Neschopnost státu roste exponenciálním tempem

I člověk, jen okrajově se zajímající o veřejné dění, musí vnímat, že současná činnost státu je stále chaotičtější a protkaná korupcí, neschopností a alibismem. Již při trochu rozsáhlejším sledování aktuálního dění se zjevuje takřka nechutný obraz stavu státní správy. Skandály, úplatkářství, klientelismus či prostě jen neschopnost, atributy, které občanu této země ke covidové náladě rozhodně nepřispějí. 

Asi nelze nezmínit jako první snad dlouhodobě nejzoufalejší vládní ministerstvo a to Ministerstvo obrany. Neschopnost, či spíše neochota uspořádat transparentní a čistý tendr na vybavení AČR je evergreenem. Další "modernizace" T-72, příšerný nákup druhé generace Brenů či šílené výběrové řízení na nová BVP, které se zřejmě opět neuskuteční, jsou jen fragmenty současnosti a to raději nevzpomínat na nákup Pandurů či třeba Kalouskových padáků (na to se při současném adorování Kalouska trochu pozapomnělo). Trvale neuvěřitelně předražené zakázky, budování jednotky rychlého nasazení, namísto obrněného pluku, slíbeného spojencům z NATO. Politici tohle ministerstvo prostě musí dlouhodobě milovat, trvale otevřené kapsy pro lobbisty a další korupčníky. 

Babišova digitalizace, to je také téma k smíchu nebo k pláči. Jakýkoli systém při spouštění je nefunkční, pokaždé padá a lidé se po obřích famfárách politiků pravidelně nemohou nalogovat. Start sčítání obyvatelstva je symptomatickou záležitostí. Vyjádření šéfa ČSÚ Marka Rojíčka, že nečekali takový nápor, je vyjádření dítěte, které by v korporátní sféře okamžitě letělo na dlažbu. Samostatnou kapitolou je takřka jakýkoli vládní IT systém týkající se Covidu. Ovšem klíčové registry obyvatelstva na Ministerstvu vnitra, týkající se obyvatelstva a jež využívá jako jednotící faktor množství úřadů ČR, ty nikoho nezajímají, ačkoliv bez investic hrozí jejich zhroucení. To ovšem není volební téma.

Druhou výstavní skříní české politiky je Ministerstvo dopravy. Zde bych jen upozornil, že jediným ministrem, který dokázal srazit ceny našich doslova příšerně předražených dálnic, byl Vít Bárta. Lze si o něm myslet leccos, ale tohle by mu mělo být přičteno k dobru. Najít kvalitně postavenou smlouvu na MD a kvalitní stavební dozor je totéž jako hledat jehlu v kupce sena. Pro názorný příklad není třeba chodit daleko, D1 je nekonečný strašák a zrcadlo české státní správy. Když jedu do Rakouska a vidím ty kvalitní a levnější silnice, je mi smutno. A to třeba nebudu řešit Blanku (práce pražského magistrátu) či nekonečné množství menších kontraktů MD, kde všude tečou peníze mimo samotné projekty. 

Děti už rok prakticky nechodí do školy. Andrej Babiš se bije v prsa, jak dokázal navýšit mzdy učitelům. Budiž mu to přičteno k dobru, ale nikdo si nechce uvědomit, že české školství je v mnohem kritičtějším stavu než se zdá. A přidání na mzdách je sice důležité, ale z hlediska řady faktorů přišlo pozdě. Stačí se zeptat ředitelů, když se snaží najít kvalitního kantora. Sisyfovská práce. Většina odborníků se shoduje, že on line výuka přispívá ke snížení pracovních návyků dětí. Reálně se pro jejich návrat do škol nic neudělalo, ale to je samostatné téma Covid. Každý, kdo něco o školství ví, si je vědom potřeby hluboké a všestranné reformy. Zavrhnout slovo biflování je jen úžasně prázdné heslo. 

Většina renomovaných ekonomů se shoduje, že covidová pomoc se měla soustředit především na české podnikatele. Plošné rozdělení peněz mezi občany způsobí jen jednu věc, značná část odteče do zahraničních korporátních společností, zatímco čeští podnikatelé krachují, často na pomoc nemohou nesmyslně dosáhnout a propouští české zaměstnance. Ale pozlátko voleb je nade vše, že pane premiére?

Covidové zakázky, Hniličkova Národní sportovní agentura, složitost daňového systému, všudypřítomná korupce, nepružnost státních orgánů, neustálé dotační podvody, trvalá arogance mocných zosobněná mj. nedodržováním covidových opatření, slepá spravedlnost. Výčet by mohl být dlouhý, nemá to smysl. Stejně tak, jako nemá smysl vše svádět jen na Babiše. Toto je výsledek dlouhodobého procesu, který lze zastavit jen občanskou aktivitou a angažovaností skutečných českých elit, ne těch hochštaplerů, kteří jsou v současnosti snad úplně všude. Jinak brzy budeme sloužit jen my státu a ne on nám.