Letnice - svátek květin a Ducha Svatého

Vzato „pohanským“ okem, Letnice uzavírají jarní svátky, kterými má být oslavena opětovně nabytá plodnost země a zajištěna úroda. Z pohledu křesťanského teprve ony jsou vlastně korunují a dovršují oslavu Velikonoc. Nastávají vždy v neděli a v pondělí přesně padesát dní po Božím hodu Velikonočním. Proto se jim latinsky říká Pentecostec. Pevně stanovené datum v kalendáři nemají.

Počáteční radost z návratu elementárních životních sil na zemský povrch se již může proměnit v oslavu zelenavé bujnosti, která až do svátku svatého Jana bude expandovat. Dokonce i oblaka touto dobou nabývají bujarých tvarů, jakoby se éterné síly podílely i na jejich formách. Často něco připomínají.  Je čas blaženě si uvědomit, co všechno k nám s návratem slunečního božstva přišlo. Dochází k první sklizni. Možná třešně a jahody, ale určitě hromady květů a kytice zelených ratolestí, březových, bukových nebo lipových, až začaly být Letnice nazývány zelenými svátky.

"Vijte, vijte věnce, dělejte pletence, vždyť je dosti kvítí, až se louka svítí, vždyť je dosti lupení, až se hora zelení."       

Letnice jsou také Rozáliemi, svátky růži, které zrovna všude kvetou. A nejen růže, nastává období úžasné rozmanitosti květů, lákajících ke zdobení domů, oltářů, kapliček a . . . studánek.

Jako svátky rusadlné  vnímali období letnic dávní Slované. Rusalky, panenské bohyně vod - studánek, potoků i řek - měly v té době největší moc. Bylo potřeba je oslavit, uctít, zajistit si jejich přízeň. Mladé dívky se vydávaly rituálně čistit prameny, házely do nich drobečky ze speciálních koláčů, jako drobnou obětinu. Hodovalo se i v polích, aby drobečky posílily půdu. Dnes dochází bohudík k obnovování tradice čištění studánek, tak krásně zachycené M. Burešem v básni Otvírání studánek:

I studánky chtějí být čisté, tak jako děti vy jste, i jim se stýskalo už po jaru.

Nejedna studánka malá se o pramínek bála, aby nezapadlo do kalu, do bahna a do kamení,

tak jako člověk do soužení, ani trochu vláhy by v ní nezbylo.

Vždyť každá studánka v lese, na hladině nebe nese,

kdyby jí nebylo, o zem by se rozbilo!

Pohledem křesťanským se můžeme podívat ještě hlouběji. Ne že by dovršení posvátného sňatku Kosmu se Zemí, viditelně potvrzované květy převážně ohnivých barev, bylo málo mystické, ale vždycky existují další roviny symbolů. Myšlenka svatodušní je vřelá a ohnivá z každého pohledu, jak uvidíme dále.

Letnice, od slova léto, nebo také Svatodušní svátky, od slov svátek Svatého Ducha.  Jak se dočítáme v Bibli, ve Skutcích apoštolů ve 2. kapitole, v den Letnic byli všichni učedníci naplněni Duchem Svatým  a ve vytržení začali mluvit jinými jazyky. Z toho vyplývá, že Letnice již dříve existovaly jako svátek židovský a bude zajímavé podívat se, proč právě v tento den „náhle se strhl hukot z nebe a naplnil celý dům, ve kterém učedníci byli. A ukázal se jim jako ohnivé jazyky, rozdělili se a na každém spočinul jeden“, volně cituji.

Židé si v tento den připomínali dar Zákona, který Mojžíš obdržel na hoře Sínaj přímo od Boha v podobě kamenných desek, tzv. archy úmluvy, plné zákonů a přikázání, které celý národ musí striktně dodržovat, aby se na něj Hospodin nehněval.  Právě o svátku židovských Letnic sestoupil Duch Svatý na učedníky proto, aby bylo jasné, že začíná platit nový zákon, zákon Ducha. Zákon lásky, „neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“(Ř 5,5). Člověku je od té doby dána schopnost jít za láskou ve svém srdci a být svobodný. Nemuset se bát, že přitom urazí nějakého boha.  Symbolem Ducha Svatého, stejně jako lidské svobody, se stala bílá holubice. S dětmi můžeme vyrábět holubičky z papíru a zavěšovat je po bytě, abychom společně prožili náladu letnic.

Letnice tvoří společně s Vánoci a Velikonoci trojici nejvýznamnějších křesťanských svátků, což se všeobecně málo ví. V tento den bylo a dosud je možno světit svěcenou vodu a udělovat svátost křtu. Po ukřižování svého Mistra byli učedníci velice skleslí a odvaha je opustila. Dříve mohli Ježíše vnímat svými smysly a nechat se vyživovat jeho zářivou blízkostí. Jakmile jim byl vzat, zmalomyslněli. Začali se skrývat v obavě před útlakem. O Letnicích však na ně sestoupil Duch svatý a zůstal s nimi už napořád v duchovním spojenectví. Nad jejich hlavami, nad každou jednotlivě, se rozzářila světélka, na znamení toho, že od teď Duch přebývá v každém z nich. Září jim přímo do duše a opět z duše vyzařuje ven.

Pro nás to znamená, že o Letnicích nastal čas vyzářit do světa ideje, které jsme v minulosti přijali, a nést je světem jako korouhev, pod kterou se mohou přidat i ostatní. Pokud se odvážně a jasně postavíme za vlastní hodnoty, nezůstáváme sami. Podobně naladění lidé se sdružují, na nebi vládne znamení blíženců.  Něco z našich duší zářivě vystupuje. Hadí síla se probouzí. Taková proměna sebe sama je nejvyšší možnou oslavou Letnic.

Rudolf Steiner, opravový mistr ve zření mystéria ročního koloběhu a nejen v něm, vystihuje myšlenku trojčlennosti jedné poloviny roku těmito slovy:

Vánoční myšlenka: Ex Deo nascimur. Z Boha jsme zrozeni.

Velikonoční myšlenka: In Christo morimur. V Kristu umíráme.

Svatodušní myšlenka: Per spiritum sanctum reviviscumus. V Duchu Svatém jsme vzkříšeni.

 Napsáno pro www.kaduceus.cz