Vzrůstající pochybnosti kolem nákupu F-35

AČR aktuálně není schopná využít schopnosti letounu ani na padesát procent. Cena akvizice bude v součtu nesmírně vysoká a Ministerstvo obrany vůbec nedokáže alespoň obecně vysvětlit zadání zakázky. 

Když jsem před více jak rokem odhadoval cenu dvou letek F-35 na 160 miliard korun a psal o tom, že se vůbec nepočítá s provozními náklady, vzbuzovalo to pochybnosti. Americký kongres stanovil cenový strop pro Lockheed Martin na 122 miliard. Jako nezbytnost je k této částce připočíst nutnost rekonstrukce letiště v Čáslavi a záložního letiště v Pardubicích. Pravděpodobnost, že cena Američanů bude výrazně nižší je minimální. Rázem se okolo těch 160 miliard pohybujeme. Ovšem jako zcela zásadní se jeví částka 400 miliard, o které hovoří někdejší velitel vzdušných sil AČR, generál ve výslužbě Petr Mikulenka. 

Obrovské pochybnosti budí již samotné zadání ministerstva armádě. Nikdo neví, jakými kritérii se Jana Černochová řídila. Bezpečnostní a obranná strategie ČR a Koncepce výstavby AČR procházejí v souvislosti s konfliktem na Ukrajině analýzou a revizí. Současné dokumenty neodpovídají realitě a potřebám země. Jenže MO je povinné při zadání armádě z těchto dokumentů vycházet. Takže buď ministerstvo vycházelo ze zastaralé koncepce nebo si prostě udělalo, co chtělo. Nikdo neví. Navíc vůbec v politické rovině neexistuje diskuze o těchto bezpečnostních dokumentech. S tím úzce pochopitelně souvisí celkové přezbrojení AČR, které by mělo vycházet z nějaké komplexní strategie. Jenže neexistují ani náznaky, že by se na toto téma vedla adekvátní debata. Situace vyznívá tak, že se prostě Jana Černochová rozhodla. Konflikt s generálem Řehkou tomu jen nasvědčuje. 

F-35 je víceúčelový letoun, ve staré terminologii by byl označen jako stíhací bombardér. Jenže tyto termíny jsou vysoce vágní. Letadlo je prakticky poloviční AWACS (létající středisko velení a řízení). Tuto roli v současnosti zastávají americké Boeingy E-3 Sentry, které se nacházejí v Evropě a jsou nepochybně využívány pro monitoring konfliktu na Ukrajině. Letadla jsou typická svým devítimetrovým radarovým diskem. Jedná se o Dopplerův radar s dosahem 400 km pro pozemní cíle a 650 km pro cíle vzdušné. F-35 jsou vybaveny radary typu AESA, které dokáží detekovat přes dvacet pozemních cílů najednou a to až do vzdálenosti 160 kilometrů. Letadlo dokáže přesně identifikovat prostředky PVO a rušičky a také je pochopitelně sledovat. 

Toto jsou poměrně známá fakta, ale už málo se píše, co s nimi dokáže udělat palubní počítač letounu. Ten je schopen identifikovat o jakou zbraň se jedná, určit nejlepší možnou střelu, vyhodnotit nejlepší prostředek ke střelbě a zadat mu příkaz k výstřelu. Pochopitelně se souřadnicemi, vše vysoce autonomní, chce-li pilot. Vzhledem k rozsahu informací je přirozeně nutné moderní velící středisko na zemi, jež by mělo primárně rozhodovat. Vše on-line a v obrovské rychlosti. Z výše uvedeného tedy jasně vyplývá, že pozemní prostředky, k plnému využití schopností letadla, musí být schopny s F-35 spolupracovat. Letadlo je malé velící a analytické zařízení s obrovskými možnostmi. Podíváme-li se realisticky na AČR, ta v současnosti prostě schopnosti letadla vůbec není schopná využít. K tomu, aby byla, budou potřeba další obrovské investice. A to je jedna věc nákup BVP nebo Leopardů, ale druhou věcí je pořízení opravdu moderní PVO a především prostředků elektronického boje. 

Rázem se dostáváme k astronomickým částkám. A také se dostáváme k nutnosti komplexní strategie přezbrojení AČR. A ta zřejmě vůbec neexistuje. Gripeny jsou v současnosti využívány pro ochranu vzdušného prostoru ČR a Air Policing v Pobaltských státech. Pro plnění těchto úkolů, jak se vyjadřuje generál Mikulenka, bychom využívali schopností F-35 tak na deset procent. Za konsternující lze považovat fakt, že výcvik českých pilotů ohledně střelby raket na větší vzdálenosti začal teprve před několika lety a třeba výcvik ve shazování pum neprobíhá vůbec. S tím opět souvisí náklady. Moderní naváděné rakety jsou zkrátka velmi drahé. O provozních nákladech F-35 už netřeba hovořit, jsou trojnásobné oproti Gripenům. 

Již teď chybí letectvu AČR tisíc specialistů. Dvě letky F-35 tento nedostatek zásadně zvýší. Bude-li armáda chtít stavy naplnit, bude prostě muset výrazně zvýšit mzdy, další náklady. Za velkou chybu lze označit prakticky nulovou koordinaci v rámci evropských vzdušných sil NATO. Je nesmysl, aby všichni měli F-35 (také tedy mít nebudou), lehké stíhací letouny jako Gripen jsou žádoucí úplně stejně. Generál Mikulenka letadla armádě přeje, ale zároveň naprosto racionálně upozorňuje na problémy, jež s akvizicí souvisí. Argumentace, že letadla vydrží do roku 2070 je velmi zrádná. Vývoj je rychlý, byť tedy u vývoje  moderních letadel spíše naopak, ale životnost strojů bude podmíněná vytrvalou modernizací, která bude pochopitelně velmi drahá. A jak je v rozhovoru správně uvedeno, nikdo neví, kdy bude technologie stealth překonána. 

O nákupu F-35 se bude rozhodovat v říjnu. ANO již avizovalo, že s nákupem nesouhlasí. Argumentace opozice je docela smysluplná, ale dělat si iluze o jejich skutečné motivaci nemá smysl. Aktuálně situace naznačuje, že značná část veřejnosti je proti nákupu F-35 a vnímá švédské modernizované Gripeny E/F jako dostačující. Toho přirozeně ANO využije. Z jedné strany je skvělé, že Jana Černochová konečně dokázala rozhýbat strategické zakázky kolem AČR. Z druhé strany je až příliš zjevné, že si často nepříliš racionálně trvá na svém a budí zbytečné emoce. Z mého hlediska by Gripeny jednoznačně stačily. Bude třeba stejně investovat další obrovské částky do přezbrojení armády v mnoha segmentech a to dělá z F-35 obrovský nadstandard. Lockheed Martin má navíc potíže s dodavatelskými řetězci a lhůta dodání letadel bude extrémně dlouhá. F-35 je skvělé letadlo, informace o technických potížích jsou z drtivé části hoaxy, ale při nákupu by především měla rozhodovat celková strategie přezbrojení AČR a také finanční možnosti ČR.