Pojď blíž

Každý jsme složeni z ryze individuálních zkušeností. Mají velký vliv na naše jednání, myšlení a rozhodování. V kombinaci s tím, co nám bylo dáno to tvoří vždy originální celek. 

Mořská řasa, rozvinutá tolik, 

vidí, za mříží, občas se tiše přiblíží. 

oheň ve věži ukrytý, v kolik?

může spálit, nebo hladit, zrak ostříží. 

Bytost, k celistvosti krůček malý, 

zranitelná, v síle i slabosti,

svého srdce láskou odpustí,

jak to, že to stíny nikdy nepoznaly. 

Pojď ven, půjdem na cimbuří, 

ten oheň bezpečně nedohoří. 

Jen pojď, uvidíme Mezihoří,

a vítr zítřka zradu nevytvoří.  

Pojď blíž, chci vidět tu hloubku očí, 

dej se, nikdo si nás nikdy neobtočí, 

jen blíž, už jsi stejně vystřelila, 

jsem Sfinga, zcela roztomilá. 

Vyjdi, už přichází onen čas, 

nikde není tolik tichých krás, 

jako splynutí dvou bdících váz,

výzvou je zdánlivě prudký sráz.