Andrej Babiš už ani nemusí příliš lhát...

Vláda soustavně svým (ne)konáním nahrává opozici, ta se má čeho chytit a prvním mezi prvními je slovenský magnát. Situaci zachraňuje jen to, že pro větší část národa je expremiér nepřijatelný. 

Andrej Babiš poskytl rozhovor svému iDNES. Bohužel se v něm vyskytuje poměrně dost zcela oprávněné kritiky, která rezonuje společností. Celá situace jen nahrává opozici a příští volby budou možná skutečně jedny z nejdůležitějších v historii ČR. Otázka, zda definitivně zvítězí populismus a naprostá prázdnota nebo voliči vezmou zcela vážně svou volební povinnost a důkladně si prozkoumají třeba i mimoparlamentní strany. 

Přesto je třeba znovu a znovu uvádět věci na pravou míru. Za posledních dvacet let vlády provedly jen naprosté minimum prorůstových opatření, většina si jen vegetuje, intrikuje a hraje na svém písečku. To platí i pro Sobotkovu vládu, ve které byl AB dlouhou dobu ministrem financí. Když se stal předsedou vlády, měl velké štěstí, vyhoupl se do sedla přesně ve chvíli, kdy nastala výrazná konjunktura. Nemá na ní sebemenší zásluhu. Prostě tržní prostředí se ve své opakující se sinusoidě dostalo nahoru a Babiš si užíval a přisvojoval něco, co nikdy nebylo jeho zásluhou. Naprosto stěžejní je zde státní dluh ČR. Ano, snížil se za vlády toho člověka, ale rozhodně ne jeho zásluhou. Růst HDP pokrýval bez problémů rozpočtové schodky a umenšoval poměr zadlužení k HDP. Ale kvantitativně dluh vytrvale rostl. 

Pochopitelně velkým kamenem úrazu byl covid. Vláda za podpory opozice začala rozhazovat peníze plošně plnými hrstmi. Mementem jsou zákonem danné valorizace důchodů a přebujelý sociální systém. Dvě položky, které jsou zcela zásadní pro rozpočtovou zátěž. Mandatorní výdaje, které současná vláda nechce příliš řešit. Sociální dávky, a tohle je velký problém, se takřka na přetřes nedostávají, ale třeba přídavky na bydlení jsou trvalé a zcela zvrácené. Sociálně slabší vrstvy obyvatelstva doslova vedou k tomu nepracovat. V neposlední řadě se na schodku podílí také markantní nárůst asistentek ve školách. Tedy nárůst počtu státních zaměstnanců. Opět nehospodárné, protože jejich počet by mohl být při správném přístupu mnohem nižší. 

Aktuálně mandatorní výdaje tvoří takřka sto procent příjmů státu. To je naprosto šílené číslo. I když, jak tvrdí Babiš v rozhovoru, máme stále jedno z nejnižších čísel dluhu k HDP, je to stav, který jednoduše není udržitelný ani střednědobě. Na obzoru je snížení ratingu, vyšší úroky a velmi drahá obsluha dluhu. Bohužel vláda nepřijímá žádná systémová opatření a jak znovu tvrdí Babiš jen zvyšuje daně. Jak zeštíhluje státní aparát nikdo netuší. Nikdo z vlády to není schopen konkretizovat. 

Stanjura se jako ministr financí naprosto znemožnil a nemá tam absolutně co dělat. Nejen od madame Schillerové přicházela varování, že rozpočet vůbec nepočítá s některými mandatorními růsty, především důchodů, vláda se vytrvale tváří jakoby nic. V rozpočtu doposud není započítána řada výdajových položek. Ohánění se Windfall tax nebo dividendami z ČEZu je hodně krátkozraké. Přesto Petr Fiala zcela nesmyslně drží nad Stanjurou ochranou ruku. Fakt je ten, že odovoláním toho člověka už by zároveň přímo ukázal i na sebe. Ale to už v podstatě ani nemusí. 

Ministr vnitra, zcela zdiskreditovaný předseda STAN, Vít Rakušan údajně vyjednal výjimku pro ČR ohledně povinné solidarity v rámci imigrace do Evropy kvůli velkému množství ukrajinských uprchlíků. Babiš se zela správně ptá, proč totéž neudělalo Polsko, které se postavilo kategoricky proti, když má stejný problém jako my. Co se bude dít, až ukrajinská krize pomine? Výjimka přestane platit a my akceptujeme tento paskvil EU? Pak se snadno Babišovi křičí o zradě na voličích. 

Vláda je u moci rok a půl. Ačkoli je jasné, že nárůst mandatorních výdajů a tím pádem narůstající schodek má na svědomí Babišova vláda, tohle zaklínadlo již přestává platit. Všichni vidí, že balíček je nedostatečný, často neprůhledný a nic neřešící. A náš milovaný Slovák toho bohatě využívá. Může a pokud vláda radikálně nezmění přístup, může mu to vyhrát volby. 

Situace je taková, že Babiš prostě může s klidem křičet do světa, že vláda lže. Dušovala se, že na daně nesáhne, přitom již více než před rokem bylo jasné, že bude muset. Dušuje se o výši schodku, ačkoli ten se jednoznačně nepodaří dodržet. Vše palivo pro opozici. Babišovy výkřiky o korytech pro krajské organizace ODS mají také živnou půdu, stačí se podívat právě na Stanjuru. 

Babiš v rozhovoru tvrdí, že z krize je nutné se proinvestovat. Má nepochybně naprostou pravdu. Co dělá vláda? Škrtá investiční položky. Situace je natolik vážná, že škrty a zvyšování daní hrozí tím, že budou jen omezovat růst HDP. Přitom je zjevné, že jen právě růst HDP může situaci zklidnit. Zatnout na čas zuby a dostat se do černých čísel. 

Pochopitelně magnát lže i nadále, jako třeba tvrzení, že Fialova vláda vyhnala inflaci až na 19 %, je nesmysl. Přirozená reakce trhu na dění na Ukrajině a příliš mnoho peněz nalitých do ekonomiky státem pod vedením AB, ale už i Fialy. Na otázku co by dělal on ovšem není schopen relevantně odpovědět. Řeči o propuštění stovky lidí z Úřadu vlády, zmrazení platů politiků a konec najímání IT firem jsou fakt směšné a nic neřešící. 

Alespoň pro mě nastává čas poohlížet se po neparlamentních stranách. Z toho, co je ve sněmovně je mi špatně. Pravidlo, že dát malé straně hlas je vyhozenou volbou by mělo skončit. Jeho důsledkem zde bylo vytrvalé střídání se ODS a ČSSD ve vládách spojené s jejich naprostým klidem a jednou špinavostí za druhou. Způsobuje i to, že v současném parlamentu už se jen těžko hledají lidé, kterým by se aspoň trochu dalo věřit. Už na mě nepůsobí hezké řečičky Petra Fialy a o zbytku je darmo mluvit.