě ani netušili, co jsou to odbory a museli si začít uvědomovat, že zaměstnávají lidské bytosti.
S komunisty se Čechům dobře vládne. Neboť jsou strašidelní a dobře slouží těm, kdo jimi straší. Já však vnímám obě strany jako tragikomická a pohrdáníhodná monstra, neschopná samostatného svéprávného života. Jako snoubící se protipóly exhibující se tou svou zvrácenou podobou kámasútry v přímém přenosu a plodící cílevědomě jen nemocnou, dobře ovladatelnou společnost. Proto jsem kvitoval to ozdravné a zároveň monstrózní těhotenství Jany Bobošíkové a předpokládal pozitivní završení. Katarzi. Slehnutí jako když se bzdina rozplyne.
Co si to ti komunisti v sobě hýčkájí? Archetypální způsoby jednání jako by byli stále ve smrtelném nebezpečí? Proto ty mrzké lži, demagogie a manipulace? Patrně. Infantilní jednání můžeme pozorovat na obou stranách. Pravičák, kterému kdysi komunisti ublížili by po večeři s Pinochetem možná přibral i další diktátory do party. Jako dítě, kterému někdo rozkope hrad z písku a přimkne se proto k velkému, silnému bratrovi – šmejdovi. A komunisti se zase lísají k jiným diktátorům, o nichž stejně tak nedůstojně lžou.
Dnes ještě lépe rozumím, proč část naší politické garnitury byla z Michaila Gorbačova podělaná strachy. Představitel perestrojky nemůže být dost dobrým vzorem ani pro ty naše dnešní prolhané komunisty. Nečekal jsem, že po omluvě Sovětů za Katyň bude komunistům pravda tak nepříjemná, že ji zas popřou. Je dobře že je popírání holocaustu trestným činem.
Společnost je tím alespoň částečně chráněna před projevy nejtemnější sprostoty. Jak takové sprostoty působí na duševně zdravé lidi? Je možné to prožít. Bylo by velmi pozitivní a očistné, kdyby si komunisti udělali výlet. Radím jim tedy ve jménu důstojného života všech:
Přestaňte se zbaběle zašívat a vydejte se směle do Katyně. Nezapomeňte však s sebou vzít své revoluční transparenty s tou vaší revoluční „pravdou“ o tom, kdo má na svědomí katyňské vraždění. Ale napište to dvojjazyčně. Německy i polsky. A jeďte přes Německo. Spojte se tam s tím německým proletariátem a obrňte se nevšední trpělivostí v očekávání dosud nepoznané shovívavosti! A pokud budete mít stále dost revolučního nadšení, pozašívejte si ty do bláta zašlapané transparenty a pokračujte přes Polsko do Katyně. Tam to bude ještě dramatičtější. Možná tam za vámi přijedou polští sedláci a zmalují bičem ty vaše líné zadky, na které se potom doma rádi posadíte a smažete vaše prostoduché lži ze všech těch vašich obskurvních internetových magazínů.
