Vánoční slavnost je slavností zasvěcení, jíž se má znovu získat porozumění pro zrození Ducha. Lidstvo ji stále více potřebuje, aby mohlo správně jít svou pozemskou cestou, za svou vlastní transformací.
I v dnešní vybledlé myšlence Vánoc ještě tkví toto poselství hluboké zimy, protože nemůže jinak.
V hluboké samotě a intimitě, stranou od davu, hledají mnozí z nás o vánoční noci cestu k jesličkám. Někteří z hloubi vlastní dětské citovosti, pod andělskými vlivy, jako kdysi chudí pastýři. Jiné vede ke Kristu touha po naplnění vlastní moudrosti a vědění, jako tři magiky z východu.
Myšlenka Vánoc zůstává tou hvězdou Ducha, která nám všem bude svítit na cestu, až se rozhodneme odejít z temnot materialismu.
V době, kdy jsou noci nejtemnější, je možné se v nejintimnějším duševním životě probojovat k duchovním světům.
Jak dlouho vlastně trvají Vánoce? Jeden večer a jednu noc? Není tomu tak. V lidové tradici se hovoří o dvanácti nocích, což zřejmě znamenalo dnešní "o Vá-nocích". Rudolf Steiner píše dokonce o třinácti svatých nocích. Přibližně od 24. prosince až do 6. ledna.
V té době se Země cítí na své pouti vesmírem nejvíce osamocena, ponořena sama do sebe. Navenek odumírá, aby se setkala se svou vnitřní bytostí. I všichni, kteří po Matičce chodí, to mohou cítit. Smyslový svět, spojený s vůněmi, teplem, světlem, barvami zmizel ze zemského povrchu. Není potřeba tolik fyzicky pracovat venku (na poli). Nedostatek světla i zima zahánějí lidstvo do domů a bytů, kde mohou najít prostor pro práci duchovní. Život se má stát mystickým pohroužením.
Kdo se snaží prožít Vánoční svátky v jejich významu, hledá náboženské porozumění pro ducha, který vládne v přírodě. V minulosti existovali zasvěcenci Boha roku, kteří četli jeho znamení a z nich vyvodili symbolický význam ročního koloběhu pro lidský život. V zimě si všímali semen zasetých do země. Hmyzu a zvěře, hledajících ve stahující se zemi možnost přečkat zimu. V jistém smyslu obdobně se chovalo i samo Slunce. Bylo zřejmé, že pohledy se z fyzického světa odvracejí do fyzické temnoty.
Žáci zasvěcenců Boha roku se měli naučit spatřovat slunce v půlnoční hodině hluboké zimní noci. Bylo jim řečeno : "Musíte se naučit vidět slunce o půlnoci - půlnoční slunce, musíte vidět slunce skrze zemi. Sledujte rostliny a živočichy až do země, tak se pro vás stane průhlednou."
Přesně naopak se člověk vztahuje ke slunci v době počátku léta, na Svatého Jána. Spatřuje ho a všemi smysly vnímá vysoko na obloze. Porozumět těmto způsobům dosahování slunce, ke kterým nás běh roku pobízí, bude snazší, připomeneme-li si astrologickou symboliku slunce = střed naší bytosti, srdce.
V časech, kdy si prohlížíme betlémy z rozličných materiálů, v jejichž středu vždy trůní novorozeně, pomysleme na to, že i v nás se něco rodí. Novorozené dítě rodiče většinou vnímají jako ztělesnění toho nejlepšího, co v nich dřímalo. V mystickém smylu je tím nejlepším, co v člověku dřímá, jeho plné světlo.
"Byť Kristus v Betlémě i tisíckrát se zrodil,
jsi ztracen dokud se i v Tobě nenarodil."
napsal barokní básník a mystik Angelus Silesius.
Chceme-li zase poctivě slavit Vánoce, musíme pokorně přijmout některé mocné myšlenky. Rovněž bude třeba učit se znovu žít v souladu s ročními obdobími, jako to lidé uměli dřívě. Pak pochopíme, proč je právě uprostřed zimy nejvhodnější čas nechat se proniknout Kristovým vlivem.
K novorozenému Kristu, stejně jako ke všem nemluvňátkům, můžeme vyslat vstříc jediné - naši lásku. Správně cítí Kristův podnět v srdce ten, kdo ví, že v lásce je cosi vyššího ve srovnání s moudrostí, silou i mocí. Boží syn k nám nepřijíždí na ohnivém voze, za zvuků hromu a polnic. Předstupuje před nás jako bezbranné dítě, k jehož zrození nebylo na zemi nalezeno důstojnější místo, než chlév. Tím si nás získal, všechny obměkčil, každý by rád přišel a přinesl mu dárečky.
Z triády rozum-vůle-cit, jde o Vánocích právě o cit. Jsou to svátky citu. Rodiny se scházejí, aby se učily uskutečnit něco z impulzu lásky, který do historie země vepsalo zrození Krista. Tím, že bytost nejvyšší duchovní hierarchie nalezla přechod do fyzické sféry a spojila se již navždy s člověkem, vnesla do aury země nekonečný zdroj dobroty a lásky, ze kterého můžeme všichni neustále čerpat.
Oddáme-li se správně porozumění svaté noci, můžeme se poučit o lásce Boha k člověku a lidí k sobě navzájem. Je všude kolem nás. Podle Dr. Rudolfa Steinera bude toto porozumění přicházet k lidstvu stále častěji. Kristův impulz bude v budoucnu stále větší mocí zasahovat do vývoje lidstva.
Každý z nás může o Vánoční noci pocítit ve svém srdci slavnostní okamžiky procitání lásky. Můžeme jimi začít prozařovat i ostatní hodiny a dny roku. I do všech ostatních citů, které budeme toho roku zažívat, by z nich mělo něco proudit. Kéž bychom se nikdy nemuseli stydět před citem, který se vlil o Svaté noci do našich duší.
Impulzy k napsání článku vzešly z antroposofie Rudolfa Steinera.
Napsáno původně pro www.kaduceus.cz
