Výkřik

Výkřik od Edvarda Muncha. Vzbudili jste se, krásný sen, váš, a výkřik může být o čemkoli. Nemusí být vždy děsivý

V přítmí pokoje, za svitu měsíce,

beze slov, tak životně přesto,

propletly se kousků srdcí tisíce

a zapomněly život starou cestou,

v polospánku, stále se hledajíc,

ztratily strachů životních na tisíc.

Jen dychtivě odezvu druhého hledaly, 

vždy ve tmě toužebně přicházejíc,

ani na chvíli nezklamáni těla propnuly,

vše racionální natrvalo ztrácíc. 

Zaklesly se jako předtím nikdo jiný,

neschopní se nabažit, slova krátká, 

byla jen ozvěnou, život je tak mylný

a jakákoli jistota tolik nebezpečně vratká.

Propletly se ruce, těla, srdce, duše

a pak život zavelel vražedně suše,

vstávej ty trdlo nablblé,

už ti to říkám poosmé.

Psáno pro Blogosféru