Transformace

Chceme-li být v životě skutečně šťastní, musíme překročit svůj vlastní stín. Najít, porvat se s ním a nechat za sebou. Většina to nikdy nedokáže. J. Červenka :-)))

Zas kapky padají, opět slzy, 

tklivý pláč úlevy i naděje,

Duha, slunce i mraky vrazí, 

v dlouho zasypané pokoje. 

Je vidět cesta, konečně k životu, 

Jarku, již si nezatančím Gavotu,

zahodím tu zradu, volím prostotu,

nahotu a obyčejně lidskou dobrotu.

Paprsky proráží stále víc, 

nechám si políbit žhavou líc, 

v tušení jednoduché moudrosti, 

vítám jí jen s bojácnou radostí. 

Klube se, pomalu, ale již září, 

smysl života v mé utajené tváři, 

ani Pandora tohle snadno nevytváří, 

v dimenzi jiné, jen na mém semináři. 

Ještě krůček, poslední bolí,

jako trn zrádné neviditelnosti, 

svého úkolu se s klidem zhostí

a růži přinese do Podolí.