Slavnost slunce rodícího se v zemi

Vánoční slavnost je slavností zasvěcení, jíž se má znovu získat porozumění pro zrození Ducha. Lidstvo ji stále více potřebuje, aby mohlo správně jít svou pozemskou cestou, za svou vlastní transformací.

I v dnešní vybledlé myšlence Vánoc ještě tkví toto poselství hluboké zimy, protože nemůže jinak.

V hluboké samotě a intimitě, stranou od davu, hledají mnozí z nás o vánoční noci cestu k jesličkám. Někteří z hloubi vlastní dětské citovosti, pod andělskými vlivy, jako kdysi chudí pastýři. Jiné vede ke Kristu touha po naplnění vlastní moudrosti a vědění, jako tři magiky z východu.

Myšlenka Vánoc zůstává tou hvězdou Ducha, která nám všem bude svítit na cestu, až se rozhodneme odejít z temnot materialismu.

V době, kdy jsou noci nejtemnější, je možné se v nejintimnějším duševním životě probojovat k duchovním světům. 

Jak dlouho vlastně trvají Vánoce? Jeden večer a jednu noc? Není tomu tak. V lidové tradici se hovoří o dvanácti nocích, což zřejmě znamenalo dnešní "o Vá-nocích". Rudolf Steiner píše dokonce o třinácti svatých nocích. Přibližně od 24. prosince až do 6. ledna.

V té době se Země cítí na své pouti vesmírem nejvíce osamocena, ponořena sama do sebe. Navenek odumírá, aby se setkala se svou vnitřní bytostí. I všichni, kteří po Matičce chodí, to mohou cítit. Smyslový svět, spojený s vůněmi, teplem, světlem, barvami zmizel ze zemského povrchu. Není potřeba tolik fyzicky pracovat venku (na poli). Nedostatek světla i zima zahánějí lidstvo do domů a bytů, kde mohou najít prostor pro práci duchovní. Život se má stát mystickým pohroužením.

Kdo se snaží prožít Vánoční svátky v jejich významu, hledá náboženské porozumění pro ducha, který vládne v přírodě. V minulosti existovali zasvěcenci Boha roku, kteří četli jeho znamení a z nich vyvodili symbolický význam ročního koloběhu pro lidský život. V zimě si všímali semen zasetých do země. Hmyzu a zvěře, hledajících ve stahující se zemi možnost přečkat zimu. V jistém smyslu obdobně se chovalo i samo Slunce. Bylo zřejmé, že pohledy se z fyzického světa odvracejí do fyzické temnoty.

Žáci zasvěcenců Boha roku se měli naučit spatřovat slunce v půlnoční hodině hluboké zimní noci. Bylo jim řečeno : "Musíte se naučit vidět slunce o půlnoci - půlnoční slunce, musíte vidět slunce skrze zemi. Sledujte rostliny a živočichy až do země, tak se pro vás stane průhlednou."

Přesně naopak se člověk vztahuje ke slunci v době počátku léta, na Svatého Jána. Spatřuje ho a všemi smysly vnímá vysoko na obloze. Porozumět těmto způsobům dosahování slunce, ke kterým nás běh roku pobízí, bude snazší, připomeneme-li si astrologickou symboliku slunce = střed naší bytosti, srdce.

V časech, kdy si prohlížíme betlémy z rozličných materiálů, v jejichž středu vždy trůní novorozeně, pomysleme na to, že i v nás se něco rodí. Novorozené dítě rodiče většinou vnímají jako ztělesnění toho nejlepšího, co v nich dřímalo. V mystickém smylu je tím nejlepším, co v člověku dřímá, jeho plné světlo.

"Byť Kristus v Betlémě i tisíckrát se zrodil,

jsi ztracen dokud se i v Tobě nenarodil."

napsal barokní básník a mystik Angelus Silesius.

Chceme-li zase poctivě slavit Vánoce, musíme pokorně přijmout některé mocné myšlenky. Rovněž bude třeba učit se znovu žít v souladu s ročními obdobími, jako to lidé uměli dřívě. Pak pochopíme, proč je právě uprostřed zimy nejvhodnější čas nechat se proniknout  Kristovým vlivem.

K novorozenému Kristu, stejně jako ke všem nemluvňátkům, můžeme vyslat vstříc jediné - naši lásku. Správně cítí Kristův podnět v srdce ten, kdo ví, že v lásce je cosi vyššího ve srovnání s moudrostí, silou i mocí. Boží syn k nám nepřijíždí na ohnivém voze, za zvuků hromu a polnic. Předstupuje před nás jako bezbranné dítě, k jehož zrození nebylo na zemi nalezeno důstojnější místo, než chlév. Tím si nás získal, všechny obměkčil, každý by rád přišel a přinesl mu dárečky.

Z triády rozum-vůle-cit, jde o Vánocích právě o cit. Jsou to svátky citu. Rodiny se scházejí, aby se učily uskutečnit něco z impulzu lásky, který do historie země vepsalo zrození Krista. Tím, že bytost nejvyšší duchovní hierarchie nalezla přechod do fyzické sféry a spojila se již navždy s člověkem, vnesla do aury země nekonečný zdroj dobroty a lásky, ze kterého můžeme všichni neustále čerpat.

Oddáme-li se správně porozumění svaté noci, můžeme se poučit o lásce Boha k člověku a lidí k sobě navzájem. Je všude kolem nás. Podle Dr. Rudolfa Steinera bude toto porozumění přicházet k lidstvu stále častěji. Kristův impulz bude v budoucnu stále větší mocí zasahovat do vývoje lidstva.

Každý z nás může o Vánoční noci pocítit ve svém srdci slavnostní okamžiky procitání lásky. Můžeme jimi začít prozařovat i ostatní hodiny a dny roku. I do všech ostatních citů, které budeme toho roku zažívat, by z nich mělo něco proudit. Kéž bychom se nikdy nemuseli stydět před citem, který se vlil o Svaté noci do našich duší.

Impulzy k napsání článku vzešly z antroposofie Rudolfa Steinera.

Napsáno původně pro www.kaduceus.cz