Běž domů, Ivane! (A taky se málo zvoní na mraky.)

  To kdysi dalo se psát po zdech celkem svobodně. Chvíli. A pak už ne. Dávno je Ivan s tanky po těch věčných časech doma na Rusi. A přesto zas se smráká. Málo se zvoní na mraky, když cesta pod nohama ztrácí se a zas je křivolaká.

Málo se zvoní na mraky

(Jánu Kuciakovi a Martině Kušnírové)

 

Málo a pozdě se mračna zahánějí

když hlavy skloní se

až ve chvíli

kdy hrana zvoní těm

kdo život vydali

po nerovném boji

 

Pak jsme tím vinni

 

Že dost jsme nezvonili

Spali

 

Vinni jak bača opilý

jenž se psem dřímá u krbu

zatímco vlci za ohradou zuby cení

 

Málo zvoníme na mraky

když rouháme se svobodě

servilní k viníkům

i k těm kdo s nimi vyjí

 

Pak zase pozdě je

když opět zbaběle

hýčkáme trpně naděje

 

Když odezní i rozpaky

nad kvítím hřbitovním

přerostlým bodláky

 

Nad všemi Jány Kuciaky

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jaroslav Herda | pondělí 29.3.2021 22:17 | karma článku: 11,10 | přečteno: 256x
  • Další články autora

Jaroslav Herda

Souhvězdí malé medvědice

26.4.2024 v 11:56 | Karma: 4,04

Jaroslav Herda

Něco Bukowskému dlužím

25.4.2024 v 18:49 | Karma: 8,39