Více jak 20 000 mrtvých a zraněných, podle některých historiků násobně více. Maďarsko odmítá tvrdší sankce proti ruskému režimu.
Ve skrytu Suezské krize probíhalo v Budapešti v říjnu 1956 povstání proti komunistickému režimu. Maďaři také doufali v pomoc Západu, nedostalo se jí. V čele kontrarevolučních vojsk stál námi oblíbený osvoboditel maršál Ivan Koněv. Ten neváhal nechat střílet proti demonstrantům a krvavě povstání potlačil. Ti statečně bojovali proti Rudé armádě, která teprve rok před tím odešla a ukončila poválečnou okupaci, neměli šanci, vše bylo utopeno v krvi. Maďary oblíbený a krátce předtím rehabilitovaný předseda vlády Imre Nagy musel podepsat rezignaci, chvíli byl internován v Moskvě a následně v tichosti popraven.
Maďaři tvrdí, že pro sankce hlasovali, ovšem nejsou sto vyvrátit zprávy, že odstřihnutí od SWIFTU nepodporovali. V souvislosti s událostmi roku 1956 to lze označit až za vlastizradu. Pražské jaro 1968, zdá se, že naši politici si dobře uvědomují podobnost událostí a napříč politickým spektrem vyzývají k co nejtvrdším sankcím. Orbán ne! Jak se to asi bude líbit hrdým Maďarům? Má ještě za těchto podmínek smysl nějaký Visegrád? Když představitel země, která trpěla podobně jako Ukrajina, je kolaborant?
