V textu reaguji především na slova Angely Merkelové, na téma svévolné vypnutí Twitteru Donaldu Trumpovi.
Angela Merkelová a někteří evropští státníci vyjádřili znepokojení nad zrušením twittrového účtu Donalda Trumpa. Zjednodušeně řečeno upozorňují na nebezpečí moci šéfů sociálních sítí a deklarují, že tato rozhodnutí by měla být v rukou politiků. Dopředu avizuji, že Angely Merkelové si velmi vážím a považuji ji za jednoho z mála solidních evropských politiků. S jejím názorem nelze nesouhlasit, rizika spojená s mocí oněch rušitelů jsou příliš velká a najednou se zde objevuje i riziko pro všechny politiky, že?
Se zájmem jsem si také přečetl blog Jana Bartoně Merkelová kritizuje zrušení účtu Trumpa. Velmi inteligentní text, stojící za přečtení. Snad jen s výjimkou onoho videa, protože samo o sobě zveřejnění na čínském TikToku v kombinaci s autentičností videa už je, podle mého názoru, jako argument sporné. Paradoxně právě proti TikToku Trump bojoval. Dostat se ke skutečnému účelu videa je takřka nemožné, což Jan Bartoň koneckonců sám připouští v kombinaci s manipulací veřejného mínění.
Znovu zdůrazňuji, že ať již slova německé kancléřky či text pana Bartoně stojí za úvahu a je v nich mnoho pravdy. Ale! Zkusme si to převést do reality. Kam Donald Trump spěje bylo zjevné již dlouho před událostmi v Kapitolu. Představme si, že by vznikla před půl rokem seriózní politická iniciativa za zrušení jeho účtu, zdůvodněná jako preventivní opatření, zamezení lživé demagogii, stopnutí dezinformací atd. Nebuďme naivní, neprošlo by to, ani náhodou. Nikdo by si to nedovolil. Téma je úzce spojované, pochopitelně, se svobodou slova. Co to vlastně dneska je? Že si každý exot může vypustit do éteru co chce? Z mého hlediska má vše hranice a to i tolik proklamovaná svoboda slova. Tolik adorovaný Masaryk v žádném případě čistokrevný demokrat nebyl. V rámci Pětky často rozhodoval velmi autokraticky. A to v období, které se s dnešním vůbec nedá srovnat. A v tom vidím zásadní problém, určitě nejsem schopen zaujmout k této problematice jednoznačné stanovisko. Kde je hranice společenské přijatelnosti a nutnosti potlačovat vědomé či nevědomé "zlo"? Mám vážnou obavu, že velkému množství lidí ujel v současnosti vlak. 17 let jsem pracoval ve společensky exponovaném prostředí. To prostředí se velmi změnilo, sociální sítě potažmo internet snesou všechno a zásadním způsobem ovlivňují myšlení běžných lidí. Celospolečensky mi slova jako demokracie či svoboda slova začínají připadat čím dál vágnější a to při vědomí toho, o jak elementární věci se jedná. Byl jsem ve vedoucí pozici a dobře si pamatuji rozhovor s naším IT specialistou. Zkráceně: "FB, Twitter, co to je? Dnešní mladá generace ujíždí na čínských sítích, o kterých běžný člověk nemá ani tušení. A co se tam odehrává? To ani nebudu komentovat."
Z těchto důvodů mi připadá prohlášení AM dost naivní a je jedno, jestli je pravdivé. Události kolem dosluhujícího amerického prezidenta a s tím související dlouhodobá nespokojenost běžných Američanů, jsou mementem velkých celospolečenských změn, změn pod povrchem. Změn, které nejsou politickými elitami vůbec řešeny. Nejen politickými, ale i sociologickými. Zároveň se ale ptám, zda je společnost vůbec schopná k návratu ke zdravému rozumu. Představme si, že by se seriózně měly začít řešit lži a demagogie Andreje Babiše. Pochybuji, že se budou řešit jeho ze zákona minimálně sporné činy.
