Změněné vědomí

Ani celá armáda těch, kteří mluví, nezmůže jednoho, který skutečně jedná. Francois de la Rochefoucauld

Železa a betonu studená pustina, 

pomalu míjí tě stíny, 

náhle jsi tolik vlídný

a vnější prázdnota vše protíná.

Zpomalily hodin ručičky,

čas nevnímáš ani trochu, 

býval jsi pěkně maličký,

v životě plném vzruchů. 

Jsi opravdu daleko a vše se topí,

v tvém nekonečně silném obejmutí,

jiný svět, jen tak někdo nepochopí,

protiklady v oka mihu, včasné procitnutí. 

Náhle bez faulů, na jiných i sobě, 

a pomalu kráčím pevně k tobě, 

neznámá, zatím v davu ztracená,

tajemstvím jiskřivým vábivě oděná. 

Změnilo se vědomí zas, u všech krás,

jak tenounký je ten pás, i bez příkras. 

Počkej, zůstaň, neodcházej, moudrosti

jsi pravda, láska, přinášíš spoustu radosti.