Zpráva z tisku:
„Někdejší britský premiér Tony Blair přijel do irské metropole na autogramiádu svých pamětí s názvem Cesta. Protiváleční aktivisté mu připravili hořké přivítání. Pokřikovali na něj řezníku a házeli na něj botami a vejci.“
Když se před knihkupectvím objevilo auto s bývalým ministerským předsedou, dostaly se stovky protiválečných aktivistů do varu. "Tony, kolik dětí jsi dnes zabil?" rozléhalo se ulicí. "Zatkněte řezníka Blaira," pokřikovali aktivisté.
Autogramiádu v Londýně, která se měla konat dnes, rovnou zrušil s tím, že nechce způsobit veřejnosti příliš problémů a zbytečné policejní náklady kvůli autogramiádě. Dodal ještě, že i tak se kniha „fantasticky prodává“.
Blair ve svých pamětech s názvem A Journey (Cesta), které vyšly 1. září, vzpomíná na život na Downing Street, Irák, teroristické útoky z 11. září. Píše také o svém pití nebo sporech s nástupcem Gordonem Brownem. Ve svých pamětech uvedl, že nelituje rozhodnutí připojit se k americkým jednotkám při invazi do Iráku v roce 2003.
Zkusme se zamyslet, proč pořád dokola Tony Blair obhajuje svoje rozhodnutí podílet se na napadení Iráku pod vylhanými záminkami, na jehož konci je nejen zdevastovaný a destabilizovaný Irák, ale celá tato oblast.
Myslím si, že každý soudný člověk ví, že napadení Iráku byl nejen válečný zločin, ale i obrovská strategická chyba jak tehdejšího amerického prezidenta George Bushe, tak i jeho nejbližšího spojence Tonyho Blaira. George Bushe zřejmě svědomí příliš netrápí. Jako silně nábožensky založený člověk se pomodlí a bůh mu odpustí. Navíc je snad dokonce přesvědčený, že Iráku a jeho lidu skutečně pomohl.
Zato Tony Blair je trochu jiná kategorie. Jednak je inteligentnější než George Bush, ale hlavně se v něm jeho svědomí zřejmě začíná silně probouzet. Před ním se nedá tak lehce utéci. Jinak by pořád o Iráku nemluvil, nebo by alespoň připustil určité pochybnosti svého tehdejšího rozhodnutí. Svým chováním a jednáním však prozrazuje, jak Irák leží v celém jeho nitru.
Teprve historie definitivně zhodnotí jeho činy. Pokud budou psát příští světové dějiny Britové a Američané jak se děje dosud, tak se toho moc nedočteme, maximálně, že to nebylo zrovna šťastné rozhodnutí a bude se značně mlžit. Vždyť, kdo by přiznal, že neoprávněně rozpoutal válku a je agresorem. Pokud však Britové a USA ztratí svoje dominantní postavení ve světě, tak se budeme jednou učit, že napadení Iráku byl jeden z největších válečných zločinů na počátku 21. století, jehož hlavními viníky a válečnými zločinci jsou právě George Bush a Tony Blair.
Tony Blair vidí důsledky svého konání. Protože svědomí nelze u inteligentního člověka jen tak snadno umlčet, vydal právě tuto knihu. Tím, že výtěžek chce dát na konta válečných veteránů chce výčitky svého svědomí aspoň trochu vykoupit.
Je jen otázkou, zda se mu to pod tíhou zodpovědnosti za tolik utrpení a zbytečně promarněných životů podaří.
