Pan poslanec Babiš nám zase naplno předvádí, jak si představuje předvolební boj. Přesně v rámci své povahy, agresivně, bezohledně, manipulativně a lživě. Podstatné je, že sám sobě věří.
Andrej Babiš není skutečný problém. Skutečným problémem je značná část elektorátu, jejíž objednávku slovenský vlastenec plní. A zjevně jí plní skvěle, protože preference pod třicet procent nejdou dlouhodobě a jeho úžasná rétorická cvičení nadále oslovují velké množství lidí. Pan Babiš nepotřebuje konstruktivní diskuzi, nepotřebuje se opírat o fakta, prostě střílí na všechny strany, obviní každého, kdo se mu znelíbí, jak nám sdělil ve sněmovně, může si říkat, co chce. Trochu si pravidelně zanaříká nad tím, jak ho nikdo nemá rád a jak jsou k němu všichni nespravedliví. Už tady je paradox, při značné podpoře jeho hnutí. Občas se i trefí v kritice vlády. Je to mistr sociálního smíru, zjevně chápe, jak nerozeštvávat národ v této situaci. Zjevně dobře chápe, že jeho elektorát se na základě jeho mírného vyjadřování nikdy nezvedne a nezačne opravdu vyvádět na ulicích. Minuty nenávisti jeho akolyté zatím projevují pouze na sociálních sítích, ale stojí za to.
Sociální smír, jeden ze základů fungování státu. Babiš vůbec neví, o co jde, ten dělá prostě přesný opak. A vláda? Také nic moc. Neháže ani kůstky, třeba v podobě zrušení Ministerstva pro evropské záležitosti, které tak nějak po skončení našeho předsednictví EU je trochu navíc. Pochopitelně nejen to. Vstřícných gest v rámci úspor by vůči veřejnosti mohla nabízet víc. Ale ne. Pronájem dočasných prostorů pro MO za 66 milionů oproti 18, které doposud platil NKÚ, je za vše hovořící.
A ten rozdíl mezi voliči? Zatímco průměrný volič Pětikoalice je schopen činnost současné vlády kritizovat a vyjadřovat svou nespokojenost, průměrný volič ANO je dokonalý voják, nebo člen sekty, chcete-li. Ten na svého šéfa prostě neřekne křivé slovo, vždy poukáže na jiné, obratně najde jakýkoli argument na obhajobu svého guru, spolkne ze strany vedení ANO naprosto cokoli, i sebenehoráznější lež a ještě ji hájí. Vskutku, kam se hrabe Armáda Kristova. Vladimir Iljič by měl nepochybně radost.
