Milý čtenáři, úplně na začátek předesílám, že v tuto vteřinu ještě nenastal ten správný čas k opravdu vážným obavám, neřkuli k panice.
Micik se mi tuhle díval přes rameno, když jsem si cvičně modeloval průběh naší epidemie. Poněkud mě znepokojuje, že si od té doby začal procvičovat některé základní kočičí dovednosti. Skoro každou noc si domu přinese nějakého myšáka a zkouší ho spořádat. No, granulky to sice nejsou, ale s hodně přivřenýma očima se to zjevně dá. Zajímalo by mě, zda mi nechává z kořisti nejlepší kousky (mozeček a ocásek), nebo zda jsou to ty kousky, co mu už fakt nechutnají.
Micíka asi zaskočilo, jak vypadá exponenciální růst. Nebyl první. Podobně byl překvapen onen indický panovník, co vynálezci šachů slíbil za odměnu „jen“ rýži, která se naskládá na šachovnici – na první políčko jedno zrnko, na druhé dvě, na třetí čtyři, pak osm, šestnáct a tak dále. Na poslední políčko šachovnice by se muselo dát asi 9 trilionů zrnek, což údajně odpovídá asi 327 ročním sklizním všech obilovin na světě.
Exponenciální růst je potvora. Nejen proto, že je ke konci rychlý. Jeho hlavní záludnost spočívá v tom, že je zpočátku pomalý, že se dlouho zdánlivě vůbec nic dramatického neděje. Lidé dokážou docela dobře odhadnout příští vývoj, když se jedná o vývoj lineární – když každý týden stoupne sledovaná veličina, třeba počet nakažených koronavirem, o nějakou konstantní hodnotu. Neodborník však příští vývoj nedokáže odhadnout, když každý týden ona veličina stoupne o svůj násobek. A právě to počet nakažených dělá. V takovém případě se dny a týdny zdánlivě nic dramatického neděje. Jenže najednou, během pár dnů, počty vystřelí k hodnotám, které přesáhnou kapacitu zdravotnických zařízení a vzápětí neřízeně vypnou hospodářství.
Pozorování z okolních států ukazují, že v případě současné koronavirové epidemie uběhne od naprosté pohodičky ke katastrofě asi měsíc, přičemž po většinu času je to stále relativní pohodička. Pakliže nemá stát to štěstí, že si jeho předseda vlády sám na sobě vyzkouší pobyt na umělé ventilaci, nebo pakliže se zodpovědné orgány striktně nedrží předem připravených protiepidemických plánů, politici se zřejmě neodhodlají přijmout nutná ale bolestivá opatření včas, tedy v době, kdy se většině voličů zdají být zbytečná a přehnaná. A společnost se tak nevyhne neřízenému kolapsu. Přitom zrovna na koronavirus tato opatření velmi dobře zabírají. Stačilo by, aby se u nás v současnosti platná opatření dodržovala v létě, nebo v Británii platná opatření se zavedla počátkem příštího týdne, a až do nástupu skutečného podzimu bychom se vyhnuli nákladným a opravdu bolestivým zásahům do chodu života, typu zavírání základních škol a uzavírání restaurací a dalších podniků.
Tak, milý čtenáři, teprve v tuto vteřinu nastal ten správný čas k opravdu vážným obavám. Paniku rozhodně nedoporučuji, ale do praktických příprav na fakt velký průšvih by ses se pustit měl. Naši populističtí, nezodpovědní a cyničtí politici, ani jimi zastrašení úředníci a „odborníci“, to za tebe podle všeho neudělají.
