Banální téma. Uprostřed děje napínavého nebo dojemného filmu se najednou ozve rána do hlavy a člověk okamžitě skáče po ovladači, aby tento řev přinejlepším ztlumil.
Řev linoucí se z obrazovky nám nabízí všechno možné, od vložek na počůrávání se až po osobní automobily. Možná jsem trochu nerudný, ale vždy mne popadne vztek, okamžitě přepínám na jiný program a někdy, když je toho obzvláště moc a psychicky to nevydržím, televizi vypnu. Z toho důvodu jsem např. neviděl žádný díl Harry Pottera, protože po čtvrté reklamě jsem to vzdal. Místo děje z filmu jsem hluboce prožíval jogurty, dámské vložky, prací prášky a já nevím co ještě.
Nevím jak ostatním divákům, ale mně připadne, že se televize degradovala na úroveň média chrlícího pouze reklamu občas přerušenou filmem.
Reklama byla, je a bude.
Větší námitky proti jiným druhům reklamy nemám, např. reklamní letáky mi nevadí vůbec (jen je mi líto tolika papíru jako suroviny). Na mnoha domovních schránkách přitom vídávám nápis „ Nevkládejte prosím reklamy“, na jedné jsem dokonce četl „Ctěte lidská práva a nevkládejte reklamy“. Osobně letáky vytřídím, co mne nezajímá jde rovnou do sběru, co mne zajímá si prostuduji. Dokonce jsem na základě domovních letáků již koupil i nějaké výrobky. Člověk se zorientuje na trhu a když si pročte technické údaje výrobků třeba u elektroniky, musí konstatovat o kolik se zase posunul dopředu technický vývoj.
Když mi chodí reklamy na můj e-mail, to už mi trochu vadí, odklikám je do spammů, ale občas se tam něco zajímavého objeví.
Hůře snáším telefonickou reklamu s vnucováním svých produktů. Kdybych měl počítat za dobu co mám telefon jen počet volání od různých operátorů nabízejících stále výhodnější telefonní služby, určitě by překročil číslici 1000. Po naslibování výhod oproti konkurenci už bych při tomto počtu nabídek měl volat nejen zadarmo, ale ještě by mi měly telefonní společnosti platit. Přitom pokud nastane skutečný problém, tak si jen povzdechnu „zlatý Telecom“.
Trochu jsem odbočil, protože řeč je o televizní reklamě. Ta mně a mojí ženě vadí tolik, že když jsme nedávno byli požádáni společností pro výzkum televizní sledovanosti o zabudování peoplemetrů do našich televizorů, souhlasili jsme. Dáváme si pozor, abychom v okamžiku kdy nám doprostřed děje filmu vlétnou dámské vložky s jogurtem, jsme okamžitě přepnuli na jiný kanál, kamkoliv kde není reklama.
Jsem zvědavý, zda takto postupuje více lidí a jestli se to na sledovanosti reklam projeví.
Pro zajímavost jsem se na televizní reklamu zeptal svého 24 letého syna jako zástupce mladší generace. Jeho odpověď mne docela překvapila. Můj syn se totiž na televizi jako takovou nedívá vůbec. Svoje velké LCD má napojené na počítač a Internet. Pokud ho zajímají zprávy, pustí si ČT24. Pokud se chce podívat na kvalitní film, tak si pustí DVD, použije internetovou videopůjčovnu, nebo zajde do kina. Televizní reklama mu ve filmech vadí tak neuvěřitelně, že by ve vzteku televizi rozbil a z filmu nic nemá. Moje 27 letá dcera má televizi i počítač, ale přiznala se též, že z důvodů televizních reklam raději kouká na DVD v počítači.
Zajímal by mne názor ostatních čtenářů na tento „výdobytek moderní kultury“.
Nevím, kdo televizní reklamu uprostřed filmů vymyslel. Pro mne to nebyl to člověk, ale hovado.
